johaa komentáře u knih

Hodně dlouho jsem přemýšlela, zda sem vůbec něco napsat, ale já prostě musím. Nechci tady (jako těch 2226 komentářů přede mnou) opěvovat ani zatracovat příběh Malého prince – ten je prostě hezký, milý, s nápadem, alegorií i metaforami. Jedná se o kvalitní literaturu a určitě si nezaslouží kolonku odpad!

Vezmu to z jiné stránky:
Téměř každá literatura je do určité míry autorovým odrazem, a u Exupéryho to platí dvojnásob. Aspoň základní znalost autorova myšlení a života je tedy v tomto případě nezbytná, a bohužel často opomíjená. Exupéry byl pilot a nepochybně komplikovaný člověk s dost ideologickými (a občas i radikálními) názory na svět a hlavně na lidi, které jakoby miloval i nenáviděl zároveň. Většinu života strávil sám, v kokpitech letadel, vystaven tváří v tvář smrti (20. léta, tzn. neexistovaly radary, letci se orientovali podle map, hvězd, větru...), sám to ale takhle nikdy nevnímal (viz. Země lidí - „To, co dává smysl životu, dává ho i smrti“). Když přistál, dovídal se, kdo z jeho přátel už nikdy znovu nepřistane, a tak zase vzlétl.
Postupem času se propadal do stále větších depresí, ničilo ho myšlení a jednání lidí, proto psal, proto se z něj stával čím dál větší blázen (nebo génius?), proto létal. V jeho posledním díle, nedokončené Citadele, v podstatě položil základy nové víry, vymyslel nového Boha, byl přímo posedlý hledáním pravdy a hlavně se zoufale snažil změnit lidi. A v tomto stavu, a za 2. světové války (!), psal Malého prince. Mezi jeho ostatními, dost těžce uchopitelnými (leč přesto velice zajímavými) knihami, napsal jeden z nejmilejších příběhů všech dob. Pár měsíců po jeho vydání zemřel. Sám, v jeho milovaném letadle.

A tohle mě fascinuje i děsí zároveň. To musí být člověk takhle zničený životem aby mohl tu frustraci přenést do něčeho krásného? Pomalu si začínám myslet, že ano...a nepatřím zrovna k těm "šťastlivcům" (=většina společnosti), kteří přemýšlí možná tak nad tím, kolik dneska koupí rohlíků.
Není šťastného génia nebo umělce, v této společnosti určitě ne.

13 21.02.2025

Můžeme vůbec pohledem dnešního člověka objektivně hodnotit román, který de facto definoval pravidla preromantismu a měl tak zásadní vliv na romantismus?

Hranice mezi tím, zda je kniha plná nesmyslných přecitlivělých blábolů nebo hlubokých filozofických myšlenek je evidentně tenká, a každý si na to stejně udělá svůj názor. Polemizovat nad tím, zda byl Werther sobecký a sebestředný šílenec nebo inteligentní člověk, který měl akorát smůlu, mi tedy přijde zbytečné. Podle jeho stylu přemýšlení můžeme akorát usoudit, že mohl být skvělým umělcem, ti už takoví občas bývají.

Ovšem Goethe přišel s naprosto novým konceptem literatury, s myšlenkami, které jdou proti křesťanské víře (sebevražda, Wertherova tužba po již zadané ženě), ale úplně jinak, než osvícenství. Skoro celá kniha je v podstatě výčtem Wertherových myšlenek a názorů, děj je zde až na druhém místě, ale stále se jedná o román. Když k tomu přičteme to, že je kniha podle mne na 18. století relativně čtivě napsána, tak naprosto rozumím její dřívější popularitě a tomu, že se udržela dodnes.

Každpoádně Utrpení mladého Werthera rozhodně stojí za přečtení, napsal ho podle všeho inteligentní a vzdělaný člověk, a je to vidět.

6 30.10.2024

Jakožto člověk, kterému tato knížka v dětství čtena byla, sem musím napsat komentář. Nemyslím si, že by mě příběh nějak negativně ovlivnil, právě naopak, sama jsem takové "pohádky" od malička vyhledávala.
Po letech jsem si knížku přečetla znovu a přišla mi, tak jako dříve, neskutečně krásná. Příběh je dost alegorický, zasazení reálného života a smrti do nevinné pohádky mi přijde až neuvěřitelné. Toto je jedna z knih, které vnímám jako umělecké dílo, před panem Kvapilem smekám.

Nakonec musím vyzdvihnout nádherné ilustrace provázející celou knihu, já ovšem obdivuji veškeré výtvarné umění, takže to neberte moc vážně :-)

1 20.06.2024