Pád říše římské přehled

01.08.2024

Dobrá kniha! Je psána zvláštním, antagonistickým způsobem (řekl bych až de facto marxistickým, marxhistorici jsou tam i několikrát zmíněni). Možná je to pojato lehounce uměle a mírně senzacechtivě (bulvárně), ale co se týče konceptu, ten považuji za velmi zajímavý a podnětný. Problematika je tam rozebrána z mnoha různých směrů, přičemž vždycky jsou tam vypíchnuty proudy, etnika, třídy, náboženství atp., které autor záměrně staví proti sobě, a tedy proti soudržnosti celé Západořímské říše. I když pochopitelně stále bere v potaz a komparuje ji se situací na východě – v Byzanci, protože to od sebe nejde oddělit. Toto rozdělení mimochodem vzniklo především díky nesmírné rozloze a obtížné efektivitě správy tak rozsáhlého území. Nebylo možné účinně řídit operace proti Parthům (de facto Peršanům) na východě a Germánům u Rýna nebo v Británii.

Co se týče antagonistických proudů, namátkou: lid proti armádě (těžkosti s verbováním), chudina proti státu, bohatí proti státu, střední vrstvy proti státu, lid proti císaři, otroci proti svobodným, etnikum proti etniku, stát proti svobodě vyznání, barbaři vs. Římané, bohatí versus chudí, provincie versus centrum, ekonomické zájmy jednotlivých skupin, náboženské rozpory etc.

Nelze samozřejmě od jedné nepříliš obsáhlé knihy na tak složité a komplexní téma očekávat, že obsáhne všechny procesy, události a jejich interpretace. Chci na toto téma přečíst víc knih, abych si vytvořil obšírnější představu. Ale kniha je to díky svému přístupu fakt zajímavá a relativní nováček v daném tématu (jako jsem já) určitě neprohloupí, pokud po ní sáhne.
4,5*

05.08.2021

Čtivě podané a rozhodně originálně pojaté příčiny pádu Západořímské říše. Také lze ocenit, že je to jedna z mála knih, které se zabývají pozdní římskou říší. Za sebe bych ovšem ocenil větší míru faktografie. Nemohu se navíc zbavit dojmu, že autor píše tak popularizačně, až se dopouští drobného intelektuáního podvodu, kterému by měl odolat kažý historik. A sice, promítá si do minulosti současnost. Jak jinak si vysvětlit nářky nad rasismem Římanů (přičemž spíše než rasismus šlo o určitou formu kulturního konzervatismu) a nad tím, že nedokázali barbary integrovat? Přitom je zjevné, že každá společnost, pokud má zůstat pohromadě, si musí udržet alespoň určitou míru kulturní a hodnotové homogenity. Jistě můžeme se bavit o tom, zdali Římané tuto nechuť nepřeháněli, či zda byla v této míře moudrá, obzvláště poud už barbaři v říši byli, ale odsuzovat to jakorasismus je hloupé přehánění. Dále je třeba jako dobově módní odsoudit jeho zveličení podílu křesťanů. Ano, zavedení křesťanství jako státního náboženství (třebaže tento krok učinil až Theodosius, ne Konstantin, jak Grant uvádí) nepochybně znamenalo určitou změnu paradigmatu, ale rozhodně nelze říct, že zatímco římský polyteismus byl tolerantní, křesťanství nikoli. Pokud pomineme i místní opravdu brutální pronásledování této komunity, co taková Židovská válka? Co takové vyhlazení druidismu? A ano, je pravdou, že někteří křesťanští myslitelé zaujímali k říši značně ambivalentní postoj, ale řada nikoli. A domnívat se, že egalitářský pelagianismus mohl oproti katolictví poškozenou budovu říše podepřít, to chce opravdu fantasii.