Jusa komentáře u knih
Přečetla jsem mnoho knih ve kterých se to hemžilo násilím, všemožnými i všenemožnými formami hanobení vlastního těla či těl druhých, ať už živých nebo mrtvých. Bylo toho dost na to, abych si před otevřením tohoto díla myslela, že už mě jen tak něco na stránkách knihy nezaskočí, natož aby to vyvolalo fyzickou nevolnost. Nerada bych spoilovala, ale musím říct, že u nekonečně dlouhé scény, počínající rozbitím sklenice, jsem měla co dělat, abych knihu neodložila.
Knihu jsem poprvé otevírala s lehkým pocitem znechucení, neboť jsem se obávala, že na mě vyskočí suchý těžkopádný text, naplněný šroubovanými obraty a nesrozumitelnými pojmy, což bohužel pro podobné velké osobnosti bývá někdy typické. O to větší bylo mé překvapení nad tím, jak pěkně se mi "můj první Freud" četl.
Kniha začíná popisem primitivních australských národů, pojednává o jejich společenském zřízení a zvycích. Předkládá nám širokou škálu výjevů ze života těchto společenství a samozřejmě nechybí jejich rozbor z hlediska psychoanalýzy, spočívající zejména v nacházení analogií s moderním člověkem, jak jinak než neurotickým.:-) Co mě možná trošku zklamalo je to, že nejžhavější jádro knihy nacházíme až na posledních cca dvaceti stranách, kde konečně dochází k oné proslulé otcovraždě, která (dle Freuda) předurčila další sociálně-kulturní vývoj lidstva. Na oněch dvaceti stranách je nahuštěn maximálně zajímavý a podnětný materiál, který by si určitě zasloužil více prostoru, klidně i na úkor zdlouhavých, místy trochu nudných analýz v předchozích kapitolách.
Tuto knihu považuji za bezduchou slátaninu, kvalitou odpovídající výtvarnému zpracování svého přebalu (viz zde). Už je to pár let, co jsem ji četla, takže na detaily si příliš dobře nevzpomínám, co mi však bezpečně utkvělo, je můj úžas nad tím, jak dementní výtvory mohou získat knižní podobu. V průběhu čtení jsem se jen stěží bránila nutkání vyhledat autora tohoto "díla" a přinejmenším mu jednu vrazit. K odpadovému hodnocení se uchyluji jen velice zřídka (zde vlastně úplně poprvé), ale Krysa v hlavě po něm vyloženě volá.
No paráda. čím dál tím lépe.:-) Doufám, že mě další díly příliš nezklamou..
Narozdíl od 120 dnů sodomy disponuje Justina vcelku zajímavým a dotaženým dějem, kterému, s přimhouřenýma očima, můžeme věřit, že obsahuje jakous takous myšlenku. Nicméně podobně, jako jsem napsala v komentáři ke 120 dnům sodomy - na téma erotiky a lidské zvrácenosti bylo napsáno mnoho zajímavějších a hodnotnějších děl.
Velice kvalitně napsané, pěkně vykreslená psychologie postav a dovedně vystupňované napětí, pointa mě občas trochu zklamala - někde až příliš mnoho (pro mě) otravného nadpřirozena, jinde zas závěr uspěchaný, nevytěžený, předčasný, jako by tomu něco chybělo... Nicméně čtyři hvězdy zaslouženě.
Až mě překvapilo, jak depresivně na mě tato kniha zapůsobila.
Rozšmelcovaná děťátka a spol. jsou jednoznačně voda na můj mlýn. Rozkošné!!!