Jenda91 komentáře u knih
Zaujala mě kapitola o fan klubech (11 stran). Asi jsem od knihy čekal něco jiného. Bohužel pro mě, byla půlka knížky o represích vůči undergroundu, což není nic překvapivého za socialismu. Čekal jsem, že se dozvím o kapelách, o jejich životech a vzpomínkách “jak to tenkrát bylo. Dozvíte se pouze, že půlku zavřeli a půlku vyhnali na západ. Škoda.
Nedoporučuji hypochondrům. Humor v historkách mi seděl. Přečteno asi za hodinu.
Do strany 200 se vesměs nic převratného nedozvíme. Od strany 200 jsou informace jako když projedete vlakovým nádražím - stihnete přečíst název stanice a možná si všimnete kolik tam stálo lidí. V knize je všechno, ale vlastně nic.
Čekal jsem od knihy více rodinných událostí než kolik vyrobili cukru v roce 1925. Chápu, že autoři čerpali z archivů, a tam asi nebylo kdy si koupili první osobní vůz. Jestli jezdili na dovolenou k moři… Začátek a závěr knihy je poutavý, střed je spíše o produkci a číslech.
Pohled do islámské rodiny a společnosti. Kniha má zajímavé pasáže, ale i pasáže, které jsem autorce tak nějak nevěřil. V knize je hodně jmen, uvítal bych zjednodušený “rodokmen". V podstatě souhlasím s komentářem od dlabikk.
Kniha by si zasloužila poloviční stopáž. Přišlo mi, že pán neumí vypichnout to důležité, a tak tam projistotu dal uplně všechno. 200 stránek čtete jenom o tom, co se dělo na balkáně. A když už se konečně dočtete k onomu atentátu, tak zjistíte, že je před vámi ještě dalšich 200 stran. Odloženo na neurčito.
Vše důležité a zajímavé se dočtete do strany 100. Poté už mě to vůbec nezaujalo.
Knihy s názvem Velké proměny, Jak svět doopravdy funguje, Čísla nelžou jsou jedna a ta stejná kniha. Čtete vlastě to samé dokola. Myslím, že kniha Jak se vyrábí dnešní svět taky zapadne do této skupinky. Ale to už zjišťovat opravdu nemusím. Třikrát to stačilo.
(SPOILER) Při čtení knihy mi připadlo, že SSSR bude na věčné časy. Za jeho éry bylo snad všechno v pořádku. Co bylo před ním i po něm nestálo za nic. Kniha je to zajímavá, ale chybělo mi tam více kritiky. Pár zajímavých informací tam taky bylo - vznik dezinformací a falešné rakety na přehlídkách. Pán moc dobře věděl co může říct a co už ne (ukrajinský hladomor - prostě byl). A samozřejmě stále stejná písnička jako dnes. My jsme ti hodní a Amerika ta zlá. Na závěr jedno přiznání, které tam bylo: na západ jsme nikdy neměli.
Knihu jsem přestal číst na straně 44. Potom jsem ji v rychlém sledu jen prolistoval a zavřel. Bohužel kniha na mě působí stylem: napíšu knihu o seberozvoji, kterých je vydaných asi 100, ale jak to prodám? Jo, dám tam Baťu. Knihu jsem dostal. Kniha je pro všechny, kdo rádi čtou pohádky otom, jak mají žít.