Kočičí_čtení komentáře u knih
První díl jsem si opravdu užívala, ale přesto jsem mu dala jen 4 tlapky, abych si nechala rezervu, kdyby nějaký z dalších dílů série byl ještě lepší a stalo se hned tady.
Příběh chladného Declana a vynalézavé Iris, kteří to ani jeden v dětství neměli lehké, autorka vystavěla na manželství z rozumu. Přesněji tenhle ledový král odehnal jedinou dobrovolnici, která byla ochotná si ho vzít a mít s ním dítě, aby získal své dědictví, těsně před zásnubním večírkem. Iris ho jako správná osobní asistentka zachrání a vezme tohle “břímě na sebe. Nebude to mít však s naoko bezcitným Declanem vůbec jednoduché. Už ho však zná jako svoje lodičkya s jeho náturou si umí poradit. Zato on si s její povahou neví tak úplně rady. Přesto spolu dokázali skvěle fungovat a tvořili dynamickou dvojici jež vám rozechvěje nitro, rozbuší srdce a vykouzlí úsměv na tváři. Zároveň s nimi prožíváte jejich boj s vnitřními démony, jenž je provází životem, a soucítíte s nimi. Trápí vás stejně jako je.
Dialogy téhle dvojice jsou nezapomenutelné, jejich vzájemná chemie byla perfektní a postupný vývoj postav je úžasný. Declan se chová tak, že byste ho nejradši praštili něčím po hlavě, je tam však cítit ALE, které vám v tom brání a tím je jeho osobité kouzlo.
Všechna á měla i své bé a každý klad i svůj zápor. Tahle knížka je dokonalá přirozenou nedokonalostí, kterou autorka vytvořila. Příběh Declana a Iris mohu jenom doporučit. Je výborně napsaný a romantické dušičky, jako třeba já, si ho určitě vychutnají od první věty až do té poslední.
(SPOILER) Tohle byla naprosto ideální jednohubka na zkouškové. České prostředí, vysoká škola v nenáročném odpočinkovém příběhu, u kterého jsem se zasmála, naštvala, protočila oči,... je tam zkrátka všechno. Autorka vše napsala poutavým stylem, takže vám stránky ubíhají pod rukama ani nevíte jak. Prostě nejde přestat, dokud se nedostanete na konec. Sice víte, jaký konec vás u tohoto žánru čeká, ale stejně si říkáte jaká k tomu bude cesta, co se ještě pokazí, nebo nepokazí?
Hardy zpracovala klišé náměty zajímavým způsobem, pobaví čtenáře scénami jako jsou omluva knížce, nebo zvíře mezi nohama (přečtěte si a pochopíte) a nechybí ani narážky na závažná témata ve vedlejších zápletkách, např. domácí násilí, toxický vztah, atd.
Líbilo se mi, jak byly postavy zpracované. Jejich charaktery měly svůj osobitý otisk, takže se nepletly mezi sebou. Byly zpracované pro čtenáře přístupnou formou, takže si k nim dokáže udělat vztah. Bylo skvělé, že Nikol měla víc stránek osobnosti a nebyla jen černobílá. Nejvíc mě však oslovil její sarkasmus. Luke měl své kouzlo a jeho chlupatý miláček Sunny byl prostě neodolatelný. Toho chci domů. Líbilo se mi, jak se Nikol s Lukem postupně oťukávali a sbližovali, ale nechci vám tu všechno prozradit.
Pár věcí mě zamrzelo, jako například, že knížka neposkytla žádný větší pohled na Lukovu zálibu, jak jsem očekávala, nebo že jeho vztah s otcem se nijak nevyřešil, nebo alespoň nějak víc nerozebral.
Knížka má podle mě velký potenciál. Při čtení jsem byla naprosto spokojená, jenže jak jsem jí zaklapla, začala mi docházet celá řada věcí, na které by se chtělo ještě zaměřit. A to teď vynechám chybky, které unikly pozornosti korektorky, a sex v naprosto nevhodnou chvíli. Začaly mě napadat otázky jako...
Nebyla Nikol trochu přehnaná knihomolka? Proč Lukáš, i když s otcem nevychází, kvůli němu v posledním ročníku přestoupil na jinou školu? Jak to, že nejdřív rodiče Nikol nechtěli pustit na kolej, a pak jí div nevyhazovali z domu? Jak je možné, že Luke dělá sport tak dlouho, ale jeho otec to neví, když v začátcích byl nezletilý? Jak to, že nikdo nevěděl, co Luke dělá, když byl tak známý? Jak Lukova zkouška z programování dopadla? Kam se vypařila Lukova bývalka Sára? Bylo nutné na konci dělat z komára velblouda?
Příběh začíná pozvolna, což by vůbec nevadilo, ale chybělo mi tam něco, co by mě hned vtáhlo do děje. Nemluvě o tom, že už ze začátku nastává série naprosto nepochopitelných věcí a rozhodnutí, které mi přišly na hlavu (o tom si ale v knížce přečtěte sami). Kéž by to u těch pár skončilo, ale nepochopitelná jednání a unáhlená rozhodnutí hlavní hrdinky Arisbé pokračují celou knihu. Možná jsem hodně kritická, jelikož už nejsem cílovka, ale kolikrát jsem měla chuť Arisbé praštit. Knížka je čtivá a od opuštění labyrintu (tak v 1/3 knihy) je to jedna zápletka za druhou, takže se nudit určitě nebudete, ALE. Příběh je občas uspěchaný na nesprávných místech. Určitě by bylo potřeba na některých místech zpomalit a víc je propracovat. Za mě by nebylo špatné i svět trochu více vykreslit a rozebrat.
