Korsak komentáře u knih

Kniha je beletrií, nikoliv edicí skutečné rodinné kroniky, která měla být podle autora psána v letech 1422-1923. Některé části knihy mohou být podloženy rodinnými zápisky, především ty z 18. století a mladší, ale jsou notně upravené a doplněné. Starší zápisy často nemají oporu v dochovaných archivních pramenech a někdy doslova opisují novější literaturu, například Vlastivědu Moravskou J. F. Svobody. Pokud je některá část knihy založena na ztracených originálních zápiscích, byly tyto upraveny k nepoznání.
Několik příkladů: V úvodním textu na straně šest je zmínka o prvních známých předcích rodu, kteří přišli do Žďáru kolem roku 1360 spolu s cisterciáky. Klášter byl založen roku 1252, muselo by se tedy jednat o nějakou blíže neznámou skupinu řeholníků. Nebyli členy žádné církve, nebyli tedy ani pokřtění, přesto provázeli mnichy a mohli žít na panství cisterciáckého kláštera. To je pro dané období nemožné. Posléze se rodina přestěhovala do Nových Dvorů na polenském panství, kde se její členové stali protestanty. Dál pozorně sledovali děje ve žďárském klášteře a měli dobré informace i o činnosti vrchnosti polenské – na straně 52 se uvádí prodej polenského panství roku 1515 za „10 tisíc a 800 kop grošů pražských“. Členové rodu se označují číslovkami, například na straně 57 v zápisu z roku 1524: „Syn můj Václav IV. má už třináct let a je silný.“ Toto číslování používají moderní genealogové pro své předky, aby se v nich vyznali, v běžném užívání v neurozené rodině se neuplatňovalo. Ve všech stoletích pořizují všichni kroniku píšící členové rodu přesné zápisy o počtu vrchností ulovené zvěře na jejich panství – otázka je, kde se k těmto informacím dostávali a jak to, že to všechny členy rodiny zajímalo. Na straně 72 jsou ve zprávě o ulovené zvěři z roku 1562 uvedeni mufloni, kteří se u nás v té době nevyskytovali. Mohlo jít o blíže nespecifikované divoké ovce, o kterých se zprávy objevují od 16. století, ale jejich totožnost s muflony není prokázána. V 17. století se objevují velmi neopatrné zápisky o tajných protestantských shromážděních. Tato shromáždění nebyla povolená a jakékoliv psané doklady o nich by při jejich objevení znamenaly nejen pro autory zápisků velké potíže. Srovnání některých záznamů s dochovanými prameny odhalí další nepřesné či nedohledatelné údaje. Kupříkladu urbář polenského panství z roku 1636 v kronice vystupující osoby neuvádí. Na straně 57 je roku 1524 uvedeno jméno majitele rudoleckého panství „pana Chroustenského z Malovar a na Rudolci“. Ten ale rudolecké panství získal až po roce 1550, do zemských desek mu bylo zapsáno roku 1552. Václav Chroustenský byl v té době polenský správce, který se snažil všemožně obohatit. Když nakonec svůj úřad opustil, poddaní si vydechli a složili o něm báseň, vydanou roku 1538. O tom však Flesarovi neví.

2 12.09.2020

Úžasná kniha, která mne po dlouhé době donutila ponocovat. Počátky rabování mi přišly příliš náhlé, ale když jsem se nad tím zamyslel, byly logické - příležtost přece dělá zloděje. Skutečné postavy tehdejší politické scény mne také překvapily - především tím, jak dobře si je pamatuji. Četl jsem jen druhou verzi a autor v ní - i když se nám to nebude líbit - velmi dobře vystihl českou i všeobecně lidskou povahu se všemi dobrými i špatnými stránkami. Tím, že hlavní hrdinové ovlivňují takzvané "velké" dějiny, se ke slovu jen minimálně dostávají dějiny "malé", příběhy ze života obyčejných lidí, kteří ve městech ztratili svá zaměstnání a musí nacházet nové zdroje obživy, nebo příběhy vesničanů, vlastnících půdu, setbu, hospodářské zvířectvo a žijících mezi jednotlivými městy, dokud to ještě bylo možné. Velmi podceněna je také role křesťanství a síly víry, která za dvě tisíciletí své existence dokázala, že je schopná přežít ta nejrůznější protivenství - právě duchovní a křesťané by se zapojili do sanitárních prací, ošetřovali by nemocné, snažili se poskytovat duchovní útěchu a někteří by sešli z cesty a dali vzniknout na křesťanství založeným sektám, z nichž některé by byly po zuby ozbrojené a bojeschopné. Stejně, jako se komunisté snažili od začátku spojit s ústředím v Moskvě, snažila by se i církev vybudovat vlastní síť, napojenou na Vatikán. Obnova středověkých mravů by dost možná znamenala i obnovu nedotknutelnosti duchovních. Popsaný svět byl z větší části ateistický - až do vystoupení šarlatánů, astrologů a dalších moderních "náboženství". A konečně poslední věc, která mne trápí - neexistence elektrického proudu by znamenala konec chlazení úložišť vyhořelého jaderného paliva. Kolik let může trvat, než explodují? Děj se odehrává v pravděpodobně příliš krátkém časovém úseku, myslím, že k explozi by došlo po několika desetiletích. To je ovšem hrozba, na kterou zapomínáme. Kdyby lidstvo náhle zmizelo z planety, právě odsud by se rozšířila zkáza, která by značně změnila tvář naší Země i další podobu života na ní.
Jak vidno, kniha i po svém přečtení dál zaměstnává mysl čtenáře. Taková knih si podle mne zaslouží vysoké hodnocení.

2 09.09.2019