jiri0728 komentáře u knih
Podobně jako u starší povídkové sbírky Po otřesech jsem došel k závěru, že Murakami je lepším románopiscem než autorem povídek. Krátký rozsah mu často nepostačuje k rozvinutí děje. Zároveň se Murakamimu občas nepodaří využít dobrého nápadu tak, jak bych od něj očekával. Zamilovaný Samsa se až příliš podřizuje pojetí Kafkovy Proměny naruby, Šeherezáda je vzhledem k zápletce repetitivní a závěrečná Muži, kteří nemají ženy už je spíše krátký povzdech nad ztrátou ženy, která milovala nade vše výtahovou hudbu. Ostatní povídky jsou na tom mnohem lépe, ale zasloužily by k sobě lepší kousky k dotvoření uceleného tematického díla.
Sebrané Rejžkovy hudební, filmové, divadelní i literární kritiky jsou obrazem nelehké doby pro českou kulturu. Vyhlášený "rozhněvaný muž" české publicistiky, ale není takovým katem, jak se o něm traduje. Dokáže dílo posoudit věcně a díky svým rozsáhlým znalostem (faktografickým i tím, co má naposloucháno / nakoukáno / načteno) jde o opravdu o sofistikovanou kritiku. Určitě doporučuju nezaleknout se 900stránkového rozsahu knihy a minimálně do ní nahlédnout. S náhodným výběrem pomůže i rejstřík intepretů a další osob.
P. S. V knize nechybí pro dokreslení ani "rozhněvané" dopisy čtenářů, obzvláště fanoušků Katapultu a Petra Nagyho :)
Tato manga určitě není pro každého, ale abych neopakoval již řečené, je to bezesporu zajímavé a poutavé dílo pro fanouška japonských žánrových kříženců. Pod tím vším násilím a erotikou se ukrývá příběh o partě jedinců, kteří jen velmi pomalu rozklíčovávají v jaké podivné hře se ocitli. Nečekejte tedy polopatičnost a rozhodně se připravte na proměny tempa, stejně jako oscilaci mezi seriózností a humorem (vzhled monster, erotické epizodky). Pro mě osobně pecka a to nejzajímavější z japonských mang, co jsem v českém překladu četl.
"Pamatuji, jak jsme jednoho odpoledne seděli v homosexuálním baru v jižní Francii s nohama pohodlně opřenýma na stoličkách v severní Francii, když Gertruda Steinová řekla: "Chce se mi zvracet." Picassovi to připadalo velmi legrační a Matisse a já jsme to pochopili jako signál, že máme odjet do Afriky. O sedm týdnů později jsme v Keni narazili na Hemingwaye (...) Dobíral jsem si ho kvůli jeho novému plnovousu a moc jsme se nasmáli a upíjeli koňak a pak jsme si navlékli boxerské rukavice a on mi přerazil nos."
Pokud se smějete po přečtení ukázky od ucha k uchu, je na čase si knihu přečíst. Knižní Allen je více surrealistický, sarkastický a ironický než filmový Woody. Ne všechny povídky jsou geniální, ale jsou plné tolika skvělých ujetostí, že vás dostanou na kolena. Obzvláště parodie na americkou drsnou školu (Raymond Chandler apod.) mě šokovala výborně odpozorovaným stylem vypravování včetně jazykových zvláštností. Udělejte si radost a zkuste písmenkového Allena :)
Myslím, že v této knize Terry opět natahoval více než musel na úkor zábavnosti. Je to škoda, protože jeho smysl pro humor, používání running jokeů a pomrkávání na fanoušky paralel Zeměplochy se skutečnými dějinami je prostě famózní. Jen té vaty je tentokrát trochu více a já nepatřím mezi nekritické příznivce Terryho. Ti ať si přečtu minimálně hvězdu navíc ;)
Škvoreckého styl mám moc rád a líbí se mi jak dokáže propojit napětí s humorem a pábitelskou snahou... tento kousek spadá bohužel osciluje mezi kvalitně napsanou knihou a parodií sebe sama. Nepřidá tomu ani fakt, že autor velice nešťastným způsobem účtuje s křivdou, kterou se na jeho životě dopustil Cibulka (zde Mrkvička) a spol.