Jarolka
komentáře u knih
Osamělost prvočísel
Paolo Giordano
Po dlouhé době kniha, kterou nešlo odložit a byla přečtena v podstatě za dvě noci...Sic je příběh neradostný a smutný, deprese u mě nevyvolal, jen chvění po celém těle. Přesnost a jednoduchost psaní autora se mi líbila a děje konzistentně ubíhal, plynul jako řeka. Mattiu jsem si oblíbila o trochu více než Alici, i možná proto jak matematicky definoval svět kolem sebe a přeci jen jeho vteřinová chyba z dětství mi přišla opravdu tíživá a sama jsem si představovala sebe, kdyby se v mém životě přihodila taková katastrofa. Alice mě bylo líto v začátku knihy, ale dál mi přišla jen psychicky nevyrovnaná, než abych ji nějak vnitřně litovala. Od začátku do konce jsem měla pocit, že stačilo vždy jen málo(možná méně sebestřednosti a strachu, nebo více pozitivních myšlenek a chuti do života) a osudy obou hrdinů by mohly být úplně jiné, lepší,barvitější. (Může to být inspirací pro každého čtenáře :) ) Závěr mi zprvu přišel nedokončený a divný, ale po delším přemýšlení mi ale došlo, že přesně tento konec dělá knihu bestsellerem. Nečteme červenou knihovnu, čteme příběh osamělých prvočísel. Samozřejmě jsou hrdinové osamělí celou knihu, ale nakonec zjistí, že jim to vyhovuje. Po letech samoty se jim zalíbilo být prvočísly.
Kniha ve mě podnítila spoustu otázek, snad každá kapitola má cosi k zamyšlení a celková atmosféra knihy mě nutila se zamyslet nad vlastním životem a vztahy. Jednoduše: skvělý knižní zážitek.
