krizek komentáře u knih
Celkově se autoři s tímhle dílem poprali dobře, dokonce bych řekla až výborně, zase mě usvědčili v některých názorech, popíchli mou zvědavost, můj údiv. Dali mi konkrétné případy abych daný problém pochopila správně a co nejrychleji. Dali mi živé ukázky, dali mi vnuknutí, že filozofie je přece jen výjimečná oblast vědy či života, usvědčili mne v tom, že filozofie je opravdu části každodenního života, setkáváme se s ní všude a každý den.
Kniha italského spisovatele o řecké filozofii se mi velice líbila. Autor dílo prokládal historkami i ze svého života, snažils e, aby čtenář každého filozofa, či filozofickou školu pochopil, nezabýval se nepodstatnými údaji, věnoval se jen tomu, co je opravdu důležité a zajímavé. Vždy na začátku každé kapitoly popsal filozofův život, kde se narodil, kdo byl jeho rodiči, či čím se zabýval před filozofií. Používal také hodně poznámek z primární literatury, či od jiných historiků. Častý byl například řecký historik a vzdělanec Diogenes Laertios a jeho dílo Vite dei filosofi. Také samozřejmě používal díla filozofů, o kterých píše. Jediné, co bych této knize vytkla je to, že poznámky byly na konci a tím pádem se hůř hledaly a přetáčely. Ale tak to je skoro vždy a není to chyba.
Jak plyne z názvu jedná se opravdu o zlomky myšlení různých předsokratovských myslitelů. Pokud chcete rychle najít konkrétní myšlenku nějakého filozofa, doporučuji v knihovně sáhnout po této knize. Jako samostatné čtení poněkud bez významu... Stejně si vše nemůžete zapamatovat :)
Klasika české četby, pohled zkroušeného člověka na svět, jeho nástrahy, špatnosti... perfektní náhled na svět a lidi v něm. Pouze bych Labyrint asi nedoporučovala na střední škole, myslím si, že to člověk ještě moc nepochopí, o co vůbec jde.
Abych pravdu řekla, Kanta bych určitě nedala do skupiny mých oblíbených autorů. Velice nesrozumitelné, mnohdy nepochopitelné, můj celkový dojem není čistě špatný, má něco do sebe - například právě estetika je dle Kanta naopak pro dnešní dobu nejvíce a nejlépe pochopitelná.
Tuto knihu jsem potřebovala k dokončení předmětu Skepticismus, četla se mi poměrně dobře, rozuměla jsem. Nejvíce mne zaujalo Horynovo vysvětlení tropů. Konečně jsem měla dojem, že jim rozumím. Pokud máte obdobný problém, jako jsem měla já, doporučuji si přečíst alespoň tuto část.
Kniha podává ucelený přehled, nevím zda stoprocentně srozumitelný. Přiznám se, docela mi dělalo potíže knihu dočíst, většinou jsem se zamotala, přestala jsem vnímat či cokoli jiného. Musím říci, že jsem četla i lepší přehledy.
Velice dobře psaná studie, četla jsem ji z "povinnosti" v druhém ročníku svého bakalářského studia, a na to, že to byla povinná četba mě něčím osobitým nadchla, zaujala. A práce na téma Descartovo cogito ergo sum byla pro mne obrovská výzva, tato kniha mi pomohla a inspirovala mne.
Autor v knize porovnává devět studií z antické filozofie, které se zabývají duší, bytím, světem a poznáním u Herakleita, Parmenida, starých pythagorejců, Platona a Aristotela, ve stoicismu a také u Plotína. Dobře sepsaná kniha, hodně pouček, ukázek, příkladů, srovnání.
Tato monografie o Sókratovi se mi velice líbila, byla čtivá a dobře se jí rozumělo. Autor určité Sókratovi teze a myšlenky dokazoval mnohými díly, mnohými příklady – ne jen jedním podtrženým důkazem. Zabýval se jak Sokratovým životem, tak i Sókratovými hlavními myšlenkami, které rozebíral pěkně po kapitolách. Nakonec se dovíme i něco o Sokratově soudu, ale když máme přečtenou Platónovu Obranu Sókrata, tak ty hlavní věci už známe.
Autor se pokusil ve snáze vyhnout se předpojatostí, objasnit celkový smysl Sokratova učení, učit smysl a význam jeho činnosti.
Všichni, alespoň trochu znalí filozofie, ví, že "první filozofie" = metafyzika. Jak kde. Descartes začíná pochybováním. Také nic nového, skepticismus byl v novověké filozofii docela častý jev. Dále se samozřejmě zaobírá Bohem, existuje či neexistuje?
Doposud to, co připouštěl jako pravdivé, přijal smysly, ale zjistil, že smysly mohou někdy klamat, a nikdy bychom neměli důvěře tomu, kdo nás už jednou podvedl
- měli bychom prvně vyloučit tedy vše, co se nám alespoň zdá jako nepravdivé.
- jako další důkaz nejistotty uvádí, že vlastně sen se nám zdá stejně skutečným jako skutečnost, i přesto, že je to klam. (mé poznámky z četby)
jak už název vypovídá, zde Aristotelés rozebírá duši. je to typické Aristotelovo dílo, promítá jak své názory, tak názory svých předchůdců, ty pak na základě různých okolností podporuje či zavrhuje, a rozebírá do sebemenších detailů.
Ve třech knihách odborně posuzuje všechny části duše, dokonce i její pohyb.
Pokud se chcete dozvědět něco o politickém poměru v době Solónově jste u té správné knihy. Rozepsáno do detailů, všechny zákony, politické poměry, majetnické poměry. Příjemné čtení :)
Etika Níkomachova nás seznamuje s etikou, bažeností, ctností tehdejšího myšlení. "-Býti blažen, je to samé, co dobře žít, dobře jednat a dobře se mít". Aristoteles moc rád vše rozděluje od skupin, i tady v Etice se můžeme dovědět plno kategorií, škatulek, podkategorií co kde, kam a pod co patří. Udělá si takový pomyslný strom etiky, a čtenář se v něm může snadno orientovat.
A název? Níkomachos byl Aristotelův otec (uznávaný lékař) a zároveň tak pojmenoval i svého syna.
Zapomenutá vražda mi naprosto vyrazila dech. Nejlepší co jsem kdy od Agathy četla, vyšplhává se na pomyslný nejvyšší vrchol mé čtenářské zkušenosti. Nemohla jsem se odtrhnout, dychtila jsem po konci, ty maličkosti! Tapeta v dětském pokoji - představila jsem si ji úplně dokonale. Myslím si, že se s čtenáři tímto posledním románem rozloučila naprosto famózně. Děkuji.