KatieKuli komentáře u knih
Postupně si dohledávám další a další knihy od Nory a zatím jsem nebyla zklamaná.
Další skvělý, napínavý příběh s neskutečně silným začátkem. Obdivuju různorodost témat, které dokáže zpracovat. To je prostě neuvěřitelné. A hlavním znakem jsou samozřejmě ženské hrdinky (to je asi jediná informace, kterou měl autor obálky, protože stejně nesmyslně se "pomstil" i jejím dalším knihám :-)). Fotografka, sochařka, pilotka, policistka, farmářka, zlodějka, policejní vyjednávačka, archeoložka... prostě si to taky přečtěte :-)
No páni, tak tohle bych nečekala. Dočetla jsem do 7. kapitoly, tam jsem se zasekla a na 3 týdny knížku odložila, protože mě vůbec nelákalo číst dál. Christo(pher) mi přišel jako rozmazlený, arogantní kretén a Hayden mi s tou jízdou na traktoru taky nepřišla zrovna zajímavá.
Ale to pitomé (naštěstí) šimrání na mozku z nedočtené knihy, mě nakonec donutilo pokračovat (skoro bych řekla proti mé vůli :-)). A světe div se, dál se to rozjelo! Byla to legrace, romantika, drama i milé pohlazení (Eddie). Určitě to pak za 4* stálo.
Prostě neodolatelná jak název napovídá :-). Sympatický příběh, při kterém se Vám chvílemi tají dech. Prožívala jsem to s Mackem i Frannie. Líbila se mi reálnost, žádné dramatické nepravděpodobné zvraty, ale prostě život. Naštěstí někoho jiného, protože bych si někdy musela oči vyplakat... ach Macku, Macku, já vím, je to těžké :-). Parádní oddychovka.
Možná kdyby k té ZÁPLETCE pustili Melanii Moreland, dokázala by z toho něco napínavějšího vytřískat, ale děj plynul asi jako popis krajiny, nic mě nenutilo těšit se, co bude dál, jaký bude další zvrat... Podle mě to je na dobrou romanci málo. Možná by stačilo i 200 stran.
A mimochodem MM nezmiňuji jen tak (i když není MM jako MM), Ronanovo srdce nemá taky žádnou obrovskou zápletku (a má skoro stejný počet stran), ale četlo se mi to úplně jinak, doslova to svým vyzněním pohladilo, a to je taky někdy třeba ;-)
Kniha mě velmi mile překvapila. Odsouvala jsem ji skoro rok, protože podle anotace jsem měla dojem zdlouhavosti a trochu nudy. Opak je pravdou. Nejhorší nápad je začít číst večer před spaním, protože kolem půlnoci jste v polovině, časové roviny příběhu se střídají, napětí roste... a vy přece jen musíte ráno do práce! :)))
Těšila jsem se podle anotace na zajímavé téma, ale Lauren úplně nenaplnila možnosti, jaké tohle úvodní setkání série mohlo mít. Je to škoda, nebylo to vyloženě špatné, jen by to mohlo být lepší. Prostě takové nemastné - neslané. Neurazí, ale znova číst nebudu.
Trochu jsem si představovala, že by to mohlo být jako knihy Julie James, ale ta je rozhodně o level výš. Aspoň zatím, uvidíme jak se vyvinou další 2 díly Vlků...
Moje první a taky poslední setkání s autorkou. Takhle dlouho jsem knihu snad nečetla. Doslova jsem se přemlouvala po půl hodinách a doufala, že už to skončí.
