Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie
* antologie , Martin Jiroušek
Zamořily české domácnosti jako kobylky. Krvavé romány prodávané v sešitech v době Rakousko-Uherska. Psali o nich s nadšením Hrabal, Čapek, Vančura, Nezval, Hašek, Klíma, ale v podstatě je dnes téměř nikdo neviděl. Editor Martin Jiroušek, který již dříve připravil antologii Fialoví ďábli, se ponořil do hlubin soukromých archivů, zaniklých knihoven, ztracených pozůstalostí, aby vydoloval jedinečné svědectví o prvotní dobrodružné lidové literatuře plné vražd, lásky i strašidel. Ukázkový výbor z deseti mnohasetstránkových románů seznámí nadšence literárního podsvětí s fragmenty jedinečné čtenářské kultury z přelomu 19. a 20. století, kvůli kterým čtenáři dokonce neváhali vraždit. Tvrdili to aspoň lovci ďáblových knih, kteří je pronásledovali a upalovali daleko dříve před nacisty nebo komunisty. Váchal, když vydal svoji ódu Krvavý román (1924), už je nemohl sehnat. Obávaný druh literatury plný hrůzy a děsu včetně nezapomenutelných groteskních scén a kolapsů je nyní opět vytažen na světlo. Antologie, která tady ještě nebyla.... celý text
Přidat komentář
Pan Los je nepochybně cimrmanovský charakter, chtěl by na pivo, přitom nemá páru o kolportáži, natož o editorské práci dobových textů, přesto si neodpustí něco málo vytrousit. Podobně jako už dříve prokázal nesoudnost při svém amatérském hodnocení slavné antologie hororů Fantasmagoriana (1810). Jeho bombastický komentář si proto žádá mírnou korekci, tak aby jeho nevkus a literárněhistorické žblepty zbytečně neodváděly čtenáře na zcestí. (Mimochodem Los je ten, kdo se chlubí i tím, že nedočetl Kafku, Hardyho, Eca, Hawthorna, Joyce, Wilda atd.)
Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie vychází z přesných citací dobového fenoménu, lidově a nepřesně nazvaném krvavý román. Jedná se o historicky celoevropský jev. V českém prostředí se většinově jedná o překlady. Z francouzštiny, němčiny, omezeně z angličtiny, přesto i zde se najdou původní autorské klenoty předčící leckerý současný román. Časově bývají krvavé romány v pramenech vymezovány obdobím zhruba 1850 až 1914 (dle Váchala a jiných), lze ale narazit i na jejich přiznané odvozeniny po tomto období, dokonce i po 2. světové válce. Tehdy již postrádají své archaické kouzlo.
Na tak malé ploše, jakým je tato antologie, čítající necelých 400 stran (přitom jeden kolportážní román nezřídka obsahuje kolem 2 až 3 tísíce stran, tedy dnes nepředstavitelný formát pro vydání v jednou svazku), se jedná o ojedinělý výkon editora. Oblasti se věnuje několik desetiletí a doposud nebyla sestavena nějaká aspoň v něčem podobná antologie, která by zahrnovala takto vyčerpávající informace, mnohdy upřesňující a doplňující již dříve publikované, nepřesné, mylné a zavádějící poznatky v dílčích studiích. Vedle doslovných citací jednotlivých kapitol z cca deseti nejtypičtějších, proslulých a ukázkových kolportážních románů jako jsou Revoluce v Číně, Pytláci, Karásek a Stülpner, Pražská čarodějnice, Peklem k ráji, Dobrodružství Babinského, Nevinná na popravišti, Fatima, Střelec kouzelník a Zrádce národa, se ke čtenáři dostává matematicky přesný výčet jednotlivých motivů. Nechybí ani medailonky autorů techto románů, informace o jejich nakladatelích, typografických zvláštnostech a premiích, které například Josef Váchal pouze vágně paroduje.
