DědaMráz komentáře u knih
Rozhodně to není dětská knížka a jako povinná četba na základce s velkým otazníkem, ale jinak za 95%.
Vydání knihy mi uteklo, dočetl jsem ji včera. Skoro neuvěřitelný příběh, doslova se nabízí filmové zpracování, ale je možné, že tohle autorka nikdy nechtěla. Určitě tam není všechno, ale to nevadí. Po literární stránce myslím autentické, ve smyslu toho, že by knihu pomáhal psát někdo jiný, ačkoliv jak to bývá z velké části je to vlastně vyprávění 80-leté dámy nikoliv náctileté dívky. Jako čtení pro dívky, ve smyslu vnínání doby stejně starou dívkou, přitom naprosto jiné než u Anne Frankové, na 100% doporučuji.
Tak jsem si půjčil lehké čtení na vánoční svátky, abych "věděl" o čem se před časem psalo. Souhlasím s "nefernefer", že první třetina je nejlepší, ale přijde mi, že tam bylo něco vynecháno ve vztahu k matce. Pokud jde o druhou "třetinu", tak ano píše se tam o VH, resp. cca z 50% jde o přetištění korespondence, ale to mediální divadlo kolem toho je přifouknuté. Ano VH z toho jako vztahový muž nevychází nic moc. Je tam výstižná věta: "Navzdory bouřím a pohromám stále usiloval o harmonii všech myslitelných protikladů." Poslední třetina (fakticky to třetina není, spíš 20%) je z literárního pohledu chaos.
Myslím, že z popisu to není zcela zjevné - jde o knihu zaznamenaného rozhovoru, respektive autor odpovídá na kratší nahozené otázky a myslím, že to knize s ohledem na souvislosti (odstup času a s tím související věk pamětníka) hodně prospělo. Je to čtivé, nejsou potlačeny bolavé věci, ale přitom je to kniha, kterou bych s klidem nechal přečíst náctiletou dceru. Vhodné jako doporučená četba.
Knihu jsem četl někdy v roce 2009-2010 (a mám doma v původním anglickém vydání). Pátral jsem po tom, proč za života autora nevyšla v českém nebo slovenském jazyce, a můžu jen hádat. Vyšla tedy po jeho smrti. Po literární stránce (anglické vydání, české jsem nečetl) je to průměr, možná tomu český překlad pomohl. Obecně téma sonderkommanda je bolestivé a pan Müller je tragická postava. Jeho kniha byla a stále je oblíbeným terčem popíračů holocaustu a jim podobných služebníků, protože obsahuje pasáže, u kterých se autor pravděpodobně inspiroval jinde, čím samozřejmě z pohledu historického znevěrohodňuje některá svá autentická svědectví (zejména to nejvíce známé o zpěvu hymny), ale i svědectví ostatních. Navíc tam toho spoustu chybí. Zejména proto je tato kniha oblíbená u revizionistů a je to vidět i na některých komentářích na zdejším webu, kdy si tyhle postavičky prostě nemohli pomoct a museli něco cintnout.
Jinak tvrzení, že německý historik pan Andreas Kilian je jeden z největších současných znalců historie holocaustu je lež jako věž.
Pro tuhle knihu nemám adjektiva, která by ji neurazila. Opatruji ji ve své knihovně. Nic upřímnějšího od srdce a tak bolavého jsem asi nečetl.
Opravdu velmi těžká kniha na čtení (ve smyslu pozornosti a sousředění čtenáře), přesto velmi zajímavá a potřebný střípek do skládačky šoa. Nečekejte nějaké detailní věcné popisování fungování táborů, to tam vlastně skoro není. Nechápu, jak může někdo tady napsat, že je to bez emocí. Naopak, ta kniha je převážně jen o emocích, vnitřním světě autorky, a našel jsem tam i humor.
Další pilíř československé i světové literatury o šoa. Nechápu jak někdo může tady označit tuhle knihu hodnocením "odpad", to mi hlava nebere. ANO je to těžká kniha na čtení, ale o to právě u téhle knihy jde, protože je jedinečná používáním lágrového žargonu a osobní výpovědí, naprosto jiná než "Utekl jsem z Osvětimy" o Vrby. A pan Glazar opravdu nepíše jako Viewegh nebo Svěrák. A pro ty, kteří tuhle knihu dokáží "přežvýkat" a chtějí zkusit ještě něco těžšího na čtení doporučuji "Krásné dny mého mládí" od Any Novac.
Knihu jsem četl několikrát. Je to jeden ze základních pilířů československé i světové literatury o šoa a pokaždé mi nešlo na rozum proč nebyla zfilmována, protože z mého pohledu má velký dramatický potenciál. Na počátek roku 2021 je ohlášena koprodukční filmová verze od režiséra Petera Bebjaka, tak uvidíme, zda to nedopadne jako u Nabarveného ptáčete.
Knihu jsem četl cca před 7-8 lety, a z hlediska historického je to bez diskuse důležitý zdroj. Jeho pojem "osvětimské dělení" často cituji. Nicméně z hlediska literárního si pamatuji, že bylo na textu znát, že autor měl pravděpodobně knihu rozepsanou delší dobu a místy to vyprávění náctiletého kluka bylo viděno očima xletého přeživšího muže, který si dodatečně dovysvětluje některé věci. Nezdá se mi, že by na místě samém, zejména v počátku některé věci takovým způsobem vnímal. Pokud někoho téma více zajímá, tak ale vysoce doporučuji záznamy rozhovorů pana Radila pro Český rozhlas nebo Paměť národa, s hlasem to má všechno větší sílu. A tu závěrečnou stránku "O autorovi" snad měl nakladatel raději vynechat, než autora uvést tak jak se stalo.
Čtivé a univerzální příběhy. Není třeba se bát případné neznalosti izraelských reálií, které jsou v zásadě podružné.
Podle mého nejslabší z knih přeložených do češtiny, myslím z hlediska autorského, když se podle mého názoru autor tak nějak zacyklil v jednom (dvou) tématických okruzích.
Z mého čtenářského pohledu asi nejlepší kniha, kterou jsem četl z pera pana autora. Nejvíce vtipná, nešetří nikoho,ani zprava ani zleva. Občanům EU se ale dobře číst nebude.