KatukaM komentáře u knih
Knížka o ztrátě, smutku, truchlení ale i naději, podpoře blízkých, hledání vnitřního klidu i smyslu života v každodenních maličkostech. Kniha vás ujistí, že nic netrvá věčně a že i utrpení jednou přejde, jen musíte aspoň trošku chtít. Moc mě to chytlo i dojalo. Dalo by se říct, že je kniha poučná.
Konec trochu pohádkový, ale jinak moc pěkné čtení o pravé lásce. Příběh je trochu smutný, dva jedinci by spolu mohli prožít celý život, ale místo toho jim to životní situace nedovolí a navzájem se míjejí. Přesto je to knížka úsměvná. Líbí se mi, že to není dokonalé. Spíš něco, co by se mohlo stát v našich životech :-)
Mě se kniha líbila. Měla krátké kapitoly, které mě hned vtáhly do děje, technický popis i romantickou zápletku. Není to jen příběh o cestování časem, autor (který mi sedl způsobem vyprávění) popisuje vlastně většinu svého života.
Jednu hvězdičku ubírám za to, že konec byl takový zmatený a uspěchaný, ale to mi nesebralo pěkný prožitek z poslední myšlenky/věty knihy.
(SPOILER) První polovina knihy = ticho před bouří. Je tam cítit napětí, čtenář tuší, co se bude dít a od jaké strany (konkrétně osoby) přijde zrada. Bylo to zajímavé, nicméně konec mě jaksi neuspokojil.
!!!Spoiler!!!
Jak je možné, že na konci je Maddie vyobrazena a porovnávána s Milesem, psychopatem? Přijde mi, že sama o sobě si začíná myslet, že taková taky je. Má to mít nějakou návaznost na její předchozí psychické problémy? Vůbec nevím, proč to tam autor dal. Nějak mi to k ní a jejímu dosavadnímu chování nesedí. Zatajování nevěry je ještě pochopitelné, že chce chránit rodinu a city Peteho. Ale přejet Milese? Trochu moc ne? Nevím. Přijde mi ten konec takový useknutý, nedotažený.
Stejně jako se změnilo chování Maddie (z matky ochranitelky na psychopatku), tak se změnila i Lucy. Manželky, které jsou psychicky/fyzicky týrané velice často stojí stále na straně manžela. Chrání ho, namlouvají si, že je to opravdu jejich vina, atd. Taková rychlá změna postoje mi nesedí, opět jako kdyby se autor rozhodl, že už to chce ukončit.
Bohužel konec dělá hodně, proto bych si knihu znovu již nepřečetla.
Kniha, která mi hodně psychicky pomohla, pohladila po duši. Přečetla jsem jí během dvou dnů - nešlo to jinak. :-) Oceňuji i chytře vložené meditační techniky. Tohle je prostě dokonalá kniha do nepohody! Určitě si jí v budoucnu přečtu znova, tentokrát třeba v zimním období, ve kterém se děj odehrává...
Přečteno během jednoho víkendu. Naprosto mě kniha pohltila. Je jistě přínosná z hlediska historického, ale také má spoustu životních mouder. Zařadila bych ji jako povinnou četbu úplně pro každého!
Pokud se chystáte číst, připravte se na to, že to není úplně knížka do nepohody, která vám vykouzlí úsměv na tváři.
Kniha byla však zajímavá, čtivá a konec velice překvapivý a nepředvídatelný. Doporučuju všem, které baví příběhy, kde se postupně odhalují rodinná tajemství/historie.
Čím více přečtěte knih, tím méně si jich chcete pamatovat. Protože když jste knihomol, nic vás nepřekvapí :-) a obzvlášť to platí u tohoto žánru. Nicméně, kniha měla posloužit na odreagování a to splnila.
Kniha, která mi hodně dala. Například:
- že je důležité vážit si života, každý den je dar
- že je důležité prožít život tak, abychom na jeho konci ničeho nelitovali
- že je důležité tolik nepodléhat našim myšlenkám, nevěřit jim
- že smrt je přirozená, a je jistá - proto se na ni můžeme a musíme připravit
...
