DědaMráz
komentáře u knih
Co Dante neviděl
Alfréd Wetzler
Další individuální vypořádávání se s šoa. Na rozdíl od Vrbovy knihy méně zaměřené na vlastní úlohu, ale mnohem více emoční, což sebou i nese zvláštní literární styl, který je místy na hraně srozumitelnosti. Jsem tedy zvědavý na Bebjakův film jak se s tím vypořádal, protože z mého pohledu jde o knihu nezfilmovatelnou, na rozdíl od té Vrbovi, ale na tu už má někdo v zahraničí koupeny autorská filmová práva...
Jan Žižka
Petr Čornej
Téhle knize nelze dát nic jiného než 5 hvězdiček. Tahle má vypadat historická práce čtivá i pro laika. Co velice oceňuji je kritický přítup autora ke zdrojové literatuře, kdy ale své argumenty v knize předestírá, ne jen šmahem odmítá bez věcných argumentů. Nejsem znalec husitského období, ale něco snad znám, ale přiznávám, že mne v podstatě až šokovalo kolik toho vlastně málo s nějakou přiměřenou "jistotou" víme o dané části husitského období (to smrtí Žižky nekončí), protože kdyby se mělo ve škole zkoušet z Žižky jen to co víme, tak na to asi stačí jedna vyučovací hodina a kniha by se mohla klidně jmenovat JAN ŽIŽKA - moc toho nevíme.
Podat ruku ďáblovi: Příběh poslední genocidy 20. století
Roméo Dallaire
Těžká četba, nikoliv z pohledu obsahu, ale literárních kvalit. Nečetl jsem v originále, tudíž nemohu soudit, zda je to "kostrbatým překladem" jak tady někdo píše, nebo prostě tím, že to sepisoval voják a redaktor od nakladatele ho nedokázal zvládnout. Nejde ani tak o to množství jmen - v knize je v závěru alespoň nějaký amatérský pokus o něco jako rejstřík jmen s vysvětlivkou nebo seznam zkratek - označeno nesmyslně jako slovník, ale jde prostě o vypravěčský styl, kdy vlastně nejde ani o deník, ani knihu faktu, nevím jak to mám označit. Prostě na to jak závážný je obsah a jak se místy opravdu snaží pan generál psát co nejvíce upřímně a otevřeně (určitě byl omezen případnou odpovědností za prozrazení některých skutečností), je to prostě místy literárně nudné, ale možná za to může ten překlad. ALE odmítám tvrzení, že podle této knihy byl natočen film HOTEL RWANDA, protože ten film je proti této knize vylhaná hollywoodská pohádka. Nicméně kniha není pro toho, kdo o této genocidě slyší poprvé.
Tisíc a jeden vtip
Ján Kalina
Měl jsem v ruce vydání z roku 1969. Zajímavá kniha jak po stránce obsahu, tak grafiky. Rozhodně nejde o nějaký atlas nebo sborník dokola omletých vtipů.
Miss Ex-Jugoslávie
Sofija Stefanovic
Souhlasím s tím, že se srbská autorka snaží vyprávět o dětství a dospívání mezi „dvěma světy“ s ironickým nadhledem, což mi udělalo velkou radost, protože osobně vnímám Srby, Chorvaty, Bosňáky, Albánce, jako národy, které se berou strašně vážně, patetické, neschopné sebeironie, což bylo z mého pohledu jedním z důvodů té strašné eskalace a zvěrstev, které si navzájem ve 20. století provedli. Nesouhlasím s tím, že je „skvěle“ vysvětlen konflikt, který vedl k válce v Jugoslávii v 90.letech, naopak, vysvětlení tam v podstatě nenajdete a myslím, že autorka to ani neměla v úmyslu, vždyť je ročník 1982. Ty věci jsou tam jen schématicky načrtnuty. Co už je více rozvedeno a popsáno, z pohledu emocí emigrantských Srbů je bombardování Srbska (Svazové republiky Jugoslávie) v roce 1999. Co jsem velmi ocenil byl spíše takový vhled do dětské a dospívající ženské duše, a srbské rodiny. Nejde o nějaké mistrovské literární dílo, místy je to v podstatě popis banalit, ale přijdou i vážnější rodinné chvilky, které jsou vyprávěny čtivě.
