Jenda...I/I komentáře u knih

Je to poučné, je to dobrodružství jako blázen, ale zároveň je to milé, humorné a laskavé. Je to Jules Verne křížený Zdeňkem Svěrákem. Thor Heyerdahl ze mě zase udělal malého klučíka, v jehož světě nic není nemožné a za to nejdůležitější považuje hrát si v jednom kuse s kamarády na indiány nebo přemýšlet, co by dělal na pustém ostrově nebo co hezkého zde na Zemi by ukázal přilítnuvším Marťanům. Bavila mě i ta poněkud archaická čeština (vydání z roku 1964) a fotografie – jen z popisu bych si některé věci zřejmě představit nedokázal.
Je to prostě báječná knížka, která je vystavěna na romantické odvaze a umíněnosti dokázat lidstvu pravdivost své myšlenky, plná vědecky popisných informací (zoologických, kulturně antropologických, technických, meteorologických, mořeplaveckých), ale zároveň svou laskavostí pohladí po dušičce tak něžným způsobem, že Astrid Lindgrenová by se při jejím čtení mohla jen potutelně usmívat.

7 22.09.2024

Kniha je o dost slabší než Ve znamení Kon-Tiki. Je to také velké dobrodružství, za příběh a „modus operandi“ té celé anabáze bych dal absolutorium, ale:
- na můj vkus je tam stále dokola a obsesivně odkazováno na původ tichomořských národů v Jižní Americe
- stesky a úvahy nad zkažeností moderní doby a bílého člověka neznějí právě nejpřesvědčivěji, ta různá zamyšlení mi přijdou taková na sílu vypocená
- adorace přírody – proč ne, ale ta má i svou odvrácenou tvář, moskyty a jinou havěť, období dešťů a nemoci – kdyby je domorodci nepřeplavili na jiný ostrov, přišli by tam o zdraví nebo rovnou o život
- humoru tam je jen tolik, co by se za nehet vešlo

Romantické představy jsou jedna věc, ale realita člověka vrátí z oblohy zpět na tvrdou zem. Trošku mi to připomínalo knihu Ve spárech Aljašky (tu knihu mám hodně rád), kde taky Jan Kopka vyčítal naší civilizaci kde co a přec on byl, aniž by si to uvědomoval, její typický misionář - musel sehnat spoustu kapitalistických donátorů, jinak by nemohl Iditarod vůbec jet a poté se vlastně nesmyslně mordovat v zimě přes celou Aljašku, aby si splnil pochybný cíl či sen v obskurním a nebezpečném závodě odnikud nikam.
Ale přesto je to dobré číst, že iluze, sny a romantika jsou krásná věc (!), ale všechno jednou končí a často to končí přesně takhle.
3,5*

2 03.10.2024

(SPOILER) Nedočteno. Proč to? No, začnu trochu zeširoka…

Edward Gibbon byl člověk, alespoň dle dostupných informací, který trpěl nedostatečnou láskou své matky (zemřela v jeho devíti letech) a díky lásce ke knihám a vlivu několika lidí okolo něj (například jednoho jezuity) konvertoval ke katolicismu. Otec ho poslal do Švýcarska, bašty protestanství, zřejmě na převýchovu. Po půldruhém roce mu bohatý šlechtický otec pohrozil, že pokud se nevrátí do lůna anglikánské církve, že ho vydědí. Různé články římské víry, napsal, zmizely jako sen. Svatbu s jeho jedinou životní lásku mu opět zakázal otec ("Vzdychl jsem jako milenec, poslechl jako syn.") a pak už se věnoval jen knihám a poslančení. Díky zděděným penězům mohl.

Gibbon byl tudíž frustrovaný deprivant a oikofob, nenáviděl křesťanství a vlastní civilizaci na něm založenou (byl to i zednář), a to se propisuje do jeho díla a jeho objektivity. Bohužel.

Kniha je tudíž plná kritizujících, zesměšňujících a útočných poznámek vůči křesťanství a církvi, obsesivního vyzdvihování pomýleného narativu, že to vlastně křesťané způsobili zánik Říma a krom toho je tam ještě hodně žlučovitých poznámek k židům. Naopak, kapitolu o Mohamedovi, tu by i fanatický muslim nenapsal lépe. Ten krutý válečník, oportunista, lhář, bandita, vrah a bezskrupulózní vykradač cizích náboženství (judaismu a křesťanství) ať dělal, co dělal, byl to dle Gibbona svatý muž, vždy měl pravdu, každý úskok, každá krutost, porušování smluv, loupežnictví, mučení a vlastní etické přešlapy, to vše bylo relativizováno nebo pozoruhodnou mentální gymnastikou dokonce opěvováno.

Gibbonův počin je navíc několikanásobně rozsáhlejší než český výbor z díla, který vyzobává zdánlivě bez ladu a skladu jen některé pasáže či kapitoly, které tím pádem na sebe nenavazují. Zdánlivě – ježto to vyšlo za minulého režimu, není nepravděpodobné, že to bylo citlivě fokusované s cílem trefit se do společných nepřátel, na nichž se tehdejší komunistická ideologická linie s Gibbonem shodla – do křesťanství, zvláště pak katolického a židů (Izraele) a naopak vyzdvihnout Gibbonův nekritický přístup k islámu (spousta muslimů v SSSR a arabský svět podporovaný Moskvou). Nevím, možná se mýlím a důvody jsou jiné, ale takto se mi to jeví.

