K4t13
komentáře u knih

Druhému dílu jsem se roky bránila, protože Louisa mě v tom prvním hrozně rozčilovala a vydržela jsem její přečtení jen kvůli Willovi.
Jsem ale moc ráda, že jsem dala knize šanci, protože je naprosto geniální. Nutno podotknout, že můj názor je jistě ovlivněn mými vlastními životními zkušenostmi.
Každopádně, určitě doporučuji k přečtení, jen je potřeba počítat s tím, že je ten příběh někdy už zkrátka moc.


Kniha má dobrou reklamu, skvělý popis a vynikající námět. Děj je naopak velmi předvídatelný, ničím moc nepřekvapí a už vůbec nešokuje. A ještě navrch se to nečetlo lehce. Knihu jsem často odkládala a začíst se nebylo vůbec snadné. Navrhují odlepit nálepku "úžasnosti", aby co nejméně čtenářů bylo stejně zklamaných jako já a vyhazovalo za tento "zázrak" peníze.


Když jsem tuto knihu dostala jako dárek, moc jsem nevěděla, co od ní čekat, ale musím říct, že je to fakt dobré počtení.
Více mě bavily oddělené povídky, než druhá kniha, která byla celá věnovaná jednomu tématu a už mi přišla trochu natažená.
A pravdu říct, musela jsem tuto knihu na chvilku odložit, protože to všechno už na mě bylo moc, ale přesto jsem se k jejímu dočtení po několika týdnech s chutí vrátila a když jsem došla na konec, bylo mi líto, že už dále nepokračuje.
Smekám před autorem - jste fakt dobrý, ale mám z Vás trochu hrůzu.
Rozhodně doporučuji!


Byla jsem velmi zvědavá na poslední díl série. Ale popravdě, druhý se mi zdál lepší. Sama sebou mě bavila spíše na začátku - vykreslení života v New Yorku, život ve vyšší společnosti... No, a pak už mě Luisa zase začala rozčilovat - svým chováním, rozhodnutími a hlavně tím, jak se, byť v dobré víře, plete do věcí, do kterých jí nic není.
Nejvíce se mi Luisa líbila zkrátka ve druhém díle.
A jsem ráda, že jsem se pustila do čtení původních anglických znění a doporučuji to i dále. Jojo Moyes píše krásně!


Kniha je plná užitečných informací a rozhodně je vhodná pro každého, komu není lhostejné jeho zdraví. Není sice úplně čtivá, ale neklade na čtenáře velké nároky. Myslím si, že jí porozumí i neodborník, který se ve zdravotnické či farmakologické oblasti vůbec nepohybuje. Jsem zvědavá na další díly.


Kniha je napsaná velmi dobře. Spousta informací v ní pro mě nebyla novinkou, spíše opakováním, ale určitě jsem se i něco nového dozvěděla.
Co vnímám jako problematické je, že je tato kniha teď hojně prezentována jako novinka. Ano - byla vydána letos (r. 2024), ale napsána byla na přelomu 70. a 80. let minulého století, a tak zasvěcený člověk může srovnávat porodnictví tehdy a teď, ale laika může kniha zbytečně vyděsit, neboť jsou zde metody, které již dávno považujeme za obsolentní a většina z nich z porodnictví zcela nebo z naprosto velké části zmizela, popisovány jako běžně používané.


Autorka v podstatě učí lidi to, na co se jiným lidem nasazují léky.


Jonas Jonasson opět nezklamal. Analfabetka je zhruba stejně dobré počtení, jako Stoletý stařík. Hledáte-li čtivou knihu, u které se zasmějete, pak Vám ji vřele doporučuji!


Pokračování Pusinky bylo z mého pohledu lepší, než první díl - takové tvrdší, reálnější. Nicméně, pořád by se ten příběh dal více rozvést.


Knížka je velmi čtivá. Děj je napínavý, ale co se tématu týče, mohl si autor dát větší práci a trochu více se rozepsat. Kniha je velmi stručná a, dle mého názoru, vhodná spíše pro ty, které tématika drog sice zajímá, ale tlusté knihy přehlížejí.

Děj mě úplně vtáhnul. Myslím si, že Hana Kavurová je skvělá mladá spisovatelka, kterou čeká nadějná budoucnost spisovatelky knížek pro teenagery. Na knize bylo jediným rušivým elementem (alespoň pro mě) pražské nářečí. Jsem zvyklá na knížky, které jsou psány spisovně, ale chápu, že to je pro efekt. Autorka skvěle vylíčila, jak drogy dokáží měnit lidské životy a jak moc dokáží člověka zničit a co je pro ně člověk schopen udělat. Působilo to na mě depresivně a hodně věcí jsem si díky tomu uvědomila, takže knihu vřele doporučuji. :)


Nemám ráda horory, nerada se totiž bojím, ale u téhle knížky jsem se ani nestihla začít bát. Jedná se o cca 20 běžných stran roztažených na 70. Je to taková jednohubka a já moc nechápu, čím si zasloužila vyjít jako samostatná kniha a ne jako chlebíček nebo jako jedna z více jednohubek v krabici s ostatními (je mi známo, co je to povídka).
Otevřený konec mě vyloženě naštval.


Upřímně, myslím si, že kdyby měla kniha o 200 stran míň, vůbec nic by se nestalo. Začátek je hodně roztahaný a přehnaně se věnuje záležitostem, které nejsou pro děj až tak podstatné. Navíc se spousta vět v knize až nadměrně opakuje. Námět je skvělý, ovšem název vzhledem k ději nevhodně zvolený. Dokážu si ale představit, že za současné situace nalákal spoustu čtenářů. Jedná se o první knihu, kterou jsem od tohoto autora četla a s ohledem na styl, jakým je napsaná, bude bohužel nejspíš také poslední.


Nádherná kniha, která čtenáře vtáhne a nepustí. SPOILER! Konec mi připadá utnutý - uvítala bych více informací o tom, jak euthanasie na přání probíhá.


Vskutku chytlavé čtení, které v sobě ukrývá spoustu zajímavých informací. Za mě mnohem lepší, než první díl. A ty informace mě rozhodně nenechaly chladnou. Vřele doporučuji všem, kteří chtějí udělat něco pro své zdraví a odmítají sedět se založenýma rukama v koutě.


Kniha má působit motivačně. No, v mém případě spíš demotivačně. Tohle se opravdu moc nepovedlo


Výborná kniha plná významných informací - většinu z nich jsem ale již znala


Úžasná kniha! Čte se jedním dechem. Vřele doporučuji :-)
