jiruz
komentáře u knih
Moje dětství na draka
Šárka Rosová Váňová
Šárčino dětství bylo skutečně místy na draka, ale když se na ně čtenář dívá s odstupem jejíma dětskýma očima, vidí v něm hlavně to pozitivní, úsměvné i dojemné.
Lidi, mezi kterými Šárka za totality vyrůstala, nebyli zrovna ztělesněním dušínovského dobra, přesto si s nimi autorka nevyřizuje účty, ale píše o nich věcně, s pokorou a úctou. Na druhou stranu si je ani neidealizuje, takže z jejích vzpomínek nekape přeslazená melancholie. V knížce prostě žádnou Babičku Boženy Němcové nenajdete. A je to dobře. Vždyť už tatínek Oty Pavla říkal: „Fajnový lidi stojí za hovno.“ :-)
Knížku tvoří krátké, takřka uzavřené kapitoly, které spojuje bolavé hledání spřízněné duše a lásky. Svůj ostrov jistoty nachází malá Šárka v hudbě. Stejně jako kdysi já se i ona tetelí například nad elpíčkem Time od ELO. (Jo, to se to tenkrát snilo a utíkalo z nevlídné reality. A funguje to trochu i dneska.)
Šárčiny zápisky o jejím poněkud drsnějším dětství podané se srdcem na dlani a hlavně s humorem rozhodně stojí za přečtení. Je to velmi povedená exkurze do života i myšlenek dospívající dívky, ale i do časů totality.
