DědaMráz komentáře u knih
Pro mě jednoznačně nejslabší a nejméně vtipná autorova kniha. Někdo tady níže to hezky vystihl, že nás autor zahltí množstvím návštěv u jednotlivých chasidských dvorů, ale člověk neznalý se o jejich životě toho moc nedozví a v půlce knihy to začíná být jednotvárné, když se témata zužují na štrajml, jídlo, vztah k sionistům a sex. Mě by třeba zajímalo jak prožívali covid?
Kniha není určena širší laické veřejnosti, ale to je myslím zjevné i z rozhovorů autorky pro česká média, už ne tolik z prezentace nakladatelství. Nejde o jednoduché čtení do vlaku nebo nějakou příručku, fakticky to je český překlad vědecké práce. Kniha by neměla být tou první, kterou o Terezíně budete číst, ale ujišťuji vás, že jakmile se „prokoušete“ první kapitolou a uděláte si jasno v několika pojmech, tak čtení bude čím dále snadnější, poutavé a k zamyšlení. Já osobně - s ohledem na dřívější články a mediální výstupy autorky – jsem očekával více slov k a) k genderu, zejména když autorka v knize tvrdí, že gender v Terezíně fungoval jako základní výraz identity, a k b) sexualitě, zejména když autorka tvrdí, že sex fungoval jako prvek normality potvrzení prestiže. Je vidět, že za knihou jsou stovky (asi i více) hodin studia.
V takové té podstatě se dá souhlasit s komentáři všech tří předchozích hodnotících čtenářů/čtenářek. Nicméně bych chtěl podtrhnout, že část týkající se hinduismu má vysokou úroveň. Ostatní už jsou opravdu slabší.
Útlá publikace (sborník), která v době vydání zjevně nebyla dostatečným varováním. Nicméně svého antisemitského "hodnotícího" trolla si našla i na tomto webu.
Obsahově zajímavé. Literárně velmi slabé, protože jak pan Etzler mluví, tak i píše. To může stačit na nějaký novinový článek, ale na knihu ne.
V podstatě to tady čtenář „sika444“ vystihl. Jen bych dodal, že kniha splňuje kritéria vědecké práce, protože obsahuje nadprůměrné množství citací zdrojové literatury, tak jak citace mají vypadat. Kniha je na čtení opravdu náročná, ale nikoliv ve smyslu literárním. Ano je tam hodně jmen a dat, ale v tom problém není. Problém je, že pokud čtení myslíte vážně, tak se prostě musíte brodit tou špínou a zlem, s vědomím, že některé z citovaných prostě můžete potkat někde v Praze na ulici. A dnes v červenci 2022 je také kniha nezamýšleným mementem toho jak už některým otevřeným hlavám bylo v roce 2016 zjevné kam Putinovo Rusko směřuje.
Široké téma, možná trochu větší krajíc než autorka dokázala ukousnout, ale jako zdroj literatury k tématu skvělé.
Tak trochu smutné čtení, i když je asi logické, že z narcise a manipulátora samo osobě otcovství nebo mateřství neudělá lepšího člověka. Ale zacházejte s tím opatrně, jak sama autorka píše, jen to, že u svého otce nebo matky najdete některé ze znaků ještě neznamená, že jsou patologicté manipulativní osobnosti. A pokud jsou, tak utečte.
Doporučuji jako četbu mladé, aby se mohli svých rodičů ptát : "Ona byla tenkrát válka v Chorvatsku, když jsme tam byli na dovolené"?
