komančéro
komentáře u knih
Černý pokoj v Longwoodu
Jean-Paul Kauffmann
Geniální kniha, kterou však v Česku šlo koupit masivně zlevněnou a též v antikvariátech je častým levným hostem - komerční sukces to u nás tedy nebyl. Možná proto, že autor jednak líčí Napoleonovo ne slavné finální období, a též zvolil Francouzi milovanou, leč našinci ne moc oblíbenou techniku informační koláže - aneb hromady střepů, z nichž krásnou vázu máte si slepit sami. Etalonem této metody jsou Léviho-Strausse Smutné tropy. No tak Černý pokoj v Longwoodu jsou takové Smutné tropy light - ale pořád skvělá kniha. Navíc není ani tak o Napoleonovi, jako spíš o mužské krizi středního věku, kdy chlap má pocit, že dobře už bylo a teď už jen dřepí v rohu čekárny na smrt. Takoví čtenáři si dílo užijí.
Ráno na pobřeží
William Styron
Typické finální paběrkování od autora, který kdysi "jel bomby", ale pozdní hubená knížka už působí jako výškrab šuplat na poslední koblížek. Přesto text se čte dobře a občas i génius probleskne. Jen holt od Styrona jsem čekal víc.
Pobočník diktátora
Wolfgang Schreyer
Tak tohle bylo velké překvapení! Paperback edice ESO z roku 1975 měl posloužit jako odpočinkový výplach mozku rudým škvárem, ale to se rozhodně nestalo. Přestože s přimhouřením oka lze žánr knihy označit za "dobrodružný", přede vším jde o skutečně detailní vylíčení diktatury a mechanismů jejího udržování. Autorovi z NDR se pod zvláštním dohledem Stasi povedl husarský kousek! A vydání téhle knížky za tvrdé Husákovy normalizace je další neuvěřitelná záležitost. Fandům politické historie vřele doporučuji.
