• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Martin Jiroušek

Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie

„Velice zajímavý počin. Pěkný přehled a vhled do specifického literárního žánru. Čtivé je to tak částečně - odbornější část se čte... nu, jako odbornější nebo populárně naučná literatura. Každopádně mě to do tématu více vtáhlo a pořídila jsem si do své zvrhlé knihovničky i tisíckráte citovaného Váchala. Kdysi jsem do něj nahlédla při psaní disertace a až se jednou budu hodně nudit a mít hodně volnýho času, pověnuju se mu víc. Ukázky jsou hodně rozmanité - některé jsou zamotané až běda a jazykově hůře srozumitelné (což ale absolutně není na vrub autora), jiné mají spád a dají se slušně číst i na dnešní poměry. Doporučuju prokousat se až k závěru, tam to stojí zato a docela jsem i zírala nad relativní realističností a drsností některých ukázek. Rozhodně zajímavý a přínosný počin. Prohlodávala jsem se tím sice skoro půl roku po večerech, ale nelituju. PS: Čtenářská výzva - kniha v měkké obálce.“... celý text
— terimila

---

Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie

„Pan Los je nepochybně cimrmanovský charakter, chtěl by na pivo, přitom nemá páru o kolportáži, natož o editorské práci dobových textů, přesto si neodpustí něco málo vytrousit. Podobně jako už dříve prokázal nesoudnost při svém amatérském hodnocení slavné antologie hororů Fantasmagoriana (1810). Jeho bombastický komentář si proto žádá mírnou korekci, tak aby jeho nevkus a literárněhistorické žblepty zbytečně neodváděly čtenáře na zcestí. (Mimochodem Los je ten, kdo se chlubí i tím, že nedočetl Kafku, Hardyho, Eca, Hawthorna, Joyce, Wilda atd.) Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie vychází z přesných citací dobového fenoménu, lidově a nepřesně nazvaném krvavý román. Jedná se o historicky celoevropský jev. V českém prostředí se většinově jedná o překlady. Z francouzštiny, němčiny, omezeně z angličtiny, přesto i zde se najdou původní autorské klenoty předčící leckerý současný román. Časově bývají krvavé romány v pramenech vymezovány obdobím zhruba 1850 až 1914 (dle Váchala a jiných), lze ale narazit i na jejich přiznané odvozeniny po tomto období, dokonce i po 2. světové válce. Tehdy již postrádají své archaické kouzlo. Na tak malé ploše, jakým je tato antologie, čítající necelých 400 stran (přitom jeden kolportážní román nezřídka obsahuje kolem 2 až 3 tísíce stran, tedy dnes nepředstavitelný formát pro vydání v jednou svazku), se jedná o ojedinělý výkon editora. Oblasti se věnuje několik desetiletí a doposud nebyla sestavena nějaká aspoň v něčem podobná antologie, která by zahrnovala takto vyčerpávající informace, mnohdy upřesňující a doplňující již dříve publikované, nepřesné, mylné a zavádějící poznatky v dílčích studiích. Vedle doslovných citací jednotlivých kapitol z cca deseti nejtypičtějších, proslulých a ukázkových kolportážních románů jako jsou Revoluce v Číně, Pytláci, Karásek a Stülpner, Pražská čarodějnice, Peklem k ráji, Dobrodružství Babinského, Nevinná na popravišti, Fatima, Střelec kouzelník a Zrádce národa, se ke čtenáři dostává matematicky přesný výčet jednotlivých motivů. Nechybí ani medailonky autorů techto románů, informace o jejich nakladatelích, typografických zvláštnostech a premiích, které například Josef Váchal pouze vágně paroduje. Pan Los, který velkohubě hořekuje, že se mu nedostalo seznamu přečtěných románů ani nezaregistroval, že kniha takovýto seznam obsahuje. Mylně se ve své odsuzovačné naivitě domnívá, že se jedná jen o náhodně sestavený výběr. Jazyková úprava textů byla záměrně provedena v co nejmenší nutné míře, aby byl zachován dobový chatrakter jednotlivých citovaných pasáží a kapitol. Náročná editorská práce spočívala v někdy až úmorné datailní konfrontaci s tiskřskými zvláštnosmi 19. století, kdy se doslova rozhovovalo o každou tečku, protože i tak nepatrný detail dokáže posunout celkový charakter díla. Snahou tvůrců, protože na Ďáblově antologii se podílel tvůrčí tým a nejen jeden člověk, jak se groteskně a ničím nepodloženě domnívá anonym Los, bylo vytvořit co jak nejvěrnější dílo odpovídající na nutně omezené ploše 21. století alespoň částečně neobyčejně barvitému světu půvabné kolportáže. Tomu odpovídá i záměrně stylizovaná barevná obrazová příloha, vnitřní výzdoba knihy, její stylová obálka a vybavení citacemi z dobového tisku. Nechybí rozsáhlý poznámkový aparát, seznam pramenů, sekundární literatura.“... celý text
— Jirousek

