Jusa komentáře u knih

Krásný a nesmírně smutný příběh. Knihy mě doženou k slzám málokdy, ale Zlodějku jsem obrečela jak malá.

3 27.01.2019

Když vidím, jak vysoce je tato kniha většinou čtenářů hodnocena, přemýšlím, zda mi něco neuniklo. Hlavní hrdinka mi připadala hloupá, na svůj věk nevyzrálá, její duševní pochody mi často lezly na nervy. Příběh nudný, plytký, předvídatelný, a to, co jsem nepředvídala, mě nijak zvlášť nezaujalo. Ten námět má potenciál, ale zpracování se nepovedlo. Trochu mi to připomínalo Janu Eyrovou (ale to jsme na opačném konci hodnotící stupnice).

3 29.10.2018

Velice kvalitně napsané, pěkně vykreslená psychologie postav a dovedně vystupňované napětí, pointa mě občas trochu zklamala - někde až příliš mnoho (pro mě) otravného nadpřirozena, jinde zas závěr uspěchaný, nevytěžený, předčasný, jako by tomu něco chybělo... Nicméně čtyři hvězdy zaslouženě.

19.09.2018

Co očekávat od knihy, v jejíž anotaci je sděleno vlastně vše, včetně závěru, a nic dalšího už čtenáře nepřekvapí... Kniha plitká, absolutně o ničem, s pitomými dialogy mezi pitomými hlavními (a vlastně všemi) postavami.

3 29.03.2015

Kterak se nenapravitelná romantička Jodi rozhodla napsat nám ženský román o holocaustu.
Velkolepé Laskavé bohyně od J. Littella nevratně (de)formují pohled na jakékoli jiné knihy na podobné téma.
Neuvěřitelný shit s neuvěřitelným hodnocením.

10 06.12.2014

Až mě překvapilo, jak depresivně na mě tato kniha zapůsobila.

07.10.2014

Pěkná myšlenka, atraktivní prostředí - podle mě docela velký potenciál. A bohužel tak nějak nevyužitý nebo spíš blbě uchopený. Rozčilovaly mě dialogy mezi postavami, rádoby hustej placerskej slang mi připadal trapný a zbytečný, hlavní hrdina krajně nesympatický a svým chováním a prožíváním (zejména zpočátku) až rušivě neautentický, vadily mi též příliš nepravděpodobné události - např. heroické výkony postav tváří v tvář krvelačným zabijákům nebo trochu legrační skákání do prázdna (čtenáři ví), koneckonců ty příšery mě svým zjevem a chováním taky trochu zklamaly a připadaly mi odfláknutý, nedomyšlený, snad až trapný... A telepatie tomu taky moc nepřidala. A přitom základní myšlenka, kontext, včetně toho, co bylo naznačeno na závěrečných stránkách, se mi líbí. A těším se na film, protože věřím v zábavnou a vizuálně skvěle propracovanou podívanou. Bohužel kniha zklamání a obávám se, že další díly upadnou do hrozné patlaniny.

4 25.09.2014

Na Octárnu to sice nemá, ale i tak správně bizarní a skvělé.

1 05.02.2014

Zcela souhlasím s uživatelem Rockwood.

Jako z béčkového hororu. Do toho všudypřítomná křesťanská propaganda (ten malej smradlavej modlitebníček by zasloužil nafackovat), nesympatické postavy a jejich ultra-americké dialogy - mám na mysli např. laškující, briskní a samozřejmě děsně vtipné glosy i v těch nejstresovějších, život ohrožujících situacích. K popukání. Jasně, že všechny kingovky jsou americké až běda, ale toto bylo příliš.

Z božské proměny Johnnyho Marinvilla bych se poblila.

A přitom to začalo tak slibně: Během prvních cca 50 stran jsem se nemohla odtrhnout. Kdyby to tak zůstalo na reálnější rovině a policajt byl prostě úchylák, který pozavírá pár lidí do cely a nechá je mučit se mezi sebou. Ale ne, Štefan potřeboval zapojit velkolepý zvířecí komparz, perverzní erotické hračičky a zázraky boží. Hnus! Nuda!

Už jsem přečetla mnoho Kingových knih, ale tato byla jednoznačně a Beznadějně nejhorší.

Tek!

