Juri81 komentáře u knih
3 vrby už nejsou opředeny rouškou tajemství, z bohatých se stávají šibeničníci a z odpadlíků se stávají bohatí hrdinové. Dva a půl dílu se vše rozvíjí, aby se to z ničeho nic najednou utlo na deseti stranách.
Podezírám Nižnánského, že chtěl tímto dílem vyvolat konflikt s Polskem. Slovenskej hloupej Dzurko zcela zmizel a na plnej úvazek je tady už definitivně jen Jurko, u kterýho mi sem tam začíná ta jeho vychytralost lézt na nervy. Každopádně to pořád sviští.
Nepřipadal jsem si jako Dzurko, pořídil jsem si totiž všechny tři svazky najednou, takže jsem nad tím vyzrál jako Jurko. Spišský tajemství je rozdělený do tří knížek a ani jedna z nich neuzavírá nějakou část příběhu, takže pokud dočtete jedničku a nemáte u sebe dvojku, nedozvíte se vlastně vůbec nic. Zůstanete jenom navnadění na pokračování. První část pro mě jasná ultimátní záležitost u který se mi často v hlavě objevuje hloupej Honza, jakýsi český ekvivalent tady toho slovenskýho. Vlčí hlavy, rakve a áno, po tolika otázkách proč tam ještě není a bude tam? Se přece jen do hry na konci první části dostává i Lubovňanský hrad!
Je to stravitelný asi právě proto, že Olda zůstává celou dobu v pozadí, díky čemuž chybí jeho učené disputace, při kterých z ostatních dělá tupce. Ostatní standard. Přišel jsem, osouložil jsem, vyřešil jsem.
Je to věc názoru, ale myslím si, že určitý věci není potřeba rozvíjet ani měnit. Měly by zkrátka zůstat zavřený pod pokličkou, zvlášť když se jedná o kultovní záležitost. Pro jejich pokračovatele by měly být nedotknutelné tabu, jelikož svými výtvory nevědomky snižují i úroveň samotné prvotiny a hází na ni jiný pohled. Jenomže v dnešní době mi přijde, že každý druhý překypuje sebevědomým a myslí si, že on může… že on na to má, ale přitom si ukrojí víc než je schopný sníst a Lebbon je v tomto případě bohužel ukázkovým příkladem. Při „odhalení“ informace o sexuálním poměru Ripleyové a Dallase nevím, jestli se mám začít smát nebo knihu hodit do koše. Když přijdou další rozpory s prvotním příběhem, dojde mi, že je autor trochu mimo mísu, ale na druhou stranu mě dokáže udržet v napětí, že se nedokážu od knihy odtrhnout. Ne ale na dlouho. Kniha je napínavá pouze ve chvílích, kdy se posádka toulá prostory LV178 nebo Marionem. V momentě, kdy do hry vtrhnou „stíny„, začne jeden velký chaos a veškeré napětí je pryč. Škoda toho zpracování, protože příběh jako takový, až na ten průhledný závěr, úplně špatný není.
Bamberg byl na počátku 17. století svědkem jedněch z nejkrutějších čarodějnických procesů a možná i proto mi přišel příběh v pozadí domnělého vlkodlaka zajímavější než vlkodlak sám. Škoda, že autor spíše neztvárnil příběh rodiny Haanů, která skutečně existovala a za procesů byla popravena. Pozadí jejich poprav totiž přivedl do takové roviny, která přímo volá po sepsání.
Kniha jako taková celkově špatná není, jen je na můj vkus místy moc utahaná a na sílu prodlužovaná. Uvidíme, co nám přinese tento rok Katova dcera a hra se smrtí.
Na knihu jsem narazil před měsícem čirou náhodou. Autora jsem neznal a vůbec netušil, co mám od Katovy dcery očekávat. Bez anotace a jakýchkoliv informací jsem se vrhnul do neznáma a nového dobrodružství. Jakékoliv otázky či pochyby, zda to nebude jen ztráta času, rozprášil už skvěle rozehraný úvod, který mě pevně vtáhl do rodícího se příběhu s nádechem inkvizice, městských intrik, a atmosféry města Schongau v polovině 17. století. Skvěle vybarvené různorodé hlavní i vedlejší postavy v čele s čertem se mi jen stěží opouštěli po autorovo dovětku na konci knihy.
Jako u většiny i u mě Vězeň z Azkabanu nastartoval přeměnu, z dětského bezstarostného světa do světa zodpovědnosti a plného nebezpečí. Změnu u mě ale Rowlingová dotáhla úspěšně do konce až v následujícím díle, který je pro mě přelomovou knihou celé série.
Ohnivý pohár definitivně zlomil ostych Rowlingové, která konečně po třech dětských a trochu rozpačitých dílech přitvrdila. Napětí a čtivost knize dodává vedle toho ale i absence četných epizodních příběhů ze školních lavic, které u ostatních dílů často a úplně zbytečně odvádí pozornost do ztracena.
