Komu věřit, koho oklamat přehled
Gerta Vrbová
Vzpomínky slovenské Židovky na dramatické události z let 1939 až 1945. Autorka pocházející z vážené trnavské rodiny líčí sílící tlak slovenského nacionalismu, který vyústil v ilegální útěk celé rodiny do Budapešti. Díky manipulaci všudypřítomné byrokracie věřili oběti i ochotně udávající sousedé, že situaci nelze jinak řešit. Rodina se ukrývala na několika místech pod různými identitami, v létě r. 1943 byla gestapem odhalena a převezena do internačního tábora. Bohatý strýček dokázal svými penězi nemožné: uplatil úředníka a všichni členové rodiny byli propuštěni. Krátce na to byli udáni služkou a zatčeni gestapem. Rodiče už autorka nikdy neviděla, sama se zachránila díky rychlému impulzivnímu útěku a solidaritě přátel i známých. Události, na které musela "zapomenout", aby mohla vést normální život, ji donutily, aby je zapsala, neboť to dle svých slov dluží lidem, kteří holocaust nepřežili. ... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2008 , G plus GOriginální název:
Trust and deceit
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Komu věřit, koho oklamat. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (2)
Vydání knihy mi uteklo, dočetl jsem ji včera. Skoro neuvěřitelný příběh, doslova se nabízí filmové zpracování, ale je možné, že tohle autorka nikdy nechtěla. Určitě tam není všechno, ale to nevadí. Po literární stránce myslím autentické, ve smyslu toho, že by knihu pomáhal psát někdo jiný, ačkoliv jak to bývá z velké části je to vlastně vyprávění 80-leté dámy nikoliv náctileté dívky. Jako čtení pro dívky, ve smyslu vnínání doby stejně starou dívkou, přitom naprosto jiné než u Anne Frankové, na 100% doporučuji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Komu věřit, koho oklamat v seznamech
v Přečtených | 12x |
v Doporučených | 2x |
v Mé knihovně | 2x |
v Chystám se číst | 13x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Neuvěřitelný příběh. Čím podrobněji hrdinka popisuje tehdejší události, tím méně tomu rozumím. Události a hrůzy holocaustu jsou v mých představách děsivě jednoduché. Registrace židovského obyvatelstva, předvolání k transportu, odjezd do koncentračního tábora, kde podle místa následuje využití pracovní síly vězňů končící velmi často smrtí, nebo relativně rychlá likvidace (Osvětim). Výjimky si představuji jako včasnou emigraci u těch vzácně rozhodných, kteří měli informace, kterým včas uvěřili, peníze a kontakty. Dalšími výjimkami mohly být ekonomicky nebo jinak významné rodiny, výjimečně úplatky a potom snad už jenom skrývání, nebo třeba útěk k partyzánům. Přežít tu šílenou dobu mohli v koncentráku jenom výjimečně odolní jedinci s výjimečným štěstím a potom ti, které na konci války nacisté už nestihli zlikvidovat a kteří přežili i závěrečné pochody smrti.
Při čtení příběhu Gerty jsem měl pocit, jakoby hrdinka i mnozí členové její rodiny, byli nesmrtelní a měly množství životů podobně jako v počítačové hře, jakoby se nezraněni pohybovali v dešti střel, kdy děsivé výbuchy padnou vždy těsně vedle, jak je tomu v béčkových filmech. Opakovaná zatčení, umístění v pracovních táborech, poté propuštění, útěk přímo z budovy gestapa, relativně nerušený pobyt v Budapešti nebo v Bratislavě pod falešnou identitou, v případě prozrazení a zatčení vždy přijde nová šance, pomůžou přátelé, nebo úplně cizí lidé. Nošení kufrů falešných dokumentů do budapešťského ghetta, ze kterého Gerta vyvede svoji tetu, odvede ji do jejího původního luxusního bytu, kde už čeká její manžel, právě propuštěný z pracovního tábora. Po skončení války Gerta prodá rodinný dům na náměstí v Trnavě za psací stroj a odchází do Prahy. Nakonec i emigrace s malými dětmi přes Polsko a Dánsko do Anglie v roce 1958. Vše je to nějak málo uvěřitelné. Takovýto divný dojem z knihy mám.