Korbitch komentáře u knih
Všichni, kdo vědí, co je myšleno krysou v hlavě, nemohou dát knize špatné hodnocení. Není určena všem. Kdo ji nepochopil, neprošel v životě něčím podobným, čím prochází Brzda. Neberu jim to, ale pokud nejsem schopen pobrat tématickou a specifickou knihu, raději ji nečtu, než abych ze sebe dělal blba špatným hodnocením, nedej bože komentováním.
Tak. Dobrodružství Andyho a Elizabeth je definitivně za mnou, a já si uvědomil, že mi tihle dva teenageři budou neskutečně chybět. Poslední dvě knihy byly již hodně zajímavé a měly spád, nápad a hlavně to mezi naší dvojicí už opravdu vřelo, a začal jsem tě jejich lásce skutečně věřit. Konec mě bohužel zklamal. Ne ani tak kvůli tomu, co se stane, ale jakým způsobem. Odfláknuto až hanba. Začínám mít nutkání napsat ještě jednu knihu. Nové dobrodružství....
Jako malý cíprt jsem stopy hrůzy hltal a příběh Andyho a Elizabeth byl můj oblíbený. Bohužel jsem nikdy nesehnal všechny díly a tehdy jsem přečetl možná první dva. Když jsem tedy nyní zkompletoval edici - a tím myslím všechny SH, pustil jsem se jako první do tohoto dobrodružství. Po letech se samozřejmě dostavilo vystřízlivění, protože literatura je to vskutku braková. Nicméně rozhodl jsem se tento příběh uzavřít a přečíst všech pět knížek. Korekci člověk ani tolik neřešil, každou chvíli nějaká chyba, ať už tisková či gramatická. Co ale nepřekousnu, je diletantství spisovatelů, kteří v první nebo druhé knize napsali, že duchové pláčí bez slz, protože žádné nemají. Ale když Heleně v tomto díle zašeptá Strážce do ucha, že umírá, valí se jí po tváři slzy jako hrachy. Vypovídá to o tom, že Sieglovi tomu nevěnovali moc pozornosti a spíš než jako závazné dílo to spíš brali jako možnost rychlého přilepšení. A přitom zrovna tento námět skýtal obrovské možnosti. Dle mého byl naplněn sotva do poloviny.