Kesi komentáře u knih
Klasika, která je čtivá, snadno se v ní člověk orientuje, není tam příliš mnoho postav, ale zároveň to má vtipnou zápletku. Jazyk není běžný, ale je zajímavý (přispívá ke čtivosti díla). Lakomec se dá klidu přečíst za jeden večer.
Dle mého se kniha hodí i pro nečtenáře a mohla by moci nastartovat zájem o knihy.
Lolitu jsem začala číst v rámci povinné četby a rozhodně bych jí neshledala jednoduchou ke čtení.
1) Věřím, že né každý se umí přenést přes myšlenkové pochody psychopata (sama bych knihu nazvala jako "Deník kultivovaného pedofila"). Mně osobně to nevadí, psychopati mě celkem fascinují, stejně tak existencionalismus a podobné.
2) Řekla bych, že je celkem těžké udržet si niť příběhu. Děj se rozutíká všemi možnými směry. Od chronologické posloupnosti najednou skočí do retrospektivy a pak do hlavy hlavní postavy, kde dojde k výčtu myšlenek, pocitů a pak zase bez varování do hlavního příběhu.
3) Právě díky velkému množství pocitů a myšlenek honících se v hlavě hlavního hrdiny se kniha v některých pasážích může stát i nudou, neb se nic pořádného neděje.
4) Často se objevují francouzské věty a slova, různé narážky na různá díla známých i méně známých autorů, i na různé osobnosti. Autor si hraje se slovíčky, atd. Takže hledání vysvětlivek mě vytrhávalo ze soustředění na hlavní děj (zvláště když jsem četla e-knihu a všechny vysvětlivky jsem měla na konci)
Celkově, knížku hodnotím dobře a byla pro mě čtivá, posléze jsem se i nadchla a osud těch dvou jsem začala přímo hltat. Vytkla bych jen tu zmatečnost, ale možná je účelná, bereme-li to jako deník.
Doporučuji všem, kteří mají slabost "podivné existence" a to nejen o jejich skutky, ale i o to co se jim honí v hlavě.