Arisbé je za mě taková neutrální hrdinka, ke které si nijaký extra vztah člověk za knihu nevypěstuje a svým chováním na mě působí často (skoro pořád) jako malé dítě. Napak Drusus se mi opravdu líbil a rozhodně by si zasloužil i více prostoru, protože v tomhle podání si k němu čtenář nevytvoří nijak silné pouto, i přes to, že by k tomu stačilo už jen málo.
Abych to shrnula, tak u knížky se nudit nebudete, začtete se. Je tam spousta krásně vymyšlených detailů. Visí tu nad tím však jedno velké ALE. Arisbé je často na ránu, je tam celá řada věcí na hlavu, skvěle vymyšleno, že magie něco stojí (víc k tomu prozradit nechci, ať máte překvapení), romantická linka má gradaci, chybí jí však to závěrečné bum vyvrcholení. No a závěr knihy? Tak na ten bude lepší, když si uděláte názor sami.
Po přečtení jsem byla lehce překvapená zjištěním, že se jedná už o třetí díl série. Trochu mě to rozhodilo, protože příběh mi dával smysl i takto samostatně. Podívala jsem se tedy na anotace předešlých knih, kde jsem se dočetla, že každý díl je samostatný o osudu jiného páru z Hamburku.
Příběh vypráví o nespoutané Marii (jejíž jméno mi strašně dlouho trvalo si zapamatovat.), která pro mě byla trochu takovým šokem. Užívala si totiž života a volnosti naplno. Alkohol, párty s přáteli, nezávazný sex s jedním fotografem jí nebyly cizí. Což by mi až tak nevadilo, ale co mě na ní rozčilovalo strašně dlouho bylo, že se nechovala jako dospělá žena, kterou byla, ale jako uražené malé dítě. A to jen kvůli otci.(Proč si přečtěte v knize.) Její život plný zábavy bez závazku jí však končí, když zajistí, že její sestře Christině diagnostikovali rakovinu. Přestěhuje se k sestře, aby Christině pomohla s dětmi a nastoupila na její řídící pozici v rodinné loděnici. Chce totiž, aby se Christina mohla plně soustředit na zotavení. Mariino dětinské chování nezmizelo ani, s jejím nástupem do firmy. Naopak mi přišlo, že se to snad ještě zhoršilo. A to nemluvím o jejím kamarádovi Hectorovi, jenž byl kolikrát vážně na ránu. Naštěstí Mariin kolega Daniel, kterého nemohla vystát, má své jedinečné příjemné kouzlo. Upřímně za mě byl Daniel tou nejsympatičtější postavou v celém příběhu, který se mi líbil po celou dobu děje. I Marii, jsem nakonec sice přišla na chuť, ale až o poznání déle. Líbil se mi vývoj její osobnosti.
Kniha má něco do sebe a rozhodně má co nabídnout. Jen před tím, než se do ní pustíte, je dobré zvážit, jestli pro vás téma rakoviny není příliš citlivé. S Christinou a Marií procházíme různými fázemi léčby, kde vidíme na Christitině chování, jak to s člověkem a jeho okolím zamává. Nemusíte se bát nějakých detailních popisů léčebných procedur, to ne. Možná pokud jste zažili někoho s rakovinou, tak vás některé Christininy výštěky naštvou, i když se asi dají pochopit. Kniha ale není postavena jen na vážných scénách. Jsou tam i vtipné pasáže, které tu tíhu odlehčují a příběh tak plyne a velmi rychle se čte. Dost věcí budete určitě předvídat, ale i nějaké to tajemství a překvapení se tam najde.
Moje pocity po dočtení tohoto příběhu byly dost smíšené. Ve finále ve mně knížka zanechala ale pozitivní pocit, i když jsem si neřekla žádné wow. Byl to příjemně strávený čas a určitě naše ráda do Hamburku vrátím v autorčiných dalších knihách.
Čtení Habibiho jsem dlouho odkládala ze strachu, že to nadšení kolem knihy, které panuje, nebudu sdílet. Knížka na mě skoro rok koukala z knihovny, potom však přišla nabídka od Baji s přečtením české verze. Hned po prvních pár stránkách jsem si řekla, že jsem (s prominutím) úplný idiot, že jsem to tak dlouho odkládala.
Hlavní postavu Cassie jsem si hned oblíbila. Neskutečně mě bavila a musela jsem se usmívat nad tím, co kolikrát prohásila. Během čtení se mi sice vzdálila a spíš jsem si oblíbila Harryho. Ten se mi opravdu dostal pod kůži, i když ze začátku jsem ho chtěla uškrtit, nebo ho minimálně něčím prašit po hlavě.
Bajin styl psaní vás vtáhne do děje. Originální přirovnání, neotřelé vtipné hlášky i pojetí hlubokomyslných úvah dávají textu jedinečnost. Kniha je vtipných i hlubokomyslných pasáží plná, avšak všechny jsou vyvážené.
Měla jsem trochu pocit, jak kdyby byl příběh rozdělen na "patra", jenž se jako spirála propojují a dostáváme se tím blíž a blíž k jádru všeho. Strašně jsem se chtěla pročíst do konce a vědět, co se stane, jak se to ještě zkomplikuje, a jak se vše vyřeší. Jenže zároveň jsem nechtěla konec, protože jsem si to tak zamilovala.
Autorka vytvořila úžasný příběh, který je neskutečně návykový. Jsem moc ráda, že jsem mohla s Cassie a Harrym prožít jejich příběh.