Žádná z postav mi nebyla sympatická. Emma se chovala jako pětileté dítě, které doufalo, že čím víc bude lhát (navíc o úplně nepodstatných prkotinách), tím ji budou mít všichni radši. Jack evidentně ještě nikdy nemluvil s lidmi a nevlastní jakýkoli společenský filtr (ovšem jen) při vystupování v televizi. Dovedu si celkem představit proč on se líbí jí, ale čím ho okouzlila ona (krom rozmaru autorky) mi zůstalo záhadou. Rodiče? Proč? Nedává to smysl. Spolubydlící? Proč? Opět nechápu důvody jejich chování. Ale jedno musím uznat, divně se chovají úplně všichni (i u Emmy v práci, opět proč by ji někdo asi chtěl povýšit kvůli jednomu inzerátu), takže je celá kniha báječně konzistentní, jen není pro mě :)). Prostě jako tanga velikosti 8 na zadku velikosti 12 :))
Moje třetí knížka od Jo Watson. První byla Mám Tě ráda, nemám Tě ráda, potom S láskou Tě nenávidím a teď jsem se pustila do téhle. Všechny hrdinky jsou potrhlé, ztřeštěné a vlastní "vinou" si vytvářejí (pro mě zcela nepochopitelné) problémy :).
Z mého pohledu bych tak jak jsem knihy četla, seřadila i jejich hodnocení. Absolutně nejvtipnější mi přišla Poppy a její role sekretářky vlétající kotoulem na jednání.
Becca mi nějak k srdci nepřirostla, přistihla jsem se, že knihu stále odkládám, vařím si kafe, hledám něco na zub... Prostě se to nějak táhlo. Jsou knihy, od kterých se nedokážu odtrhnout, tahle to nebyla. Nápad zajímavý, proto jsem si knihu koupila. Ale poskládaný jen z jednotlivých mini příběhů (knižní klub :))), ale celek na mě nefungoval.
Jako vždy se Rowlingová předvedla. Skvělý příběh, nemohla jsem se odtrhnout (možná i proto, že číst to déle, ztratím přehled v množství postav :)), ale takhle na "jeden zátah" (čti pá - po), kdy jsem neuměla přestat a zároveň si vyčítala, že čtu neuvěřitelně pomalu, protože ty stránky snad neubývají... To všechno dávalo absolutní smysl. Nevím jak to dělá, ale klidně bych četla dál a dál. Jestli bude další díl o ještě více stranách, vzdávám to a jdu do elektronické verze :))). Pěkně nás čtenáře drží v napětí ohledně Robin a Strikea, vidím to na dalších 8000 stran, ale i tak jdu do toho :)))))
Vzhledem k tomu, že jsem přečetla už předchozích 40 knížek, mám k téhle sérii jenom jednu poznámku. Kdo vymýšlí ty přebaly na knížkách? Proboha kdo?! :))))
(SPOILER) Od autorky jsem prvně četla Černooké Zuzany a potom i Hraj mrtvého. Oproti předcházejícím knihám jsem se tady opravdu hodně nutila do čtení. Na straně 120 jsem už vše chtěla vzdát. Dočetla jsem, znova nikdy číst nebudu. Nevadí mi knihy s pomalým dějem, ale tady se opravdu NIC nedělo. Vůbec jsem necítila žádný důvod (kromě osobní posedlosti jen tak nezahodit rozečtenou knihu) ani touhu nebo napětí.
Většina knihy je jen výplodem fantazie velice zvláštní ženy (teď nemyslím autorku :)), která se v podstatě snaží návštěvou nejrůznějších míst a fotografiemi bezpočtu osob (ke kterým si nevytvoříte žádný vztah a vlastně vás nezajímají), přesvědčit senilního muže, že je sériovým vrahem, a to jen proto, že se vyskytoval a fotil na místech, kde ke zmizení osob došlo. Hlavní "hrdinka" mi většinu knihy přišla jako osoba, která potřebuje velice nutně psychologickou pomoc.
Kniha zajímavá hlavně díky osobnosti Davida Kollera. Přišlo mi trochu nevyvážené období před Lucií a během Lucie a teď. K tomuto období se vztahovalo nejméně historek. "Druhá" část věnovaná odpovědím ostatních kolegů, známých či neznámých kolem Davida Kollera mohla být taky lépe zkorigována. Chápu, že se vyjádřit nějak inovativně a komplexně k jakékoli osobnosti je problém (alespoň pro několik z nich to byla spíš výzva). Ale celkově se názory na Davida Kollera prostě opakovaly (pochopitelně). Fotky vtipné, hodně se mi líbil i neotřelý formát a design knihy!