Koprovka92 komentáře u knih

Geniální! Napojme teď generátory na všechny mrtvé české básníky a užijme si spoustu elektřiny zdarma!

Říkala jsem si, že se podívám jak se panu Pýchovi podařila nová kniha. Říkala jsem si, že když do Druhé šance pořád rval nějaké ty nepadnoucí přemoudřelé obraty, tak snad třeba s poezií trefí svůj žánr. Říkala jsem si že v krátkých úsecích třeba udrží nit a nerozsype se mu celá struktura.

Upřímně jsem fakt čekala že to bude lepší. Nebo aspoň stejně špatný. Ale ono je to ještě horší... Tentokrát hodil nějakou moudrou knížku do mixéru, a poskládal novou ze slov, u kterých měl pocit(!) že se rýmují... A nebo se rýmovala doopravdy, ale to zas dala dohromady nějaký nicneříkající rádoby hluboký verbální výron, jemuž podobné jsem psala když mi bylo sedm.

Za toto, by se už i moje čtrnáctiletá sestřenice s přebujelou fantazií styděla. Ta aspoň ví, že když si není jistá, jaký použít přechodník, nemá používat žádný. (Viz třeba „báseň“ jménem „Chronický útěkář“.) A taky by se rozbrečela, že je to veledílo o stodeseti slovech tak nevkusně rozplizlé na skoro 200 stran a zabíjí nám lesy.

Hrozně by mě zajímalo, jak probíhal proces výběru pro tento rukopis. Protože podle mě buď řekli „Jasně Ádo, my ti věříme, dej to tam,“ nebo je pan Buzz Markeťák (pardon, to nejde jinak!) prostě užvanil stejným buldozeráckým způsobem, kterým teď všechny přesvědčuje, že si na něj zasedli, a prudí ve zdejší diskuzi i v soukromých zprávách. Kdyby to totiž fakt někdo ze zbytku nakladatelství viděl a dostal prostor na odpověď, tak by to podle mě nevydal ani za pět míčů v obálce.

A ano, četla jsem to bohužel celé. Ačkoliv jsem si naprosto jistá, že to u poezie není k vytvoření objektivního názoru potřeba. Už jsem totiž nějakou poezii v životě viděla.

Další knihu si přečtu taky, pan Pýcha už je můj osobní meme.

Tato kniha mě tak rozhněvala, až jsem si z toho založila účet na DK.
Po masáži v autorově FB skupině jsem se rozhodla, že se tedy taky podívám o co tu jde s tím "úplně pro čtenáře Kinga". A jde tu zjevně prostě o marketingové schopnosti pana Pýchy a jeho FB roztleskávačky. Na té knize totiž není dobré vůbec nic. Jazyk žáka základní školy, který se snaží znít hrozně chytře a navíc napumpuje celou knihu hlubokými obraty, kterými se asi inspiroval u Coelha. (A tyto při tom dávají ještě menší smysl. Možná by to bylo celé o něco lepší kdyby si to aspoň nehrálo na něco hrozně objevného.) Stylistika příšerně nečeská, divná a špatně použitá spojení, tempo kulhavé.
Některé scény jsou tu vyloženě zbytečné a na efekt. (A velice často se odehrávají úplně nerealisticky a jsou tam jen proto aby se autor mohl chvástat, že napsal dlouhou knihu.) Postavy jsou strašně divně napsané a nepřirozené a připadá mi naprosto nemožné si je oblíbit. Od začátku do konce (chtěla jsem to znechuceně odložit po dvaceti stranách, ale pak jsem se kousla a rozhodla se to dočíst a jít se veřejně vyřvat na net) jsem si v hlavě jen opakovala „cože“ a „proč“. A kdyby nestačil hloupý obsah, máme tu ještě neoriginální obálku z Malování a playlist, který mění žánry i náladu a tvoří tudíž ještě větší pasqil, než kniha samotná. Dala bych aspoň hvězdičku za ty černé desky, ale i tam musel dozadu narvat reklamní výkřik, takže nic.
Připadá mi strašně nefér že česká nakladatelství odmítají tolik autorů, ale jsou ochotná vydat takový výblitek jen proto, že pro ně autor pracuje.