kackaku komentáře u knih
Uf! Tak to byla síla...
Nejprve jsem si chvíli zvykala na autorčin styl psaní (krátké úsečné věty), pak mě ale příběh naprosto pohltil. Skvělá, zároveň ale také velmi smutná a depresivní kniha. Je neuvěřitelné, kolik fyzické i psychické bolesti dokáže zvládnout jeden jediný člověk..
Úžasná, ale zároveň děsivá kniha. Ačkoliv byla napsána před 60 lety, autor téměř dokonale vystihl dnešní dobu, z čehož mě osobně mrazí. Sice ještě nemáme mechanické ohaře a telestěny, ale místo chození do přírody a všímání si maličkostí sedíme na zadcích u počítačů a televizí a zahlcujeme si mozek kravinami. Místo čtení knížek hrajeme PC hry a že bychom se poučili z přechozích let a nevedli války? Ha, ha, ani náhodou, hodně rychle zapomínáme a válčíme ,,vesele" dál....
Nastereu jsem nedočetla. Naslouchače a Faju jsem zvládla, třetí díl už byl nad moje síly (úroveň knih bohužel sestupná). Příběh o Naslouchači má podle mě velký potenciál, kterého ovšem autorka absolutně nevyužila. Po knihách jsem sáhla s velkým očekáváním, to se ale v průběhu čtení změnilo na jedno velké zklamání.
Stařík se mi nelíbil, nedočetla jsem jej. Za to Analfabetka překvapila na plné čáře. Dost možná to bylo z části i tím, že jsem nečetla papírovou knihu, ale poslouchala audioknihu v podání skvělého Martina Stránského. Ano, příběh absurdní a těžko uvěřitelný, ale to mě právě bavilo:-). Kdybych měla číst jen to, co vychází z reálného života, nejspíš bych se unudila.
Škoda, že jsem knížku nečetla už v takových 17 – 18 letech, mám pocit, že by mě v tu dobu nadchla více:-) Ale ani v těch 17 bych se neztotožnila s postojem a s hodnotami Sala a Deana - tolik alkoholu, fetu a hlavně nezodpovědnosti vůči ostatním – to vše mně na hlavních hrdinech celkem vadilo. Nicméně uznávám, že má knížka určité kouzlo a některé pasáže mě dost bavily (třeba poslední část o cestování v Mexiku). Rozhodovala jsem se mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám 3, ale třeba se mi to v hlavě ještě rozloží a nakonec tam tu jednu hvězdu časem ještě přidám.
První kniha, kterou jsem od K. Hosseiniho četla. Výhodou tedy je, že dílo nemohu (alespoň prozatím) srovnávat s předchozími (a podle všeho velmi úspěšnými) knihami tohoto autora. Hlavní myšlenka příběhu (odloučení bratra a sestry) se s přibývajícím obracením stran poněkud vytrácí, avšak je zajímavé pozorovat výpovědi ostatních osob, kterých se životy Abdulláha a jeho sestry Parí dotýkají či dotkly. Možná právě díky roztříštěnosti celého příběhu a postupného odklonění se od prvotní myšlenky mě více nežli hlavní příběh o Abdulláhovi a Parí zaujalo např. vyprávění Markose o Thalii.
Líbí se mi také úvodní příběh (pověst) o tzv. dévovi, který vypráví Abdulláhovi a Parí jejich otec.
Ačkoliv má kniha jen cca 125 stran, dělalo mi velké potíže ji dočíst. Nudný námět, přehnaně sarkastický a místy velmi trapný ,,humor“ – to vše mi nedovolí dát více než dvě hvězdy.