Kris
komentáře u knih
Na východ od ráje
John Steinbeck
To, jak moc na mě knížka zapůsobí, obvykle měřím podle pocitu prázdna, kterej se dostaví po dočtení. Tohle dnešní prázdno ve mně stačilo zatím narůst do ohromných rozměrů a mám dojem, že v tom růstu hodlá pokračovat. Dneska jsem naměřila, že jsem zase jednou přečetla něco výjimečnýho.
Označená
Kristin Cast
Označené prostě a jednoduše nerozumím. Rituály jdou mimo mě, sladký žvanění o klucích se mi z duše protiví a Zoey je uprostřed toho všeho samozřejmě perfektní, vyvolená, krásná a taky úžasně chytrá, jak o ní ostatní velice rádi tvrdí. Přes první díl jsem se už nedostala.
Jaká je cena člověka
Jevfrosinija Kersnovskaja
Člověku se knížky s podobnými tématy kritizují dost špatně – když se něco takové knížce vytkne, okamžitě se v očích ostatních stává bezcitným hulvátem. Já tuhle knížku vlastně ani nechci kritizovat, líbila se mi a šokovala mě, zkrátka k ní v tomhle směru nemám výhrady. Potíž je v tom, že vůbec nevěřím tomu, jak samu sebe autorka vykreslila. Autoři autobiografických knih si občas události malinko „přibarvují“ (o Motýlkovi a Dlouhé cestě jsem se toho dočetla tolik, že mě to připravilo o veškerou důvěru)… Jevfrosinija z toho vyšla jako nadpřirozená bytost, patrně mimozemšťanka, nadpřirozeně silná, nadpřirozeně statečná, nadpřirozeně odhodlaná, nadpřirozeně inteligentní, nadpřirozeně vzdělaná, nadpřirozeně poctivá, nadpřirozeně bezúhonná, nadpřirozeně dobrotivá… Bylo to prostě trochu moc nadpřirozena najednou. Neříkám, že to tak všechno nemohlo být, že autorka taková není a že v téhle knize bezostyšně kecá, ani náhodou… jenom se mi tomu všemu kvůli mýmu pitomýmu cynismu hůř věří.
Jonathan Strange & pan Norrell
Susanna Clarke
Přiznám se rovnou, že mi závratný tempo u knih bývá téměř na obtíž a že mám mnohem radši příběhy, jejichž děj plyne poněkud pomaleji a spíše v náznacích. Taky chápu, že spoustě lidí po chuti není. Já se mezi ně ale rozhodně neřadím – no tak! Civilní pojetí magie v Anglii předminulýho století. Co by se mi na tom asi tak mohlo nelíbit? Já se do Jonathana Strange a pana Norrella zamilovala.
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Harry toho pro mě bude vždycky znamenat strašně moc. Jakkoli kýčovitě a přehnaně to zní, vyrůstala jsem s ním přes osm let a to ve mně hodně zanechalo. Pro mě naprosto jedinečná série.
Lakomec
Molière (p)
Hra je to pěkná a líbila se mi, ovšem ten závěr se všemi těmi převratnými objevy mi připadal trochu jako umírněná verze Cimrmanovy Hodiny pravdy. :)
Bajky barda Beedleho
J. K. Rowling (p)
Knížka pro mě jakožto šílenýho fanouška naprosto nezbytná. Bajky jsou moc pěkný a určitě se k nim budu vracet, i když nepopírám, že je to jen kvůli nálepce „Harry Potter“. Brumbálovy komentáře slouží jen k natažení, ale dají se číst, a jen co bude moje sestra ve věku, kdy příběhy pochopí, s radostí jí je vnutím. :)