Lov na Židy: Zrada a vražda v Němci okupovaném Polsku
Jan Grabowski
Záslužná kniha. Na příkladu jednoho okresu v Malopolském vojvodství se tu odhaluje chování Poláků k židovským sousedům za 2.sv. války. Kniha plná citací a zdrojů, smutné čtení. V knize se určitě netvrdí, že taková byla situace v celém Polsku, ale je třeba si uvědomit, že někde byla možná ještě horší, pokud se to dá vůbec nějak poměřovat. Ale mohla by odpovědět na otázku těm, kteří se ještě v 21.století dokáží "divit" proč se ti Židé neschovávali před transportem, neutekli z měst někam na vesnici, nebojovali...
Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům / a Palestinci odpovídají
Josi Klein Halevi
Čtenářka "Bája89" to hezky stručně vystihla. Já bych jen doplnil, že dopisy mohou neznalému i trochu ozřejmit a některým připomenout proč i velká část liberálních Izraelců (Židů) nakonec postavení Zdi vidí jako věc nevyhnutelnou.
Jak byl vynalezen židovský národ
Shlomo Sand
Shlomo Zand se sice narodil v roce 1946 v Linci, ale až do roku 1948 žil s rodiči (oba polští Židé přeživší holocaust) v uprchlickém táboře v bavorském Traunsteinu, poté emigrovali do Izraele. Zapojil se do komunistického hnutí, účastnil se bojů v Jeruzalémě během šestidenní války v roce 1967. Shlomo Sand je na obálce popsán jako izraelský historik, ale mnohem přesnější by bylo označení izraelsko-francouzský, protože velkou část svého akademického života trávil a tráví ve Francii. Myslím, že tohle vše je hodně určující.
Velice těžko se kniha nějak shrnuje do pár vět. Mám ji doma v knihovně už pár let. Pokusím se o to. Z mého pohledu je to takový eintopf cizích myšlenek, nicméně řádně citovaných, mnohdy dokonce i věkem ověřených, kdy hodíte do kastrolu Marxe, Webera, Spinozu, Starý a Nový zákon, Talmud, Senecu, Stalina, Herzla, Hitlera a další, nebo jednodušeji řečeno jako když pejsek s kočičkou pekli dort z toho co mají rádi. Ale ten výsledek mě jako historická a vědecké práce nepřesvědčil, respektive je to maximálně na úrovni nějaké rozsáhlejší diplomové práce dvacetiletého studenta, nikoliv šedesátiletého muže. Kniha svým zápalem hodně připomíná „Průmysl holocaustu“ od Normana Finkelsteina. Oba někteří nálepkují jako „Sebe-nenávidějící Židy“ , mě spíše napadá rčení, že ani tisíc mudrců nepochopí jediného blázna, který plive do studny, ze které pije.
Pokud si chcete jen potvrdit svůj světonázor jako zdejší komentátoři „bubka“ a „bulat“, tak si knihu jen půjčte v knihovně, prolítněte a nazdar. Pokud jste přemýšlivý skeptici, tak si ji můžete koupit a brát ji jako vodítko pro přečtení zdrojové literatury z knihy, ale pak už vám v životě nezbude čas na nic dalšího. A pravděpodobně stejně nic nevymyslíte. Z mého pohledu modernější a stručnější vhled do izraelsko-palestinské věci najdete v knize „Dopisy přes zeď: Izraelec píše palestinským sousedům“ od Josi Klein Haleviho.
Dobrovolník
Jack Fairweather
Zdejší anotace knihy nelže, můžete z ní vycházet. Osobnost Witolda Pileckého jsem obecně znal, viděl jsem o něm polský televizní film, ale ten byl velmi slabý. O knize jsem nevěděl ani autora neznal a náhodou se mi dostala do ruky až v českém vydání. Z knihy je poznat, že autor toho hodně načetl a je zaujatý tématem a hlavní postavou, nejde o nějakou suchou analitickou historickou práci; já bych knihu označil jako o pokus o rekonstrukci života Witolda Pileckého se zaměřením na období uvěznění v Osvětimi. Obecně kvituji, že v závěru byl jakýsi přehled všech důležitých vedlejších postav s připojením odstavce o jejich osudu za války nebo po válce, pokud ji přežili, a také fotografické přílohy v textu. Kniha je vyprávěna ve třetí osobě a je specifická tím, že popisuje život nežidovského polského vojáka (v utajení) v Osvětimi v letech 1940-1943, tudíž velmi důležitých pohled z jiného úhlu, ale co je důležité, že nezůstane jen u tohoto "koncentráčnického" tématu, ale jsou popsány i skoro neuvěřitelné osudy kurýrů, kteří cestovali válečnou Evropou se zprávami do Londýna a je i naznačeno politické zákusilí ohledně zveřejnění zpráv, úvah o bombardování Osvětimi apod. Určitě mi kniha nezodpověděla všechny otázky, ale to jsem nečekal. Kapitola poválečného osudu Pileckého je krátká, ale pro Poláky morálně ostudně zdrcující.