To "polidštění" některých osob je až úsměvné :). Číst umí najednou i postavy, které to před tím neuměly, asi je holt osvítila vyšší moc. Bohuslav ze Švamberka se musí obracet v hrobě, nejen že ho stále autor cpe do služeb krále, kterému nesloužil, ale ještě si vykoledoval takovou urážku, že by za ni směle mohl žádat Vondruškovo hlavu. Tuhle knížku by měli ze solidarity v Moravském Krumlově zakázat. Jinak standard. Přes kopírák vyvrcholení na třech stranách tentokrát ještě okořeněné o dojemnou tečku jak z americké movie.
Ke čtvrtému dílu jsem se dostal až hodně dlouho po pubertě. Nevím, jestli je to tím, že jsem v té době byl už trochu jinde, anebo jestli je kniha o tolik horší, než předešlé tři svazky. Tak jako tak, Deník Nicka Twispa je pro mě úžasná trilogie. Po čtvrtém dílu jsem už do ruky raději žádné další pokračování nevzal. Každopádně vím, co dám synovi do ruky, až začne řešit svojí OLE, aby to vše stihl přečíst v ten správný čas :)
Autor by celou církev nejraději vyhladil z povrchu zemského. Z každé knihy s Oldřichem není cítit nic jiného. V pár případech to může být zajímavé, ale co kniha, to stejná averze a to už mě nudí. Je to trapné. Léčí si snad skrze své čitatele nějaké dávné církevní křivdy? Nehledě na to, že tento příběh je asi jeho nejabsurdnější.
Dal jsem si 2 roky oddych od brakové literatury, vrátil se abych tomu dal šanci a prozřel. Renesance se nekoná. Tradičně velmi špatný, konec jako vždy trapný.
Ludmila Koubová by za záměrné vložení podvrhu Máchova dopisu zasloužila veřejně vylískat. Nejenže svou mystifikací zmagořila už tak dost vyšinutou část spektra hledačů senzací, ale hlavně vyřadila sebe samou ze seznamu seriózních autorů a dostala se na listinu sprostých obyčejných kolotočářů.
Nedozvěděl jsem se vlastně vůbec nic a to, co by mě zajímalo, chybí. Pavel Horváth je možná šoumen v kopačkách na hřišti, ale za papírem to nefunguje. Tohle byl velmi špatnej poločas.
Film Covenant to schytal na všech frontách a právem. Následná kniha měla zaplácnout a dovysvětlit otevřené odpovědi, ale namísto toho vyvolala ještě víc otázek. A tento zadaný prequel na objednávku měl zase vykreslit posádku kolonizační lodi, aby nepůsobila jako banda neschopných tupců. Vtipný je, že to poslední se docela povedlo a to i díky absenci toho nejpodstatnějšího…
Pan Durdík byl, co se týče znalostí v oboru, obrovskou kapacitou srovnatelnou snad jen se Sedláčkem. Jenomže na rozdíl od Tomáše Durdíka pan Sedláček ve svých knihách neodsuzoval, nehonil si ego a nedával najevo svou nadřazenost. Durdík hold sežral všechnu moudrost světa a v tomto smyslu je třeba se s jeho knihami vypořádat. U některých mi to nevadí, ale u Písecka mi jeho arogance už přijde trochu za čarou. Takovéto neustálé tiché dělání blbce z Menclové, dokola opakování chyb ostatních s tím, že jeho závěry jsou více než jiných ale zároveň sám nepřináší nic nového, nepůsobí úplně dobře.
Ano, je důležité zmínit, že díky neodborným zásahům v minulosti došlo k poničení toho a toho, ale opakovat to dokola do zblbnutí a postavit na tom celou kapitolu například o Zvíkově, kdy všem mistr sype popel na hlavu, ale sám nehnul prstem, mi už dost lezlo na nervy.
Bohužel ani tady jaksi to nadšení s ostatními nesdílím. Hold každý očekáváme od týhle legendární party něco jiného. Někdo se spokojí s divadlem, jiný by rád komorní show bez září reflektorů. Patřím do té druhé skupiny a klidně mě za to ukamenujte, ale je třeba si přiznat, že tahle trilogie je prostě omyl, stejně jako paní překladatelka Dana Chodilová, která zatím úctyhodně pohnojila vše, na co šáhla a které patří tento závěrečný shoutout. Motání převodů jednotek je u ní zvykem a to ne jen v této trilogii a těžko už ji někdo po těch letech vysvětlí, že míle není kilometr. To že si překlady knih často plete s naučným slovníkem je věc zcela běžná. Díky tomu jsem se ale třeba naučil, co znamená slovo vycizelovaný. Dana toho přinesla ale do celé sféry hodně nového, nejvíc asi v prvním díle, kdy nadělila vetřelci krunýř, to už z hlavy nikdy nevytluču. Díky Dano!
Česká Kanada je pro mě krajem stráveného dětství a Landštejn jedním z nejoblíbenějších hradů, na který jsme s naší partou pořádali z chaty časté výlety ještě v době, kdy nebyl veřejnosti přístupný. O to více mrzí tento komentář, který jsem původně nechtěl, ale přeci jen musím napsat. Tato rádoby kniha, je čistá tragédie. Bruslení na vodě bez jediného smyslu. Věty poskládané ze slov a letopočtů převzatých z jiných zdrojů. Strojová ukázka jakési odborné literatury faktu bez jakéhokoliv náznaku snahy o to, aby kniha čtenáře alespoň v něčem zaujala. Odkládám a již nikdy více.