Jenda...I/I | Komentáře u knih | Databáze knih

Jenda...I/I Jenda...I/I komentáře u knih

Krvavý rok 5784: 12 měsíců války v Izraeli Krvavý rok 5784: 12 měsíců války v Izraeli David Borek

Je to smutná kniha o smutném roce. Roce po 7. říjnu 2023. Přiznám se, že i já jsem měl v jeho průběhu o Izrael velké obavy, neboť se zdálo, že zlo, jdoucí tomuto státu po krku, číhá snad všude, na celé planetě. A kde není, tam doletí, prokope se, podhrabe, nebo tam alespoň dokřičí, ztropí virvál, zařídí, aby se před opravdovými hrůzami odvrátil zrak a ostudně mlčelo, naškodí ekonomicky, verbálně, vojensky, ideově a ublíží srdci, duši, vitalitě či optimismu statečného národa a jeho lidí. Prosté Jiráskovo déjá vu aneb PROTI VŠEM v globalizovaném 21. století.

Opravdu to nevypadalo dobře, ovšem ve světle nejnovějších událostí (významná likvidace kapacit Hizballáhu včetně nejvyššího vedení a jeho faktická kapitulace, decimace antiizraelské teroristické infrastruktury v Sýrii a zničení těžkých zbraní po pádu Bašára Asada, bombardování v Jemenu a nástupu proizraelského kovboje Donalda do Bílého domu) se kniha četla přeci jen s větším optimismem, a zdá se, že Izrael z této těžké zkoušky vyšel silný a dost možná silnější než kdykoli předtím (obzvlášť s Trumpem za zády). A íránská chapadla dostala silnou zpětnou vazbu – jakmile půjde do tuhého, jste na to sama. Hlava chobotnice vám nepomůže. Demotivační potenciál par excellence.

Ale zpět ke knize samotné. Už mě to napadlo v souvislosti s předchozím autorovým počinem Moje roky v Izraeli, v jejíž recenzi jsem však akcentoval jiné kvality. Z této knihy ovšem jako péro z gauče kouká koňská dávka lidskosti. Lidskosti samotného autora, který nejenže je chytrý, zvídavý, sečtělý, přemýšlivý, se smyslem pro humor a sarkasmus, ale oplývá nesmírnou empatií s osudy lidí a společnosti jako celku. Řekl bych, že ve své práci novináře používá takřka dokonalou kombinaci jak asertivního drzého čela a touhy něco sdělit, tak slušnosti, taktu a jemnocitu. A i když osobnost Davida Borka stojí (takřka jistě) na té správné straně barikády, z jeho slov a úvah to vlastně není poznat, protože on zkrátka, na rozdíl od drtivé většiny jeho dnešních kolegů z novinářského cechu, lacině nemoralizuje, nelakuje či nepřelakovává realitu, nehledá senzace, antagonismy a extrémy a nestaví je proti sobě kvůli dramatizaci, nebulvarizuje, nepřekrucuje a nenasazuje psí hlavu svým ideovým nepřátelům, on prostě svou mimořádnou osobností prosvětluje a popisuje realitu. Takovou, jaká ve skutečnosti je.

Mezzosopranistka Martina Kociánová by při svém moderování nejspíš řekla: Milý Davide Borku, bravo, bravissimo!

10.02.2025 5 z 5


Čile po Chile Čile po Chile Jiří Jiránek

Nejdříve jsem se nad knihou trochu rozčiloval, protože jsem očekával průvodce nebo spíše cestopis. Tohle ale nebylo ani jedno.
Autor je primárně vědec (geolog), bývalý velvyslanec v Chile (a dalších latinskoamerických zemích) a autor knihy Češi a Slováci v Chile. A takhle je potřeba k tomu přistupovat. Dozvěděl jsem se tudíž množství geologických informací a termínů, z nichž většině jsem nerozuměl, spoustu příběhů a podrobností o našich krajanech či jiných lidech, z nichž většinu jsem neocenil, to vše na platformě zážitků jednoho velvyslance/turisty, který projel Chile od severu až po Antarktidu.
Vadila mi přílišná učenost (geologie, zoologie, botanika, historie, kulturní antropologie a lokální specifika, neboli spousta latinských, španělských a odborných termínů a jejich shluky), klopotná "nespisovatelská" čeština a (jinak hezké) fotografie, které byly pravidelně o x stránek mimo text, ke kterému se vztahovaly.
Kniha má ovšem své výhody. A sice, že je upřímná a nemá za cíl vás právě jako cestopis či průvodce tak trochu tahat za nos, jak je to všude krásné či zajímavé a kolik životních zážitků vás na každém rohu čeká. A je pravděpodobné, že kdybych se o Chile zajímal více, delší dobu tam pobýval nebo byl třeba iberoamerikanistou, asi by mi kniha konvenovala o dost víc, protože nezajímavá určitě není.