Nesvobodné asociace - Psychoanalytik vzpomíná na Holocaust
Gottfried R. Bloch
Knihu jsem oběvil naprostou náhodou a rozhodně doporučuji jako další střípek do literatury šoa. Poctivé psaní.
Osudy z temných časů
Bedřich Róna
Anotace ke knize přesně sedí, tudíž detailní líčení osudů rodiny nečekejte. Ačkoliv záleží na tom jak chápete pojem rodina – u Židů to nikdy nebyli (a nejsou) jen táta+máma+děti+prarodiče. Asi jsem nikdy nečetl výstižnější definici domova, jak je popsána hned v první kapitole, a jak ji chápala většina obyčejných Židů Československa let 1918-1938. Svébytný, místy až černý humor. Na to, že si měl autor po válce vydělávat na chleba ve stavebnictví a byl vystudovaný elektromechanik jde o knihu po jazykové a stylistické stránce zdařilou. Doporučuji!
Krajiny Metropole smrti
Otto Dov Kulka
Podtitul (Zkoumání paměti a imaginace) útlou knihu zcela vystihuje. Maximálně upřímné a senzitivní hledání. Tomu kdo má o Osvětimi pouhé "povědomí" bych tuto knihu jako první čtení nedoporučil. Rád bych si přečetl nějakou věcnou vědeckou práci autora - pro porovnání.
Útěk z tábora smrti
Erich Kulka
Problém téhle knihy je, že i podle doslovu autora se tváří jako reportážní věc, ale přitom obsahuje mnoho děr a nepřesností - mírně řečeno. Ale označit to jako novelu založenou na skutečných událostech se prostě nedá. Takže pokud vás zajímá příběh Pesteka a Lederera, potažmo dalších z rodinného tábora, tak musíte číst kriticky a hledat historické práce na dané téma.
Poválečná Evropa: Dějiny od roku 1945
Tony Judt
Ano, anotace nelže, jedinečná práce, měla by být v každé knihovně. Opakovaně se k ní vracím.
Intelektuál ve dvacátém století: Rozhovor Timothyho Snydera s Tonym Judtem
Tony Judt
Výtečná kniha inspirativního rozhovoru.
Jídlo se nevyhazuje
Amir Gutfreund
Jednoduše skvěle napsané, trochu záludné, v tom, že vás to jako naláká a pak slabší povahy dostanou pecku. Souhlas s komentářem od "Rade".
Vědomí konce
Julian Barnes
Na první pohled útlá kniha, všední příběh, ale nevšední zamyšlení nad pamětí s trefnými poznámkami ohledně ostrovní povahy. Vřele doporučuji.
Byl jsem Mengeleho asistentem
Miklós Nyiszli
Tahle kniha je nezamýšleným svědectvím o paměti a povaze člověka. Mám totiž velké obavy, že si autor upravil svoji roli v celé věci, aby z celé té hrůzy mohl vyváznou se zdravým rozumem. Pokud jde o literární kvalitu, tak je to prostě slabé.
Jiná Gabriela Koukalová
Martin Moravec
Nevím, co knihou chtěla říct, skok se, skok tam. Moje největší výtka směřuje na pana vydavatele a spoluautora. Naprosto otřesná editorská práce, nekvalitní fotopříloha, nekvalitvní vazba, která se rozpadá, ale zejména je to všechno sloh jako od žáka základní školy. To není kniha, to je jeden velký chaos. Navíc mediálně probírané téma "anorexie" a "bulimie" je tak povrchně odbyto, že se obávám, že kniha nikomu s poruchou příjmu potravy nepomůže, a bohužel se musím přiklonit k názoru, že šlo jen o mediální prezentaci knihy, nikoliv o reálný vážný problém - nebo prostě nebylo řečeno vše - pak ale nemělo vůbec smysl takové téma otevírat.
