jerrik komentáře u knih

Zaujaly mne komentáře velkého počtu mladých lidí, zejména děvčat, která Proces přečetla v rámci povinné četby. Trpěly při tom jako zvíře a absolutně nepochopily o čem to je. Mám za to, že mladý člověk tenhle román pochopit nemůže. Při čtení Procesu jsem rovněž trpěl jako zvíře, ale vzhledem ke svému seniorskému věku jsem Proces pochopil. Je v něm popsán svět, ve kterém žijí všechny generace od nepaměti. Ačkoli nemám dostatečný rozhled, abych mohl uvést příklad, jsem přesvědčen, že ve světové literatuře je víc knih, které se vyrovnávají s jevy popsanými v Procesu méně složitě a zejména méně depresivně. Proces byl napsán duševně nemocným člověkem a hrozí nebezpečí, že jeho dílo uvrhne do duševní nemoci mnoho dalších, méně odolných čtenářů.

3 08.06.2020

Zajímavá stařenka tahle paní Brunhilda. Ač její vyprávění nepřináší celkem nic nového, přesto se to dobře čte. Jenom by to mohlo být o polovinu kratší, protože se paní neustále opakuje. To neoddělitelně patří k jejímu vyprávění a k jejímu pokročilému věku, ale autoři to mohli zkrátit. Ovšem předmluva a zejména doslov je v jeho první půlce jenom nestydaté zneužití jejího vyprávění k bezuzdné, despotické propagaci zaplavení Evropy milióny a později snad stamilióny s evropským prostředím nekompatibilních cizinců z arabských a afrických zemí. Ke stejnému účelu jsou zneužity i a události třicátých let minulého století. Je absurdní srovnávat pronásledování a likvidaci po staletí dokonale přizpůsobených Židů, občanů evropských zemí, s nekontrolovaným přílivem miliónů pologramotných lidí z naprosto odlišného kulturního prostředí. Evropa nemůže napravovat všechno trápení a bídu světa. Teorie o jakési vině bílého muže jsou pouze odporným pokrytectvím. Evropa už dávno ztratila pud sebezáchovy a vůli k přežití. Doslov v této knize je toho příkladem. Druhá část doslovu srovnává dopady globalizace před sto lety a dnes. Zdá se mi, že tady je to srovnání a varování na místě.

1 05.02.2022

Neuvěřitelný příběh. Čím podrobněji hrdinka popisuje tehdejší události, tím méně tomu rozumím. Události a hrůzy holocaustu jsou v mých představách děsivě jednoduché. Registrace židovského obyvatelstva, předvolání k transportu, odjezd do koncentračního tábora, kde podle místa následuje využití pracovní síly vězňů končící velmi často smrtí, nebo relativně rychlá likvidace (Osvětim). Výjimky si představuji jako včasnou emigraci u těch vzácně rozhodných, kteří měli informace, kterým včas uvěřili, peníze a kontakty. Dalšími výjimkami mohly být ekonomicky nebo jinak významné rodiny, výjimečně úplatky a potom snad už jenom skrývání, nebo třeba útěk k partyzánům. Přežít tu šílenou dobu mohli v koncentráku jenom výjimečně odolní jedinci s výjimečným štěstím a potom ti, které na konci války nacisté už nestihli zlikvidovat a kteří přežili i závěrečné pochody smrti.
Při čtení příběhu Gerty jsem měl pocit, jakoby hrdinka i mnozí členové její rodiny, byli nesmrtelní a měly množství životů podobně jako v počítačové hře, jakoby se nezraněni pohybovali v dešti střel, kdy děsivé výbuchy padnou vždy těsně vedle, jak je tomu v béčkových filmech. Opakovaná zatčení, umístění v pracovních táborech, poté propuštění, útěk přímo z budovy gestapa, relativně nerušený pobyt v Budapešti nebo v Bratislavě pod falešnou identitou, v případě prozrazení a zatčení vždy přijde nová šance, pomůžou přátelé, nebo úplně cizí lidé. Nošení kufrů falešných dokumentů do budapešťského ghetta, ze kterého Gerta vyvede svoji tetu, odvede ji do jejího původního luxusního bytu, kde už čeká její manžel, právě propuštěný z pracovního tábora. Po skončení války Gerta prodá rodinný dům na náměstí v Trnavě za psací stroj a odchází do Prahy. Nakonec i emigrace s malými dětmi přes Polsko a Dánsko do Anglie v roce 1958. Vše je to nějak málo uvěřitelné. Takovýto divný dojem z knihy mám.

23.02.2022