Na knihu jsem narazil náhodou, myslím, že o ní někdo psal někde na sociální síti. Zaujalo mě to, protože jsem si autora vůbec nevybavil a to mám neskromný názor, že ohledně „literatury o šoa“ mám docela nadprůměrný přehled. Až později mi došlo, že s tímhle jménem jsem se kdysi potkal v souvislosti s Hannah Arendt. Po přečtení cca 75% knihy, kdy z mého pohledu byla plná velmi zajímavých a pravdivých postřehů, ale také názorů kontroverzních (namátkou ty nejznámější ohledně rodiny Anny Frankové), jsem ale měl takový nějaký zvláštní pocit, že tam bude nějaký zádrhel (minimálně vás musí trknout proč taková kniha vychází v ČR až v roce 2021!). Takže je to tak, že kniha takového jména nikdy nevyšla a jde o výsek několika kapitol z knihy The Informed Heart: Autonomy in a Mass Age , vydané v roce 1960. Tím nejpodstatnějším zádrhelem ale je, že i v odborných kruzích byla zpochybněna autorova odbornost a vzdělání jako psychoanalytika, a někteří osoby zpochybňují i jeho morální integritu. Je na to docela dost článků a dva životopisy (nikoliv v češtině), jako výchozí orientační bod pro zdroje doporučuji anglickou verzi Wikipedie. Samozřejmě, že je tohle všechno třeba číst velmi kritickým pohledem a v souvislostech (kniha je z roku 1960, autor byl v koncentrácích v Německu a dostal se ven před zahájením války), protože i Hannah Arendt si za své názory taky něco ve své době užila. Já prostě knize vytýkám, že nástin těchto informací mi v doslovu knihy od nakladatele chybí a zejména proto se tady dnes tak rozepisuji.
Myslím, že anotace knihu vystihuje. Jen se připravte na to, že je třeba nějakých základních znalostí historie této části Evropy, protože autor to na vás hned rozbalí a nebude vám vysvětlovat základní věci.
Rozhodně stojí za přečtení, i po literární stránce, a je poznat, že to není první autorčina. Rozhodně v první třetině "memoárových" knih, které jsem četl. Název knihy klame, není to jen o Pavlovi, resp. Pavla je tam sotva 50%, ale považuji to za přednost knihy. Juráčkovi deníky jsem četl a mě tato kniha rozhodně neboří nějaké mýty, vlastně o nikom. Možná proto jsem rád, že jsem si na knihu cca 1 rok počkal ve veřejné knihovně, protože po přečtení nemám žádný větší důvod se k ní vracet.
Je mi líto, že to musím napsat, ale nechápu pro koho kniha má vlastně být, kdo by měl být čtenářem. Pokud bych jen na jejím základě měl dospět k odpovědi na položenou otázku, tak současný liberální francouzský judaismus je nedospělý Benjamín se všemy touhami a bohužel komplexy vůči starším bratrům, kterých se zatím nezbavil. A to rozhodně není pravda, když se seznámíte s tím, jak v poslední době dospívá ten český a slovenský liberální směr. Prostě zbytečně a přehnaně aktivistické.
Výborná kniha i pro nováčky dané tématiky, rozhodně nenadržuje židovské straně, česká stopa bohužel jen tak lehce načtrnuta, stejně tak ostatních zemí ze "socialistického tábora", ale je třeba si uvědomit, že byla napsána počátkem 70.let minulého století. Doporučuji vygooglit si jednoduchý plánek Jeruzaléma a okolí v daném období a pak se budete lépe orientovat. Stejně tak by knize slušel širší (než v závěru je) medailónek důležitých postav + některých pojmů + dvě tři věty navíc k pojmů jako je Hagana, Stern, Irgun.
Četl jsem druhé české vydání knihy z roku 2021 (první 1957), které vychází z vydání synů autorky v nedávné době, bez cenzurních (autocenzurních) úprav. Kniha samotná, pokud jde o formální obsah a styl, není převratným analytickým historickým dílem o vyhlazovacím táboře, ani literaturou za kterou berete literární ceny, ale pohledem cca třicetileté ženy sepsaným bezprostředně po válce a vypráví „život“ v „nežidovské“ (autorka se po útěku z varšavského ghetta vydává za Polku) části ženského tábora Osvětim I a Osvětim II – Březinka v letech 1943-1945. Pokud bych tady skončil, tak se obávám, že by mohla být část čtenářů zklamaná, pokud by si neuvědomovala souvislosti. Pokud jste ještě nic o Osvětimi nečetli, tak tahle kniha není vhodným úvodem do tématu, je důležitá, všem ji doporučuji, ale pro začátečníky není, ačkoliv toto vydání obsahuje velmi důležité poznámky pod čarou, které pomáhají. Kniha je zajímavá tím, že popisuje pohled členky jednoho z „privilegovaných“ oddílů v Březince, který třídil ukradené věci obětí, částečně líčí likvidaci maďarských a řeckých Židů/Židovek.
