Khalia komentáře u knih
Jedním slovem: odvážné. To, co se mnou dokázala Morana a Polednice bylo rozhodně pozoruhodné, ale co ve mně objevila Jaga, to nedokážu popsat. Smála jsem se, brečela jsem, bylo mi nevolno, neklidno, pak jsem brečela a zase se usmívala.
Nikdy jsem nečetla strašidelné příběhy ani hororové knížky, nicméně od Jagy jsem se nedokázala odtrhnout. Příběh je děsivý tím, jak je realistický a jak je doslova na dotek. Vedle nás. V nás. Není to jen o tom, že člověk dočte knihu a odloží ji, ale uvědomí si, že příběh pokračuje a je jenom na něm, jak bude pokračovat a zda si bude něco přát... Nevím, zda si troufnu na druhé čtení, musím to ještě rozdýchat. :)
Honza Vojtko mi dle rozhovorů připadal jako bezvadný terapeut a člověk. Po přečtení knihy už jsem o tom v podstatě přesvědčená. :) Tahle kniha se čte lehce, zároveň je nabitá praktickými informacemi využitelnými v každodenní praxi ve vztahu k sobě i k druhým. Doporučila bych asi každému...
I když už je to dost dlouho, pořád se k ní vracím v myšlenkách. Máloco tu hodnotím, ale došlo mi, že tohle je jedna z těch knih, která se pro mě stala až jakousi abstraktní, čistě pocitovou zkušeností. :)
Měla jsem nějaká očekávání, ale tahle kniha je dost předčila :) Mám už za sebou spoustu práce se spoustou různých forem terapií a sebepoznávání, ale tato metoda jako by je nějakým způsobem shrnovala do jedné. Jsem příjemně překvapená srozumitelným výkladem i účinností této metody.
Chytlavé, vtipné, ne vše se mi trefilo do vkusu a konec mi nesedl, ale chápu to. :) Nicméně veskrze hodnotím velmi kladně. Už se těším na film.
Znáte to, když se vám do ruky čistou náhodou dostane něco, co prostě dostat máte? Stejné to bylo s touto tenoučkou knížkou, kterou mi jakási dobrá duše přibalila zdarma k mé objednávce. Tehdy jsem si procházela podobnou zkušeností jako žena v knížce a i přesto, že náš příběh je v mnoha směrech odlišný, byla to pro mě jedna z nejléčivějších knih, jakou jsem kdy otevřela.
Jediná od Deidy, kterou můžu i po letech a opravdu si ji považuju. Jediná, která mi připadá, že je fakt aplikovatelná i pro průměrné smrtelníky, jako jsem já. Bez zbytečných rádoby spirituálních omáček okolo, ale syrové a živé poselství. Ženy ji prý moc nemusí, já nechápu proč. :))
Psal se asi rok 2006, když jsem se s tímhle severskou-mytologií-prorostlým světem pro puberťačky seznámila poprvé, tehdy v podobě hry "StarShine Legacy", kterou teď hrají moje děti. Já tenhle svět vnitřně vlastně nikdy neopustila, a i když se za tu dobu změnilo mnohé včetně jistých detailů v příběhu, tak jádro zůstává stejné. I to Temné Jádro. :) Znám i hru Star Stable Online, takže jsem asi byla se změnami srovnaná předem a rozhodně jsem v prvním díle nenašla nic, co by na mne působilo vyloženě rušivě. Možná bych změnila pořadí některých událostí. Celkový dojem skvělý, ale nemělo to pro mne takový spád a takovou atmosféru, jako třeba původní komixy. Těším se na další díly, které mají potenciál to celé teprve skutečně "rozjet".