1 17.09.2013

Pokud se příliš nenamáháte udržet v hlavě kdo je kdo a s kým je v jakém příbuzenském vztahu, můžete si knihu skvěle užít. Je vtipná, čtivá, zábavná, místy bizarní, některé nadpřirozené prvky mě mile překvapily a jedině pobavily. Vytýkám snad jen pasáž věnovanou převážně politice a válce, u které jsem se dost ztrácela a nudila. Naštěstí to byl jen zlomek knihy. Líbilo se mi moc.

1 14.07.2013

Téměř až do konce jsem četla knihu s nadšením, opravdu mě moc bavila a jak už zde bylo zmíněno - párkrát jsem se docela bála, což se mi u knížek stane málokdy. Závěr se však autorovi poněkud vymkl z rukou, což jsem u Kinga bohužel nezažila poprvé (podobně např. u To). S příchodem bouře už příliš tlačil na pilu a jakmile začala ožívat voda a stromy, nemohla jsem se ubránit dojmu, že to King pekelně podělal. Nicméně díky velmi napínavému, zábavnému ději a dobré atmosféře jsou čtyři hvězdy na místě.



!!!! SPOILER !!!!
A jednu věc stále nechápu: Proč se záhrobí nemůže vyjadřovat na rovinu a věcně? Proč ty složité hádanky, symboly, slovní hříčky a kusé indicie? Co je tak těžkého na tom, říct: "Hele, Franku, mrtvola je zakopaná ve sklepě."? Jasně, pro čtenáře je mnohem zábavnější lámat si společně s hlavním hrdinou hlavu nad tím, co nám chtěl duch říci, ale není to celé poněkud dementní?:-)

4 15.06.2013

No, zkusme si odmyslet působivé fotografické ilustrace.....

Příběh mimořádně nadaných dětí v boji proti zlu? Přečtěme si Harryho Pottera. Bizarní horor balancující na pomezí literatury pro děti a dospělé? Přečtěme si Zlo v krvi. Ne, tato kniha se nevydařila. Dlouho jsem váhala, zda je legitimní zahrnout do hodnocení knihy i její výtvarné zpracování, protože u této rozhodně hraje nezanedbatelnou roli a výrazně se podepisuje na výsledném dojmu. Nakonec jsem se rozhodla jít na to vědecky a tu jednu hvězdičku (za fotky) jsem ještě ubrala.

.....Velké očekávání, velké zklamání.

10 22.09.2012

Nestandardní kingovka. Jak stylem vyprávění v první osobě (navíc dost přímočaré, nevybíravé a především ženské osobě), tak neobvyklým členěním textu (přesněji řečeno, žádným). Podepisuji se pod ostatní nadšené komentáře a dodávám to, co zde ještě není zmíněno: Zvláštní a (dle mého mínění) nesmírně pevný vztah mezi dvěma ženami poznamenanými životem mě téměř dojal a nějak prapodvně se mě dotknul. Bylo v tom něco velmi....nekingovského! A konečně geniální (a pro neznalé čtenáře rozhodně matoucí) propojení s jinou Kingovou knihou na mě vskutku udělalo dojem. Na toto rovněž nejsem u autora zrovna zvyklá. (Záměrně a zlomyslně neříkám, o kterou z knih se jedná. Nechť se zvědavci sami probírají nesčetnými kingovkami a lámou si hlavu nad tím, o čem to tu plácám. Ale stojí to za to!! Napovím, že je to podobně neprofláklá knížka jako Dolores.)

8 18.04.2012

Přečetla jsem mnoho knih ve kterých se to hemžilo násilím, všemožnými i všenemožnými formami hanobení vlastního těla či těl druhých, ať už živých nebo mrtvých. Bylo toho dost na to, abych si před otevřením tohoto díla myslela, že už mě jen tak něco na stránkách knihy nezaskočí, natož aby to vyvolalo fyzickou nevolnost. Nerada bych spoilovala, ale musím říct, že u nekonečně dlouhé scény, počínající rozbitím sklenice, jsem měla co dělat, abych knihu neodložila.

1 20.02.2012

Kniha vystavěná primárně na tom, že je psána rukou mentálně zaostalého jedince. To mi zkrátka nestačí.

3 19.02.2012

Nesmírně krásný a působivý příběh.