Nakladatelé a prodejci označují knihu za slavnou, někde i za jednu ze základních knih o Osvětimi. Nevím co na to říct, ale je třeba znát souvislosti. Kniha se dočkala nákladů ve statisících, protože byla vydána nejen v Polské lidové republice, ale i Československu (1957) – můj děda ji měl v knihovně, SSSR a také i na západě za železnou oponou. Autorka se stala obletovanou komunistickou odbojářkou, členkou Polské sjednocené dělnické strany, byla ve Hlavní radě Svazu polských spisovatelů, jinými slovy podporovala prosovětský režim na území Polska. Autorka svůj židovský původ tajila až do 60. let - zjevně tušila proč – a jakmile původ odhalila v jedné ze svých následujících knih tak posléze nevydržela protižidovskou štvanici koncem 60.let a byla z Polska vyštvána a do konce života žila, možná pro někoho paradoxně, v Německu. (Připomínám, že přeživší Slovák židovského původu Filip Muller, člen sonderkomanda, také dožil svůj život v Německu.) Nicméně její profil na wikipedii je pouze v polštině a němčině – ne že by to byla automaticky známka nějaké slávy. Nicméně její příběh po roce 1945 by stál za samostatný román.
Nemohu si pomoci, ale ta kniha neodpovídá ani na jednu otázku, která se předestírá. Rozhodně nejde o nějaký brilantní text, ale o nějakou směs neukotvených, často jen nakousnutých úvah.
Zdejší anotace knihu naprosto vystihuje. Název by mohl navozovat dojem, že bude o tom, jak Spojenci (jejich představitelé) přemýšleli, rozhodovali, nerozhodovali, jak se radili generálové a úředníci atd. - nikoliv je o cestě informací (nejen o Auchwitz) k nim a o jejich reakci/nereakci. Nicméně jde o Spojence ze "Západu", o cestě informací na východ ke Stalinovi pár střípků, což mi přijde zvláštní. Kvalitní práce, super životopisné medailonky na závěr, kterými byste měli začít, protože vám ulehčí orientaci ve jménech v textu.
Kniha rozkročená hodně do široka, zaměřená na procesy (tohle slovo nesnáším) pronásledování a prameny, nikoliv na osudy lidí, ale to samo osobě nemusí být velký zápor. Doporučuji jako zdroj pramenů a podnětů pro mikrotémata dané problematiky. Nehledejte nějaké rádoby historické syntézy - odpovědi na otázky "PROČ" nebo příběhy.
Jde o knihu obrázkovou, kdy samotný text je určitě pod 50% obsahu. Sice se to tváří jako kniha o 300 stranách, ale je to čtení na odpoledne. Autoři smíchali základní data o šoa, fotky a dokumenty, popisky koncentračních a vyhlazovacích táborů a pár informací o situaci ve válečném Polsku a to proložili jmény polských Spravedlivých mezi národy, aniž by důkladněji, resp. někdy dokonce jakkoliv, analyzovali motivace, činy a osudy těchto lidí. Vulgárně a na rovinu řečeno pokud chcete nějaký základní vhled do tématu, tak se téhle knize vyhněte a hledejte na wikipedii heslo „Spravedlivý mezi národy (Polsko)“, protože tam to je velmi slušně zpracované a hlavně to mají i ozdrojované – na rozdíl od této knihy.
Hrabal jsem se v knižním koutku ženy a našel tohle. Za fenomenální knihu bych to neoznačil, ale kdyby byla většina neautorizovaných biografií napsána takhle, tak by bylo určitě v literárním světě lépe. Upřímně nebavila mě "prostřední třetina" knihy, tedy léta herecká, to bylo vážně nudné, ale on ten herecký život možná takový bude, nevím. Samozřejmě některé věci jdou hodně po povrchu, ale já nemám potřebu řešit její vzhled nebo postavu nebo její popkulturní odkaz.