01.02.2025 3 z 5


Moje roky v Izraeli Moje roky v Izraeli David Borek

Od knihy jsem měl velká očekávání, protože když vidím Davida Borka při mnohaminutových živých vstupech nebo při rozhovorech s ním, žasnu nad jeho brilantní analýzou probíhajících dějů, jak umí jít do hloubky problému, jakou má slovní zásobu a všeobecný přehled, jak mistrně formuluje věty a dává si záležet prakticky na každém slově, přičemž vůbec nepoužívá fráze či novinářská klišé. A David Borek naplnil má očekávání, no, abych po jeho vzoru nesklouzl k frázi typu měrou vrchovatou či až po okraj, připadal jsem si při čtení jako ta nafukovací ryba – naplněn jsem byl zkrátka o dost víc, než je u atolu zvykem. Knihu jsem zhltl za den, přičemž informačně a literárně jsem byl přežranej jak po postřižinské zabíjačce.

A to i přesto, že o Izraeli toho vím hodně. Autora už jsem v půlce knihy soukromě přezdil na David Borec, protože aby mě takhle někdo zaujal vyprávěním o reáliích, o kterých už ledacos vím, to teda jsem kopal imaginární jámu, abych mohl smeknout aspoň metr pod zem.

Zkrátka a dobře, jestli se nějaký zahraniční zpravodaj rozhodne napsat sondu z cizí země, tak ať se inspiruje tady, protože kvalitou to má vypadat asi nějak takhle...

24.01.2025 5 z 5


Úpadek a pád římské říše Úpadek a pád římské říše Edward Gibbon

(SPOILER) Nedočteno. Proč to? No, začnu trochu zeširoka…

Edward Gibbon byl člověk, alespoň dle dostupných informací, který trpěl nedostatečnou láskou své matky (zemřela v jeho devíti letech) a díky lásce ke knihám a vlivu několika lidí okolo něj (například jednoho jezuity) konvertoval ke katolicismu. Otec ho poslal do Švýcarska, bašty protestanství, zřejmě na převýchovu. Po půldruhém roce mu bohatý šlechtický otec pohrozil, že pokud se nevrátí do lůna anglikánské církve, že ho vydědí. Různé články římské víry, napsal, zmizely jako sen. Svatbu s jeho jedinou životní lásku mu opět zakázal otec ("Vzdychl jsem jako milenec, poslechl jako syn.") a pak už se věnoval jen knihám a poslančení. Díky zděděným penězům mohl.

Gibbon byl tudíž frustrovaný deprivant a oikofob, nenáviděl křesťanství a vlastní civilizaci na něm založenou (byl to i zednář), a to se propisuje do jeho díla a jeho objektivity. Bohužel.

Kniha je tudíž plná kritizujících, zesměšňujících a útočných poznámek vůči křesťanství a církvi, obsesivního vyzdvihování pomýleného narativu, že to vlastně křesťané způsobili zánik Říma a krom toho je tam ještě hodně žlučovitých poznámek k židům. Naopak, kapitolu o Mohamedovi, tu by i fanatický muslim nenapsal lépe. Ten krutý válečník, oportunista, lhář, bandita, vrah a bezskrupulózní vykradač cizích náboženství (judaismu a křesťanství) ať dělal, co dělal, byl to dle Gibbona svatý muž, vždy měl pravdu, každý úskok, každá krutost, porušování smluv, loupežnictví, mučení a vlastní etické přešlapy, to vše bylo relativizováno nebo pozoruhodnou mentální gymnastikou dokonce opěvováno.

Gibbonův počin je navíc několikanásobně rozsáhlejší než český výbor z díla, který vyzobává zdánlivě bez ladu a skladu jen některé pasáže či kapitoly, které tím pádem na sebe nenavazují. Zdánlivě – ježto to vyšlo za minulého režimu, není nepravděpodobné, že to bylo citlivě fokusované s cílem trefit se do společných nepřátel, na nichž se tehdejší komunistická ideologická linie s Gibbonem shodla – do křesťanství, zvláště pak katolického a židů (Izraele) a naopak vyzdvihnout Gibbonův nekritický přístup k islámu (spousta muslimů v SSSR a arabský svět podporovaný Moskvou). Nevím, možná se mýlím a důvody jsou jiné, ale takto se mi to jeví.