2 15.07.2011

Knihu jsem poprvé otevírala s lehkým pocitem znechucení, neboť jsem se obávala, že na mě vyskočí suchý těžkopádný text, naplněný šroubovanými obraty a nesrozumitelnými pojmy, což bohužel pro podobné velké osobnosti bývá někdy typické. O to větší bylo mé překvapení nad tím, jak pěkně se mi "můj první Freud" četl.
Kniha začíná popisem primitivních australských národů, pojednává o jejich společenském zřízení a zvycích. Předkládá nám širokou škálu výjevů ze života těchto společenství a samozřejmě nechybí jejich rozbor z hlediska psychoanalýzy, spočívající zejména v nacházení analogií s moderním člověkem, jak jinak než neurotickým.:-) Co mě možná trošku zklamalo je to, že nejžhavější jádro knihy nacházíme až na posledních cca dvaceti stranách, kde konečně dochází k oné proslulé otcovraždě, která (dle Freuda) předurčila další sociálně-kulturní vývoj lidstva. Na oněch dvaceti stranách je nahuštěn maximálně zajímavý a podnětný materiál, který by si určitě zasloužil více prostoru, klidně i na úkor zdlouhavých, místy trochu nudných analýz v předchozích kapitolách.

1 06.03.2011

Udělal mi to už u Kafky na pobřeží, udělal to i zde a já už o tom nemohu dále mlčet. Totiž... Murakamimu nelze upřít následující: Má zcela jedinečný, zajímavý a strhující styl psaní. První jeho dílo, se kterým jsem se setkala, bylo Norské dřevo a hned po několika prvních stránkách jsem se nechala vtáhnout tou podivnou a zvláštně poetickou atmosférou, která dýchá i z dalších jeho knih (ovšem nutno dodat, že krom Norského dřeva jsem četla jen Sputnika a Kafku). O čem rovněž nemusíme dlouze diskutovat, je fakt, že Murakami dokáže rozjet velmi nadějný příběh s perfektní zápletkou. Jenže to je právě to - rozjet. Nemohu se zkrátka ubránit dojmu, že první polovina až dvě třetiny Sputnika byly opravdu skvělé a pak najednou přišel zlom, kdy jakoby autorovi zcela došel dech a on nevěděl jak dál. Přijde mi, že tak úplně nezvládá dotahovat děj do konce. Jak zde, tak u Kafky, v určitém momentě dochází k tomu, že se perfektně našlápnutý příběh rozplizne v jakési prapodivné metafyzično, kterým Murakami veškeré napětí a kouzlo totálně zazdí. Rozhodně se nepovažuji za čtenáře, který potřebuje mít děj přímočaře naservírovaný, se všemi zápletkami dokonale rozpletenými a nezanechávající žádná bílá místa pro potěšení čtenářovy fantazie. Jenže ve Sputnikovi (a Kafkovi) bylo těch nezodpovězených otazníků na můj vkus opravdu příliš.

10 28.02.2011

Skutečně by mě zajímalo, kde se skrývá ona nezměrná moudrost a hluboké myšlenky, kterými by měl být alegorický příběh skrz naskr prošpikován. Proč je, sakra, zrovna tohle dílo tak fantasticky opěvováno? Ano, jakási poselství v knize nacházíme, ale rozhodně nelze hovořit o nějakých úžasných pravdách, kvůl kterým by měla být kniha vyzdvihována na přední pozice žebříčků oblíbenosti. Připadá mi, že skalním fanouškům této knihy stačí ke štěstí věru málo. To, že bychom měli jít za svým snem a nenechat se ničím nebo nikým odradit - nezlobte se, ale z toho já se na zadek neposadím. Malému princi (což je další taková, pro mě nepochopitelně adorovaná kniha) ještě lecos prošlo, ale v Alchymistovi to tedy rozhodně nefunguje.

15 27.02.2011

Vcelku pěkným a čtivým způsobem zpracované nahlédnutí do jedné ze základních psychologických disciplín. Chce-li se čtenář zevrubně a dostupnou formou seznámit s objektem zájmu sociální psychologie, poznat její základní pojmy a teorie nebo se dovědět o slavných výzkumech a experimentech, nechť se směle pustí do čtení. Pro studenty psychologie či samotné psychology je však kniha spíše nepoužitelná.

3 27.02.2011