Jirousek komentáře u knih

Pan Los je nepochybně cimrmanovský charakter, chtěl by na pivo, přitom nemá páru o kolportáži, natož o editorské práci dobových textů, přesto si neodpustí něco málo vytrousit. Podobně jako už dříve prokázal nesoudnost při svém amatérském hodnocení slavné antologie hororů Fantasmagoriana (1810). Jeho bombastický komentář si proto žádá mírnou korekci, tak aby jeho nevkus a literárněhistorické žblepty zbytečně neodváděly čtenáře na zcestí. (Mimochodem Los je ten, kdo se chlubí i tím, že nedočetl Kafku, Hardyho, Eca, Hawthorna, Joyce, Wilda atd.)


Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie vychází z přesných citací dobového fenoménu, lidově a nepřesně nazvaném krvavý román. Jedná se o historicky celoevropský jev. V českém prostředí se většinově jedná o překlady. Z francouzštiny, němčiny, omezeně z angličtiny, přesto i zde se najdou původní autorské klenoty předčící leckerý současný román. Časově bývají krvavé romány v pramenech vymezovány obdobím zhruba 1850 až 1914 (dle Váchala a jiných), lze ale narazit i na jejich přiznané odvozeniny po tomto období, dokonce i po 2. světové válce. Tehdy již postrádají své archaické kouzlo.


Na tak malé ploše, jakým je tato antologie, čítající necelých 400 stran (přitom jeden kolportážní román nezřídka obsahuje kolem 2 až 3 tísíce stran, tedy dnes nepředstavitelný formát pro vydání v jednou svazku), se jedná o ojedinělý výkon editora. Oblasti se věnuje několik desetiletí a doposud nebyla sestavena nějaká aspoň v něčem podobná antologie, která by zahrnovala takto vyčerpávající informace, mnohdy upřesňující a doplňující již dříve publikované, nepřesné, mylné a zavádějící poznatky v dílčích studiích. Vedle doslovných citací jednotlivých kapitol z cca deseti nejtypičtějších, proslulých a ukázkových kolportážních románů jako jsou Revoluce v Číně, Pytláci, Karásek a Stülpner, Pražská čarodějnice, Peklem k ráji, Dobrodružství Babinského, Nevinná na popravišti, Fatima, Střelec kouzelník a Zrádce národa, se ke čtenáři dostává matematicky přesný výčet jednotlivých motivů. Nechybí ani medailonky autorů techto románů, informace o jejich nakladatelích, typografických zvláštnostech a premiích, které například Josef Váchal pouze vágně paroduje.


Pan Los, který velkohubě hořekuje, že se mu nedostalo seznamu přečtěných románů ani nezaregistroval, že kniha takovýto seznam obsahuje. Mylně se ve své odsuzovačné naivitě domnívá, že se jedná jen o náhodně sestavený výběr. Jazyková úprava textů byla záměrně provedena v co nejmenší nutné míře, aby byl zachován dobový chatrakter jednotlivých citovaných pasáží a kapitol. Náročná editorská práce spočívala v někdy až úmorné datailní konfrontaci s tiskřskými zvláštnosmi 19. století, kdy se doslova rozhovovalo o každou tečku, protože i tak nepatrný detail dokáže posunout celkový charakter díla. Snahou tvůrců, protože na Ďáblově antologii se podílel tvůrčí tým a nejen jeden člověk, jak se groteskně a ničím nepodloženě domnívá anonym Los, bylo vytvořit co jak nejvěrnější dílo odpovídající na nutně omezené ploše 21. století alespoň částečně neobyčejně barvitému světu půvabné kolportáže. Tomu odpovídá i záměrně stylizovaná barevná obrazová příloha, vnitřní výzdoba knihy, její stylová obálka a vybavení citacemi z dobového tisku. Nechybí rozsáhlý poznámkový aparát, seznam pramenů, sekundární literatura.

28.12.2023