Karpelinda komentáře u knih
Žertu jsem se vyhýbala asi 20 let, hlavně ze strachu z šovinismu Ludvíka, od Kundery jsem si přečetla poslušně jen Nesmrtelnost a Žert už mě nelákal. Teď jsem se k němu dostala v rámci stínování povinné četby svých dorustajicich děti a byla jsem unešená. Něco tak opravdového, promyšleného, trefného se často do ruky člověku nedostane. Rozbor obstarávají komentáře níže (@lubtich si dal záležet), takže souhlasím s většinou a ještě dodávám, že do toho všeho je Žert vtipný! U některých scén (štafeta, vítání občánků) jsem se vyloženě bavila. Kundera fakt umí. Není důvod ubírat hvězdy. Plný počet.
PS1: A taky doporučuji film, Josef Somr je přesný Ludvík.
PS2: Jak to mohlo vyjít 1966? Soudruzi si asi nevšimli…
Moc mě bavily reálie a poměry 11.století v Anglii a v Persii, kam se mladý Robert vydává studovat medicínu. Aby mohl na univerzitu (maristan) vstoupit, musí se vydávat za Žida. Střet křesťanství, židovství, islámu a zdravého lidského rozumu je krásně a barvitě popsáno. Ale samotnemu příběhu, ubírám půlku hvězdy za nevěrohodnost. Proste to, jak nadanému hrdinovi všechno prochází, je těžko uvěřitelné a na hranici s pohádkovým vyprávěním. Že by se o něj čtenář bál, to nepřipadá v úvahu ani na minutu. Další půlku hvězdy dolu za obsáhlost, myslím ze 400 stran by stačilo bohatě, vedlejších události a postav je tam hrozne moc, už jsem byla úplně “utahaná”. Ale krásné, super; kdo má rad historické romany a vzpomíná na Egypťané Sinuheta, tak vzhůru na Ranhojice. Já si dam od historických románů teď trochu přestávku.
Překrasně napsaná novela s hlavním tématem lidské pošetilosti (Obchodní společnost expandující do domorodých oblastí Afriky, Kurtz, který si mezi domorodci hraje na boha), omezenosti (přednostové a úředníci obchodních stanic). Četba mě bavila, ale asi bych měla problémy, kdyby knížka byla dlouhá, protože ten jazyk ač krásný, je na dnešního člověka dost těžký. Hvězdy nedávám, u takové klasiky mi to nějak nepřísluší, nemůžu zjednodušit přes 100 let starou knížku do dnešních poměrů hodnocení.
Na mě toto příliš strojené, okázalé, postavy úplně bez života (kromě Hošina, ten byl milý), pořád nějaké odkazy na západní kulturu, jako by se Murakami nějak chlubil nebo co. Myslím ze Kafka na pobřeží se bude hezky hodit do seznamu povinné četby studentů gymnázií, aby si trochu potrápili mozkové buňky, ale pro dospělého čtenáře bych volila spíš ty často zmiňované originály. Ženská psychologie zde mimochodem chybí úplně, což u díla s takovými ambicemi a věhlasem není přípustné. Slečna Saeki, oplakávající mrtvého milence, vždy však perfektně upravená, modrý svetřík, podpatky, perličky v uších, sexy atd, jako hlavní ženská postava fakt nestačí! Také nechápu, proč Kafkovi bylo 15, se vší tou sečtělostí, chladnokrevností a sexuálními touhami mi to vůbec nešlo k sobě. Třeba to byl autorův záměr, ale to ostatní záměrně být nemohlo. Takže za mě ne, ale na 3*** to samozřejmě stačí, to jsou na pultech jiné hrůzy.
Chápu negativní komentáře jako SynD a níže. Ale to je právě schválně vyhrocené. Schválně je téma incestu nepohodlné, Turtle příliš mladá, jazyk vulgární, některé scény až nechutné (polykání tarantule je fakt perla). Nejde přece o to, jestli se tohle děje, ale o to, že se to stát “mohlo”. Za mě to má všechno co od literatury čekám, krásnou atmosféru, nekonečné možnosti přírody, myšlenek, které se mění tak rychle jako vlny naráží o útesy a zase plují pryč. Hlavní hrdinka prochází dospíváním a nepredstavitelnym rozhodováním, které si ani v danou chvíli neuvědomuje, jenom ví, že to hrozně bolí. Myslím ze se autor zaměřil na osvobozování ducha a strachu z toho, že “mě pak nikdo nebude mít rád”. Pro mě knížka je absolutní miláček a vůbec se nedivím, ze autor zatím napsal jen jednu knížku, tohle jde hodně do hloubky.
Mankell umí: vrhnout kostky, ukázat prstem do mapy, Kurt, konspirace, napětí, ještě ho zvýšit a pak konec a venku tma, muže se jít spát. Ale stejně jsem měla trochu pocit, že je to takový umně napsaný (televizní) seriál. Oceňuji však ze byla knížka napsána 1992 před pádem SSSR. Tak *** a půl. Působí už dnes skoro staromódně bez mobilů a počítačů, ve které v závěru hodní a zlí zápasí o “modrou papírovou složku”. Cha cha roztomilé:-). Dávám severskou krimi na chvíli k ledu. Pořad dokola.
Čerstvě dočteno. Knihu jsem si vzhledem k proslulosti naordinovala v originále a čtení to bylo opravdu výživné. Capote bez chybičky naplnil svoji ambici popsat reportaznim stylem brutální vraždu podle skutečné události, a přitom tak, že čtenáře vtáhne do děje napětím. To jde? Jde to!! To byla první věc, která mě zajímala. Zvědavost 2: jací jsou teda vlastně ti “zlí lidé”, vrazi, zloději, podvodníci apod? Jsou to také jen lidé, se kterými se dá ztotožnit, a jejich hrůzočiny jsou jen vyústěním nešťastných okolnosti, které rozhybaji vrozené dispozice k násilí, které máme všichni? Odpověď v knížce je, ale není jednoznačná. Dick byl celkem čistokrevného hovado, které ukradne žvýkačku i když má zrovna peníze, proto ze proste krade. Perryho mi líto bylo. Od dětství v chudobě, ustrcich, šikaně, přes válku v Koreji, kdy nedostal ani ocenění (protože byl napůl Indiáni?) az po celkem vysoký stupeň invalidity, Perry nedostal do života fakt nic dobrého. Ale vrazda? Oba vrahové mají společné sobectví, zavist, mindraky a vyrůstání v Kansasu, kde zřejmě k pušce není odnikud moc daleko. Přidejme dobový aspekt, detailní popisy krajiny, způsobu života tamních farmářů a chladnokrevně objektivní autorův styl a máme dílo nesmirne hloubky, jazykového mistrovství a sondu do duší zločinců. Také ještě mnoho dalšího mi lítá hlavou, ale zatím takto. Doporučuji, ale náročné, pokud to vezmete opravdu od gruntu.
Tohle se mi vůbec nelíbilo. Jazykově dokonalé, ale obsah je slátanina, jediná postava, se kterou se člověk může ztotožnit, byl Pilát, ale to je tak max 10% knížky. Ostatní postavy jsou úplně random, vůbec nechápu, o co šlo čertovi (Woland), ani Mistrovi, který nejdřív napsal knížku o Pilátovi, pak dostal depresi a zavřeli ho do blázince. O Markétce ani nemluvím, ta snad byla do počtu. A pointa je teda to, že Ježíš byl historická postava? Škoda, že mi tady nemůže nikdo odpovědět, protože bych se rada dozvěděla, proč si dal Bulgakov s takovým bláznivým panoptikem tolik práce.