---

Fantasmagoriana: Kniha, která zrodila Frankensteina

„Literárně filmový sabat uprostřed šumavských hvozdů. Odlévání kulek jako o závod s přízračným zjevením lepší než tisíc smrtek.“
— Ziggo

---

---

Ďáblovy knihy aneb Krvavá antologie

„Poutavé čtení na dlouhé zimní večery. Fenomén krváků, tedy románů, které kdysi vzbuzovaly nadšení stejně jako nevoli. Rozhodně přínos pro ty, kdo znají například Nezvalovu Valérii a týden divů, Josefa Váchala nebo Ladislava Klímu. Množství dobových informací a originální forma spojování zdánlivě nesouvisejících pramenů. Hned na úvod například šokující, bizarní a surrealistická scéna s přízračným Sedmibijcem, pak brutální Revoluce v Číně, turecká Fatima, srbský upír, putování v rakvi, satanská sekta mnichů. Groteska non plus ultra. Tohle jinde nenajdete. Váchal hadra.“... celý text
— alastor

---

Fantasmagoriana: Kniha, která zrodila Frankensteina

„Zhruba v polovině knihy jsem chtěl knihu hodnotit mnohem hůře, ale nakonec velmi slušné tři a kus hvězdy. Ale mrzí mne to, myslel jsem si, že se mi kniha bude líbit více, ale obsah knihy je velmi nevyrovnaný. Velmi se mi líbí úprava knihy. Jednotlivé části jsou uvozené černými stránkami, sem tam se objeví drobná ilustrace, kniha obsahuje poměrně bohatou obrazovou přílohu (o tom dále). Kniha začíná poměrně dlouhou předmluvou Martina Jirouška. Osobně mne předmluva spíše zklamala. V předmluvě se řeší zjeména slavná noc ve vile Diodati, kde známí umělci četli právě Fantasmagorianu a tato kniha je inspirovala v jejich další tvorbě, zejména podnítila vznik Frankensteina, případně Upíra od doktora Polidoriho. Asi největší část předmluvy je však věnována první povidce Čarostřelec. Bohužel mnoho se nedozvíme o samotném původu Fantasmagoriány ani o dalších povídkách ve sbírce obsažených. Následuje samotná povídka Čarostřelec a ano, patří k tomu lepšímu, co Fantasmagoriána nabízí. Dále následuje pohádka (!) Ideál. Ano, jedním z problémů této sbírky je, že obsahuje dvě pohádky. Ideál je první z nich. Dětem bych je zřejmě nečetl, zejména z důvou volby jazyka a některých dospělejších témat, ale stále jsou to pohádky. Následuje Duch nebožtíka, nepříliš strašidelná spíše detektivka. Pak následuje druhá pohádka Král Páv, která nás přehoupne přes polovinu knihy a zde už jsem cítil docela zklamání. Naštěstí po této pohádce následují další čtyřipoměrně slušné povídky, které repoutaci knihy zachraňují. Na konci knihy následuje obrazová příloha. Ta obsahuje několik portrétů zejména umělců z vily Diodati, titulní strany knih a povídek, které Fantasmagoriána inspirovala, dále jsou zde obrazově zdokumentovány představení založená na iluzích a projekcích, které měly vyděsit diváky. Následuje několik nesouvisejících obrázků sabatů a smrtek a pak pár obrazů, které inspirovali moderní kinematografii. Podobně jako u předmluvy si občas říkáte, jak některé obrázky souvisejí s knihou, ale obrázky smrtek a čarodějnic jsou asi fajn bez ohledu na kontext. Několik věci tedy není na knize úplně dotažených, ale kdo má rád staré duchařské historky, přijde si na své.“... celý text
— viktor7624