Ono vyzobávání jednotlivých pasáží je také zhůvěřilostí samo o sobě – chápu, že dílo je to opravdu rozsáhlé, ale pro čtenáře je to v podstatě k ničemu. Jako kdybych psal dějiny druhé světové války, ovšem vynechal roky 1940, 41 a 44, produkci tanků a zbraní, pakt Ribbentrop-Molotov, Lend-Lease, Velkou Británii, zázrak u Midway a pak to vydal? No, kolegové historici by se mi asi smáli, že čtenář z tohoto okleštěného kadlubu bude řádně zmaten.

To vlastní dílo, i když ovlivněno jeho názory, by zřejmě mohlo stát za přečtení, protože literární a vědeckou kvalitu a rozsáhlost této monografii upřít nelze, ale v kombinaci s českým, reálně socialistickým výborem, je to špatné, špatné, špatné.

1 09.10.2024

Dobrá kniha! Je psána zvláštním, antagonistickým způsobem (řekl bych až de facto marxistickým, marxhistorici jsou tam i několikrát zmíněni). Možná je to pojato lehounce uměle a mírně senzacechtivě (bulvárně), ale co se týče konceptu, ten považuji za velmi zajímavý a podnětný. Problematika je tam rozebrána z mnoha různých směrů, přičemž vždycky jsou tam vypíchnuty proudy, etnika, třídy, náboženství atp., které autor záměrně staví proti sobě, a tedy proti soudržnosti celé Západořímské říše. I když pochopitelně stále bere v potaz a komparuje ji se situací na východě – v Byzanci, protože to od sebe nejde oddělit. Toto rozdělení mimochodem vzniklo především díky nesmírné rozloze a obtížné efektivitě správy tak rozsáhlého území. Nebylo možné účinně řídit operace proti Parthům (de facto Peršanům) na východě a Germánům u Rýna nebo v Británii.

Co se týče antagonistických proudů, namátkou: lid proti armádě (těžkosti s verbováním), chudina proti státu, bohatí proti státu, střední vrstvy proti státu, lid proti císaři, otroci proti svobodným, etnikum proti etniku, stát proti svobodě vyznání, barbaři vs. Římané, bohatí versus chudí, provincie versus centrum, ekonomické zájmy jednotlivých skupin, náboženské rozpory etc.

Nelze samozřejmě od jedné nepříliš obsáhlé knihy na tak složité a komplexní téma očekávat, že obsáhne všechny procesy, události a jejich interpretace. Chci na toto téma přečíst víc knih, abych si vytvořil obšírnější představu. Ale kniha je to díky svému přístupu fakt zajímavá a relativní nováček v daném tématu (jako jsem já) určitě neprohloupí, pokud po ní sáhne.
4,5*

1 01.08.2024

Dostal jsem víc než za polovinu obsáhlého díla. Kniha má několik nedostatků, díky nimž jsem nedočetl:
- je vhodná spíše pro odborníky na dané téma, je to velmi podrobné, a tudíž pro laika hodně nepřehledné. Autor natolik rozebírá detaily, že chybí (možná je to na konci) komplexnější analýza nad danými tématy. Dalo by se říci, že pro stromy nevidí les. Pokud bych však studoval na VŠ dějiny Chile nebo se chtěl stát iberoamerikanistou, asi by se mi kniha líbila více a dočetl bych ji
- je to kniha uhnětená Chilanem, Pinochetovým současníkem, pravděpodobně primárně pro Chilany a autor možná schválně přehlíží spoustu věcí, protože je považuje za notoricky známé, tudíž pro člověka z jiného světadílu je o to těžší do knihy proniknout
- je to napsáno dost suchopárně a překlad (nebo i text původní?) byl chvílemi poněkud kostrbatý. Nečetlo se to úplně dobře
- a navíc, díky určité tajuplnosti Pinocheta jako nesdílného vojáka, který je zvyklý (do převratu) plnit rozkazy a držet jazyk za zuby a po nástupu k moci všechnu moc soustředil na sebe, takže celá junta byla opět obestřena záhadou, je to místy pojato trochu jako telenovela. Kdo co možná řekl, jestli Pinochet myslel to nebo ono, co ho asi přimělo k tomuto rozhodnutí apod. Chápu, že jinak to vzhledem k výše popsanému ani nešlo takto detailně pojmout, ale je to podobná práce jako od kremlologů, kteří zkoumají taje a záhady v počínáních, motivacích a mocenských hrách ruských či dříve sovětských vládců a jejich věrchušky.
- autor byl jeho podporovatelem, a dokonce jeden čas ministrem školství ve vládě Pinochetovy junty. Nechci říct, že dílo není objektivní (které je, že?), ale určitá pochybnost se tímto nad můj rozum vkrádá

Každopádně kniha má své klady a člověk se dozví spoustu informací. Nechci je tu rozvádět, to by laskavý čtenář určitě neocenil, ale pro mne má kniha zkrátka příliš mnoho nedostatků, než abych ji mohl dočíst a tedy i lépe ohodnotit (za mě 2,5*, takže zaokrouhluji na tři).

1 29.07.2024

Špatné. Na knihu jsem se docela těšil, ale pak už to byla typická Cimrmanova frustrační kompozice. Čekal jsem nějaké vlídné a konsolidované informace na toto téma, ale bohužel jsem dostal zmatečnou, nesouvislou a sice na "fakta a vědecké poznatky" odkazující, přesto však nedůvěryhodnou změť ezoterického blábolení, které jen s těžko skrývaným fanatismem připomíná knihu důkazů přátel UFO.

Úvod byl celkem pěkný, pak už to bych to označil termínem brak.

29.07.2024