Ono vyzobávání jednotlivých pasáží je také zhůvěřilostí samo o sobě – chápu, že dílo je to opravdu rozsáhlé, ale pro čtenáře je to v podstatě k ničemu. Jako kdybych psal dějiny druhé světové války, ovšem vynechal roky 1940, 41 a 44, produkci tanků a zbraní, pakt Ribbentrop-Molotov, Lend-Lease, Velkou Británii, zázrak u Midway a pak to vydal? No, kolegové historici by se mi asi smáli, že čtenář z tohoto okleštěného kadlubu bude řádně zmaten.

To vlastní dílo, i když ovlivněno jeho názory, by zřejmě mohlo stát za přečtení, protože literární a vědeckou kvalitu a rozsáhlost této monografii upřít nelze, ale v kombinaci s českým, reálně socialistickým výborem, je to špatné, špatné, špatné.

09.10.2024 1 z 5


Fatu-Hiva: (Návrat k přírodě) Fatu-Hiva: (Návrat k přírodě) Thor Heyerdahl

Kniha je o dost slabší než Ve znamení Kon-Tiki. Je to také velké dobrodružství, za příběh a „modus operandi“ té celé anabáze bych dal absolutorium, ale:
- na můj vkus je tam stále dokola a obsesivně odkazováno na původ tichomořských národů v Jižní Americe
- stesky a úvahy nad zkažeností moderní doby a bílého člověka neznějí právě nejpřesvědčivěji, ta různá zamyšlení mi přijdou taková na sílu vypocená
- adorace přírody – proč ne, ale ta má i svou odvrácenou tvář, moskyty a jinou havěť, období dešťů a nemoci – kdyby je domorodci nepřeplavili na jiný ostrov, přišli by tam o zdraví nebo rovnou o život
- humoru tam je jen tolik, co by se za nehet vešlo

Romantické představy jsou jedna věc, ale realita člověka vrátí z oblohy zpět na tvrdou zem. Trošku mi to připomínalo knihu Ve spárech Aljašky (tu knihu mám hodně rád), kde taky Jan Kopka vyčítal naší civilizaci kde co a přec on byl, aniž by si to uvědomoval, její typický misionář - musel sehnat spoustu kapitalistických donátorů, jinak by nemohl Iditarod vůbec jet a poté se vlastně nesmyslně mordovat v zimě přes celou Aljašku, aby si splnil pochybný cíl či sen v obskurním a nebezpečném závodě odnikud nikam.
Ale přesto je to dobré číst, že iluze, sny a romantika jsou krásná věc (!), ale všechno jednou končí a často to končí přesně takhle.
3,5*

03.10.2024 4 z 5


Ve znamení Kon-Tiki Ve znamení Kon-Tiki Thor Heyerdahl

Je to poučné, je to dobrodružství jako blázen, ale zároveň je to milé, humorné a laskavé. Je to Jules Verne křížený Zdeňkem Svěrákem. Thor Heyerdahl ze mě zase udělal malého klučíka, v jehož světě nic není nemožné a za to nejdůležitější považuje hrát si v jednom kuse s kamarády na indiány nebo přemýšlet, co by dělal na pustém ostrově nebo co hezkého zde na Zemi by ukázal přilítnuvším Marťanům. Bavila mě i ta poněkud archaická čeština (vydání z roku 1964) a fotografie – jen z popisu bych si některé věci zřejmě představit nedokázal.
Je to prostě báječná knížka, která je vystavěna na romantické odvaze a umíněnosti dokázat lidstvu pravdivost své myšlenky, plná vědecky popisných informací (zoologických, kulturně antropologických, technických, meteorologických, mořeplaveckých), ale zároveň svou laskavostí pohladí po dušičce tak něžným způsobem, že Astrid Lindgrenová by se při jejím čtení mohla jen potutelně usmívat.

22.09.2024 5 z 5


Pád říše římské Pád říše římské Michael Grant

Dobrá kniha! Je psána zvláštním, antagonistickým způsobem (řekl bych až de facto marxistickým, marxhistorici jsou tam i několikrát zmíněni). Možná je to pojato lehounce uměle a mírně senzacechtivě (bulvárně), ale co se týče konceptu, ten považuji za velmi zajímavý a podnětný. Problematika je tam rozebrána z mnoha různých směrů, přičemž vždycky jsou tam vypíchnuty proudy, etnika, třídy, náboženství atp., které autor záměrně staví proti sobě, a tedy proti soudržnosti celé Západořímské říše. I když pochopitelně stále bere v potaz a komparuje ji se situací na východě – v Byzanci, protože to od sebe nejde oddělit. Toto rozdělení mimochodem vzniklo především díky nesmírné rozloze a obtížné efektivitě správy tak rozsáhlého území. Nebylo možné účinně řídit operace proti Parthům (de facto Peršanům) na východě a Germánům u Rýna nebo v Británii.

