Jannienka komentáře u knih
Po Utrpení mladého Werthera je to nejdepresivnější kniha, kterou jsem četla. A nedočetla, protože to člověku nic jiného než negativní pohled hlavní postavy na manželku, děti, práci, milenku, rodiče a vůbec celý svět nedá.
Kniha dejem ani stylem nezklamala, nicmene otevrenym koncem obrovsky ztraci hodnotu.
Dokonalá fantasy. Nechybí napětí, vtip, ani taková ta touha, co vás nutí číst dál. Co chce, aby se z Ilana a kapitána pětadvacítky stali skuteční přátelé, a taky aby kapitán projevil možná trochu úcty až zjistí, že Ilan je holka.
Jediné, co mi vadí, jsou otevřené konce obou dílů (obzvláště toho druhého, tam už by to nemohlo skončit více uprostřed děje).
Začátek byl pro mě velkým zklamáním, první středoškolská láska, která trvá navždy, on školní hvězda, ona obyčejná, pár nic nemůže rozdělit. Hlavní hrdinka Emma zde stále omílá, jak patří k sobě, a že svého přítele Lucase nikdy neopustí, a to i přesto, že má rakovinu. Chybí mi tu nějaké pozadí, či vysvětlení těchto klišé, po kterém by mohly být uvěřitelnější, ale o tom asi kniha neměla být. Dále postrádám psychologii postav. Během celé knížky jsem se nedokázala do hlavní postavy (ani jedné) vžít.
Děj je ze začátku nudný (asi po stranu padesát), pak dojde ke zvratu, Lucas se začne zázračně uzdravovat, ale chová se zvláštně, Emma zjišťuje, co za tím stojí. Najednou je kniha čtivější, děj má místy rychlý spád a je plný napětí a zvratů. Když se knížka tak rozjede, je škoda, že zápletka celé knihy je vyřešena na pár stránkách celkem jednoduchým způsobem.
Námětem (i když jí nesahá ani po kolena) mi připomíná knížku Hostitel – S. Meyer, kterou vřele doporučuji.
Jedná se o napínavý thrillerový příběh ženy, která náhodou přežije vlastní smrt ziniciovanou… nebudu spoilerovat. I když vás touha po odhalení pachatele a následně po dosažení spravedlnosti nutí číst, místy je děj příliš statický, čemuž přispívají i retrospektivní části, které jsou nudné (nepotřebujete vědět drby kamarádek hrdinčiných kamarádek, která právě leží na posteli, nemůže pohnout ani očima, zatímco pachatel někde chodí po světě).
Bohužel důvěryhodnost knihy mi braly některé uměle dramatické a nereálné pasáže.
O Analfabetce jsem slyšela, četla a nakonec jsem ji i přečetla.
Je to moc fajn odpočinková knížka, kde se občas děje až mooc špatných náhod dohromady. Ale jak se říká, konec dobrý, všechno dobré, tudíž i mé hodnocení musí být dobré. Knížka se mi líbila, občas jsem se i zasmála… a autorův styl bych částečně přirovnala k Jirotkovi a jeho Saturninovi.