Pan Los, který velkohubě hořekuje, že se mu nedostalo seznamu přečtěných románů ani nezaregistroval, že kniha takovýto seznam obsahuje. Mylně se ve své odsuzovačné naivitě domnívá, že se jedná jen o náhodně sestavený výběr. Jazyková úprava textů byla záměrně provedena v co nejmenší nutné míře, aby byl zachován dobový chatrakter jednotlivých citovaných pasáží a kapitol. Náročná editorská práce spočívala v někdy až úmorné datailní konfrontaci s tiskřskými zvláštnosmi 19. století, kdy se doslova rozhovovalo o každou tečku, protože i tak nepatrný detail dokáže posunout celkový charakter díla. Snahou tvůrců, protože na Ďáblově antologii se podílel tvůrčí tým a nejen jeden člověk, jak se groteskně a ničím nepodloženě domnívá anonym Los, bylo vytvořit co jak nejvěrnější dílo odpovídající na nutně omezené ploše 21. století alespoň částečně neobyčejně barvitému světu půvabné kolportáže. Tomu odpovídá i záměrně stylizovaná barevná obrazová příloha, vnitřní výzdoba knihy, její stylová obálka a vybavení citacemi z dobového tisku. Nechybí rozsáhlý poznámkový aparát, seznam pramenů, sekundární literatura.
Poutavé čtení na dlouhé zimní večery. Fenomén krváků, tedy románů, které kdysi vzbuzovaly nadšení stejně jako nevoli. Rozhodně přínos pro ty, kdo znají například Nezvalovu Valérii a týden divů, Josefa Váchala nebo Ladislava Klímu. Množství dobových informací a originální forma spojování zdánlivě nesouvisejících pramenů. Hned na úvod například šokující, bizarní a surrealistická scéna s přízračným Sedmibijcem, pak brutální Revoluce v Číně, turecká Fatima, srbský upír, putování v rakvi, satanská sekta mnichů. Groteska non plus ultra. Tohle jinde nenajdete. Váchal hadra.
s Jirouškem bych rád šel na pivo a o pokecal si o těch jeho "krvasech", ale podobně jako dřívější Fantasmagoriana je i tato antologie sice bombasticky vypravená, ale editorsky naprosto amatérská a literárněhistoricky klamavá (vzít šmahem období 1850-1920 v různých evropských literaturách a nerozlišovat mezi zdroji je fakt diletantské)
minimum informací, nepřehlednost, vzájemně se vylučující tvrzení, fakta a citáty vytržené z kontextu, k tomu všemu editor vzbuzuje ve čtenáři dojem jakéhosi čarodějnického honu na béčkové čtení a masové pálení knih, hloupě až arogantně se naváží do prací současných editorů a literárních historiků atd., proč, proboha?
sebevědomě opakuje, že přečetl a prostudoval více jak 100 rozsáhlých románů (kde je soupis???), vybral z nich deset a z těch vybral několik - dle jeho vkusu nejkrvavějších - kapitol, které sestavil v jakýsi - dle jeho představ - soudržnější celek, tedy text, který nikdy neexistoval = přičemž ale jinde kritizuje moderní vydání jednoho románu v jednom svazku, který původně vycházel na pokračování po samotných sešitech, protože to ruší smysl kolportážní literatury (jeho antologie je ale taky v jednom svazku), a to ani nepíšu o jazykové úpravě vydávaných textů... teda takhle se editorská práce nedělá
Velice zajímavý počin. Pěkný přehled a vhled do specifického literárního žánru. Čtivé je to tak částečně - odbornější část se čte... nu, jako odbornější nebo populárně naučná literatura. Každopádně mě to do tématu více vtáhlo a pořídila jsem si do své zvrhlé knihovničky i tisíckráte citovaného Váchala. Kdysi jsem do něj nahlédla při psaní disertace a až se jednou budu hodně nudit a mít hodně volnýho času, pověnuju se mu víc.
Ukázky jsou hodně rozmanité - některé jsou zamotané až běda a jazykově hůře srozumitelné (což ale absolutně není na vrub autora), jiné mají spád a dají se slušně číst i na dnešní poměry. Doporučuju prokousat se až k závěru, tam to stojí zato a docela jsem i zírala nad relativní realističností a drsností některých ukázek.
Rozhodně zajímavý a přínosný počin. Prohlodávala jsem se tím sice skoro půl roku po večerech, ale nelituju.
PS: Čtenářská výzva - kniha v měkké obálce.