A mnoho dalšího! Život, který pan Lindeblad prožil je smutný, krásný, vyrovnaný i napjatý, má v sobě dobro i zlo... Přesně takový je život a nic v něm netrvá věčně.
Kniha měla jakési dvě linie - člověk se z ní mohl poučit, jako Alan, který se pral s životem, hlavně s lidmi, v jejich nejpřirozenější sobeckosti... Čtenář tak mohl pochopit nejen lépe psychologii, ale i dané lekce a úkoly využít na sebe.
A také je zde příběh. Žánr mi připomínal detektivku bez mrtvých. Bez vražd. Ale s překvapením na konci, tak, jak nás detektivky překvapovat umí.
Trochu mi trvalo, než jsem se začetla, ale tak od půlky a hlavně ke konci, kdy kniha nejvíce gradovala, jsem na ni musela myslet i přes den.
Doporučuji lidem, kteří rádi občas v životě vybočí, aby byla větší zábava.
Nevím úplně kde začít s ohledem na tak vysoké hodnocení, které moc nechápu. Vlastně vůbec!
Již začátek knihy je poměrně nudný popis historie rodiny a postav. Překvapí vás i fakt, že celá kniha je od začátku až do konce v minulém čase. Věty jsou jednoduché a často krátké. V knize je hodně popisů a málo přímé řeči a děje celkově. Čekala jsem svižný děj a spád, bohužel nepřišel. Vážně je tak do detailů v knize popisován porod vedlejší postavy? Asi na 20ti stranách?
Hlavní hrdinku zradí bratr a v průběhu knihy je hned několikrát zdůrazňováno, jak je v pěkné šlamastice a jak zkažený život a naděje na budoucnost teď má. Vlastně mnoho věcí se v knize opakuje, asi autorka počítá s pomalejším čtenářem?
Já nevím, já to ani nedočetla, to se fakt nedá. Mnoho z komentujících tu mluví o romantické oddechovce. Já bych to nazvala nudný deníkový záznam.
(SPOILER) Bohužel nemohu doporučit. Vše tam bylo až moc dokonalé, problémy se vyřešili až moc hladce (a že jich moc nebylo), vše do sebe až moc nerealisticky zapadlo... Strašný kýč už pro někoho průměrně náročného. Dočetla jsem jen proto, že jsem na dovolené neměla jinou četbu. Jinak bych ji zřejmě odložila. Také jsem se s postavami příliš nemohla ztotožnit. Hlavní hrdinka se místy chovala jako puberťák. Třeba jak byla hned poblázněná z hlavního mafiána, přitom do té doby se jí líbil Angelo. Nevyznělo to moc jako by věděla, co vlastně chce.
Oceňuji pěkné popisy - jídla, krajiny, povahy Italů.
Moje první kniha a zřejmě i poslední od této spisovatelky. Nechci absolutně nikoho odradit, každému vyhovuje něco jiného, ale za mě tato kniha ne...
Ani jedna z postav mi nebyla příjemná (Lauren - rozmazlená, nevděčná snobka, Sára - trochu depkařka)... Maddie, stěžejní postava, ta mi byla bohužel, příjemná nejméně. Zoufalá třicítka, co se nepřenesla přes svého ex, pracovně neustále vytížená, ale vlastně si za to může sama, protože nedokáže říct ne... Také si vůbec nevěřila, nepečovala o sebe a jako už to bylo i trapný, že kolik vypila ginů s tonikem.? Prostě do toho všeho alkoholička, každou situaci brala jako příležitost se opít. Navíc to, s kým skončí člověk pozná hned a když spolu opravdu skončí, necítím mezi nimi žádnou chemii.
Pozitivní bylo, že to nebylo jen o ní, ale i tak...
Jak jsem psala na začátku, každému vyhovuje něco jiného. Někomu tato kniha udělat radost může, ale vadilo mi, že jsem se s hlavní hrdinkou nemohla a vlastně ani nechtěla ztotožnit. Vlastně jsem jí vůbec nerozuměla.
Takže asi tak.