Komunikuji komentáře u knih

Právě jsem dočetla a ještě se klepu. Jsem vyděšená, protože nejde o fikci a přitom si nedovedu představit, jak tohle celé mohla Renata vůbec přežít. Kdybych mohla její bolest rozdělit mezi deset lidí, pořád by toho na jednoho bylo víc, než lze normálně unést.

Je rok 2018 a mnoho z nás se domnívá, že žijeme v civilizované společnosti a stát nás chrání. S naivní důvěrou akceptujeme množství zásahů do našich svobod, výměnou za zajištěné bezpečí. Tváříme se, že před zákonem jsou si všichni rovni.

Jenže na případech, jako je tenhle, se ukazuje jakému týrání může být lidská bytost v moderním světě vystavena. Je neuvěřitelné, kolik lidí se na tom muselo aktivně podílet, kolik jich to tolerovalo aniž by projevili jen špetku soucitu. Kolik selhání institucí a jejich pracovníků jsme ochotni akceptovat?

Jak moc nás to vůbec zajímá, dokud se v obdobné situaci neocitneme sami? Máte chuť radši přivřít oči a ani se do příběhu nezačíst, abyste nemuseli čelit faktu, že o tom víte? Znám dost lidí s tímto přístupem. Každý z nás, kdo nezasáhne či alespoň nepromluví, když vidí že je pácháno bezpráví, pomáhá budovat tuhle realitu ve které společně žijeme všichni. A žít ve světě, kde milující mámě seberou dítě, je tragické.

Renata má můj obdiv. Ani náhodou bych neměla tolik sil, jako ona. Patří jí obrovská úcta, že to nevzdala, že žije. Že se za sebe a svou rodinu postavila a měla odvahu vyprávět svůj příběh. Markétě Šichtařové děkuji, že má v sobě dost empatie a rozumu a dokázala vypátrat a věcně popsat utrpení, které Renata zažila. Ta kniha je moc důležitá. Musíme vědět, že se tyto věci dějí. Že se mohou stát nám. A že bychom to neměli nechat být jen proto, že jsme ještě nepřišli na řadu.

4 08.09.2018

Té knize lze samozřejmě i něco vytknout. Urza mě příšerně dráždil (dle mě) nadbytečným užíváním slova "inu". Taky bych velice ocenila, kdyby v knize byl seznam literatury, která je v ní doporučována a já to nemusela zpětně hledat.

Tady ovšem má kritika končí. Pokud jde o samotné sdělení jsem nadšena. Kniha je psána čtivě a lidsky, vše lze pochopit, aniž by člověk musel být odborník na politiku nebo ekonomii.

Neumím dohlédnout, jaké praktické potíže by mohly nastat v případě, že bychom začali v Anarchokapitalismu žít, ale i přesto bych mu dala přednost před státním uspořádáním, ve kterém žijeme dnes.

Dovedu si představit, že pro většinu lidí to bude šok - najednou vstřebat tolik nových způsobů uvažování, ač ve skutečnosti jde stále jen o jeden. Čím více jsme svobodní, tím lépe se nám žije.

Je dobře, že kniha vznikla a budu ji šířit. Měli bychom si uvědomit, že jen proto, že něco je dlouhou dobu zvykem, neznamená to, že je to pro nás dobré či dokonce nejlepší.

Očekávám, že jeden z argumentů proti bude, že bez ochrany a regulací státu může docházet k většímu násilí na nevinných obětech. Pro tyto lidi mám jeden vzkaz - otevřete oči.

Podívejte se třeba na dokument "Before I Met You" (http://beforeimetyoufilm.com/sk/) či čtěte příběhy žen, které se za zavřenými dveřmi porodnic v ČR i SR nemohou bránit a je na nich pácháno násilí, jsou porušována jejich práva a společnost zkrátka jen zavírá oči nebo dokonce ještě nadává těm poškozeným ženám.

Ne, opravdu to není dnes růžové natolik, abychom si stát měli hýčkat a netoužit po žádné změně. Líbí se mi, že Urza nikoho nepodněcuje k násilí a chápe, že ke svobodě lidi přinutit nelze a je to vnitřní vývoj každého jedince.

Zeptejte se svého srdce a svojí duše, zda-li chtějí svobodu a nebo žít v byrokracii, která většině z nás jednoduše brání snadno dosahovat svých cílů.

8 14.06.2018

Zatím jsem v jiné knize nenašla tak smysluplně popsané vnímání světa dětmi. Když byla těhotná sestřenice, všichni kolem ji zavalili spoustou knih a ona mi pak přiznala, že tahle jediná snad měla smysl číst.

Sama jsem si ji četla pro větší přehled a porozumění dětem, ale zjistila jsem, že mi to vysvětlilo mnoho i o mne samotné. Přeci jen, každý z nás byl jednou dítětem. Je to kniha, ke které se vracím a opakovaně se mi zdá báječná. Doporučuji všem, kdo se zajímají o děti či chtějí hlouběji nahlédnout sami do sebe.

1 12.02.2016