• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Gerta Vrbová

Komu věřit, koho oklamat

„Neuvěřitelný příběh. Čím podrobněji hrdinka popisuje tehdejší události, tím méně tomu rozumím. Události a hrůzy holocaustu jsou v mých představách děsivě jednoduché. Registrace židovského obyvatelstva, předvolání k transportu, odjezd do koncentračního tábora, kde podle místa následuje využití pracovní síly vězňů končící velmi často smrtí, nebo relativně rychlá likvidace (Osvětim). Výjimky si představuji jako včasnou emigraci u těch vzácně rozhodných, kteří měli informace, kterým včas uvěřili, peníze a kontakty. Dalšími výjimkami mohly být ekonomicky nebo jinak významné rodiny, výjimečně úplatky a potom snad už jenom skrývání, nebo třeba útěk k partyzánům. Přežít tu šílenou dobu mohli v koncentráku jenom výjimečně odolní jedinci s výjimečným štěstím a potom ti, které na konci války nacisté už nestihli zlikvidovat a kteří přežili i závěrečné pochody smrti. Při čtení příběhu Gerty jsem měl pocit, jakoby hrdinka i mnozí členové její rodiny, byli nesmrtelní a měly množství životů podobně jako v počítačové hře, jakoby se nezraněni pohybovali v dešti střel, kdy děsivé výbuchy padnou vždy těsně vedle, jak je tomu v béčkových filmech. Opakovaná zatčení, umístění v pracovních táborech, poté propuštění, útěk přímo z budovy gestapa, relativně nerušený pobyt v Budapešti nebo v Bratislavě pod falešnou identitou, v případě prozrazení a zatčení vždy přijde nová šance, pomůžou přátelé, nebo úplně cizí lidé. Nošení kufrů falešných dokumentů do budapešťského ghetta, ze kterého Gerta vyvede svoji tetu, odvede ji do jejího původního luxusního bytu, kde už čeká její manžel, právě propuštěný z pracovního tábora. Po skončení války Gerta prodá rodinný dům na náměstí v Trnavě za psací stroj a odchází do Prahy. Nakonec i emigrace s malými dětmi přes Polsko a Dánsko do Anglie v roce 1958. Vše je to nějak málo uvěřitelné. Takovýto divný dojem z knihy mám.“... celý text
— jerrik

---

Komu věřit, koho oklamat

„Vydání knihy mi uteklo, dočetl jsem ji včera. Skoro neuvěřitelný příběh, doslova se nabízí filmové zpracování, ale je možné, že tohle autorka nikdy nechtěla. Určitě tam není všechno, ale to nevadí. Po literární stránce myslím autentické, ve smyslu toho, že by knihu pomáhal psát někdo jiný, ačkoliv jak to bývá z velké části je to vlastně vyprávění 80-leté dámy nikoliv náctileté dívky. Jako čtení pro dívky, ve smyslu vnínání doby stejně starou dívkou, přitom naprosto jiné než u Anne Frankové, na 100% doporučuji.“... celý text
— DědaMráz