Co se týče antagonistických proudů, namátkou: lid proti armádě (těžkosti s verbováním), chudina proti státu, bohatí proti státu, střední vrstvy proti státu, lid proti císaři, otroci proti svobodným, etnikum proti etniku, stát proti svobodě vyznání, barbaři vs. Římané, bohatí versus chudí, provincie versus centrum, ekonomické zájmy jednotlivých skupin, náboženské rozpory etc.

Nelze samozřejmě od jedné nepříliš obsáhlé knihy na tak složité a komplexní téma očekávat, že obsáhne všechny procesy, události a jejich interpretace. Chci na toto téma přečíst víc knih, abych si vytvořil obšírnější představu. Ale kniha je to díky svému přístupu fakt zajímavá a relativní nováček v daném tématu (jako jsem já) určitě neprohloupí, pokud po ní sáhne.
4,5*

01.08.2024 5 z 5


Parapsychologie Parapsychologie Břetislav Kafka

Špatné. Na knihu jsem se docela těšil, ale pak už to byla typická Cimrmanova frustrační kompozice. Čekal jsem nějaké vlídné a konsolidované informace na toto téma, ale bohužel jsem dostal zmatečnou, nesouvislou a sice na "fakta a vědecké poznatky" odkazující, přesto však nedůvěryhodnou změť ezoterického blábolení, které jen s těžko skrývaným fanatismem připomíná knihu důkazů přátel UFO.

Úvod byl celkem pěkný, pak už to bych to označil termínem brak.

29.07.2024 1 z 5


Pinochet: Portrét diktátora Pinochet: Portrét diktátora Gonzalo Vial

Dostal jsem víc než za polovinu obsáhlého díla. Kniha má několik nedostatků, díky nimž jsem nedočetl:
- je vhodná spíše pro odborníky na dané téma, je to velmi podrobné, a tudíž pro laika hodně nepřehledné. Autor natolik rozebírá detaily, že chybí (možná je to na konci) komplexnější analýza nad danými tématy. Dalo by se říci, že pro stromy nevidí les. Pokud bych však studoval na VŠ dějiny Chile nebo se chtěl stát iberoamerikanistou, asi by se mi kniha líbila více a dočetl bych ji
- je to kniha uhnětená Chilanem, Pinochetovým současníkem, pravděpodobně primárně pro Chilany a autor možná schválně přehlíží spoustu věcí, protože je považuje za notoricky známé, tudíž pro člověka z jiného světadílu je o to těžší do knihy proniknout
- je to napsáno dost suchopárně a překlad (nebo i text původní?) byl chvílemi poněkud kostrbatý. Nečetlo se to úplně dobře
- a navíc, díky určité tajuplnosti Pinocheta jako nesdílného vojáka, který je zvyklý (do převratu) plnit rozkazy a držet jazyk za zuby a po nástupu k moci všechnu moc soustředil na sebe, takže celá junta byla opět obestřena záhadou, je to místy pojato trochu jako telenovela. Kdo co možná řekl, jestli Pinochet myslel to nebo ono, co ho asi přimělo k tomuto rozhodnutí apod. Chápu, že jinak to vzhledem k výše popsanému ani nešlo takto detailně pojmout, ale je to podobná práce jako od kremlologů, kteří zkoumají taje a záhady v počínáních, motivacích a mocenských hrách ruských či dříve sovětských vládců a jejich věrchušky.
- autor byl jeho podporovatelem, a dokonce jeden čas ministrem školství ve vládě Pinochetovy junty. Nechci říct, že dílo není objektivní (které je, že?), ale určitá pochybnost se tímto nad můj rozum vkrádá

Každopádně kniha má své klady a člověk se dozví spoustu informací. Nechci je tu rozvádět, to by laskavý čtenář určitě neocenil, ale pro mne má kniha zkrátka příliš mnoho nedostatků, než abych ji mohl dočíst a tedy i lépe ohodnotit (za mě 2,5*, takže zaokrouhluji na tři).

29.07.2024 3 z 5