KateCullen komentáře u knih
Skvěle sepsaná kniha, šitá na míru rodičům, aby věděli, jak šikaně předcházet, jak si o ní promluvit s dítetem a jak ji dále řešit. Jako doplnění doporučuji odborné publikace od Koláře (Bolest šikanování nebo Nová cesta k léčbě šikany).
Skvěle podaný výklad o dobové recepci R.U.R. u nás i v zahraničí. Zajímavý pohled na Čapkovy roboty jako na tvory/stroje stojící mezi androidy a automaty.
Skvělá kniha o šikaně a o tom, jak ji rozpoznat a řešit, včetně (až neuvěřitelných) případů.
Povinná četba pro všechny milovníky králíčků! Chování ušáků je natolik dobře popsané, že si je barvitě představíte, jak panáčkují a čumákem větří, co se děje v okolí :)
Na střední škole se z toho stalo krédo naší třídy - kolektivní vina aneb To jsme byli my, Fuente Ovejuna!
Skvělé, skvělé, prostě skvělé. Všechny postavy jsou tak příjemné a milé, všichni se chovají opravdu uvěřitelně. Zřejmě každá dívka, co to čte, si vzpomene na časy, kdy takhle tatík proklepával jejího přítele a kdy se přítel snažil co nejvíce zapůsobit na rodiče :)
Cestování časem bylo zajímavé (těmi průchody to trochu připomínalo Pullmanovu trilogii), ale to je asi tak jediné pozitivní, co se ke knize dá říct. Vztah Etty a Nicholase byl natolik uměle vykonstruovaný, že jsem jim to prostě nevěřila, i dialogy (nejen hlavních hrdinů) vypadaly naroubovaně a cize. Až se mi ani nechce číst další díly, možná že jim ale za čas přece jen dám šanci.
K tomu není co dodat. Byl to natolik strhující příběh, že jsem měla husí kůži. Evičku si nešlo nezamilovat, a proto jsem s ní prožívala její zamilovanost, problémy i slzení, ačkoliv jsem seděla třeba zrovna v knihovně. Světlá opravdu dokáže popsat všechno tak, aby se to člověku dostalo pod kůži a opravdu ho to vnitřně zasáhlo - a to i po sto padesáti letech.
Většina děje se dala lehce odhadnout, na posledních padesáti stranách mě ale autor tak dobře vyvedl z míry, že jsem se nestačila divit. A je i dobře, že příběh skončil "nedotaženě" - uzavřela se jedna kapitola jejich životů a další už se neodkrývá, takže dává pocit lepších zítřků. Navíc autor může v případě dalšího návalu inspirace pokračovat (klidně bych ocenila ohlédnutí se do minulosti na Ústav Glupanů - vytváření "domnělé" minulosti by mohlo být zajímavé).
400 stran by vás od četby určitě nemělo odradit, protože se do příběhu hned zakousnete a proklínáte postavy, proč se tak chovají a nevidí, kam svým rozhodnutím směřují. Opravdu vynikající kniha, od které jsem takový silný dojem nečekala.
Prostě nostalgie. Návrat ke starým hrdinům a dokonce i k těm, které bychom už správně neměli potkat. A jsem ráda, že něco takového vyšlo, protože pravého fanouška to znovu vtáhne, ať je příběh jakýkoliv.
SPOILER: Čekala jsem, že to opravdu bude konec série, ale autoři si zřejmě chtějí nechat zadní vrátka, aby mohli navázat. Pokračování bych se rozhodně nebránila, i když myšlenka, že celá Země je vlastně vesmírná loď s mimozemšťany, mi přišla už trochu moc.
Líbilo se mi pojetí knihy, konverzace skrz maily, chat nebo čtení mezi řádky jídelního lístku bylo nápadité. Příjemně strávený večer s knihou v ruce.
Konečně konec. Ne, že by se mi příběh nelíbil, ale byl zbytečně zdlouhavý (a to nemyslím jen natahování jedné knihy, klidně by se mohlo přeskočit více dílů). Jsem ale i tak ráda, že to spisovatelky dotáhly až do konce a Zoey s kruhem se vše podařilo.
Zakončení jak má být. Budu doufat, že Richelle napíše ještě další sérii, třeba o Jill a Eddiem.
SPOILER: Když už jsem si zvykla na Adriana jakožto manžela, nedokážu si ho stále představit jako otce, co stojí za plotnou :D
Další super díl, u kterého nejde pořádně vydechnout. Vyprávění Sydney mi přišlo zajímavější než to Adrianovo, hltala jsem každou novou informaci z nápravného zařízení. Jsem zvědavá, jak autorka celou ságu završí.
SPOILER: Pořád si nemůžu zvyknout na fakt, že z hýřivého, vtipného a sexy Adriana se stal manžel. Vůbec mi na tu roli nesedí (ale jsem za to ráda, už od začátku jsem jim držela palce!). :)
Z mého strachu k velmi staré knize od velmi starého filozofa se nakonec vyklubalo celkem naučné a srozumitelné čtení. Není se čeho bát.
Zajímavý pohled do nitra Neferet. Musím říct, že jsem s ní sympatizovala, jen mi trochu vadilo její nafouknuté ego ohledně její osoby - trocha skromnosti by neuškodila. Když teď budu číst další díly Školy noci, už ji asi nebudu vidět jako zlou Neferet, která chce všemu vládnout a všechny povraždit, ale jako osobu, které bylo ublíženo a díky ní se stalo to, co se z ní stalo.
A konečně víme, odkud pramení její zalíbení v býcích :D
Další úžasný díl, který opět nezklamal.
SPOILER: Tak trochu jsem očekávala, že Veronika se maskovala za Alicii a jen hraje svoje kóma, ale jak vidno, zřejmě ne. Co se týče Sydney a Adriana, zase jsem se usmívala jako měsíček na hnoji, když byli spolu sami o samotě. Za následné stěhování do Mexika jsem jí zase chtěla plesknout pár výchovných pohlavků, nakonec se to ale obešlo i bez nich. S koncem jsem nadmíru spokojená a doufám, že jim to vydrží, protože tihle dva k sobě prostě patří.
Hezké zakončení celé série, na můj vkus to ale bylo tak trochu předvídatelné.
SPOILER: Reinkarnaci Setha jsem popravdě vůbec nečekala. Tak trochu se to nabízelo, ale i tak to bylo překvapení. Co se týče Cartera, musím se přidat k ostatním, po dočtení knihy jsem si ho po hlavních hrdinech oblíbila asi nejvíc. Trochu mě jen mrzí vylíčení pekla, čekala bych od Richelle, že ho vybarví v úžasných barvách tak, že by se každému zastavil dech.
Myslím ale, že se možná dočkáme navazující série, moc ráda bych si přečetla třeba o Kayle a jejím daru vycítit nadpřirozené bytosti.