kejtt_ komentáře u knih
Asi nikdy jsem neměla tak rozporuplné pocity při čtení knihy. Na začátku mi to přišlo tak nepřehledné, i stylem psaní, že jsem myslela, že nedočtu. Kolem poloviny jsem měla pocit, že nedočtu, protože tolik neštěstí a bolu a strachu, tolik ran osudu, že si člověk říká, že to přece není možné... Na konci jsem se tak těšila, že už to budu mít dočtené a když jsem dočetla, bylo mi líto, že je konec. Střídal se smutek, vztek, nevolnost a smích - tedy spíš lehký úsměv. Těžká kniha, přetěžká. Ale krásná...
Oddychovka přečtená asi za 6 jízd v metru a tři krátké chvíle před spaním. Od začátku člověk ví, jak to dopadne, taky vlastně ví, že se to někde zvrtne a jak to pak dopadne. Ale příjemné čtení to bylo, takové, které člověka nechá spát, když čte před spaním.