Lacie
komentáře u knih
Sny andělů a chimér
Laini Taylor
(SPOILER) Já jsem se třetím dílem úplně spokojená. Je pravda, že jsem knihy četla hned po sobě, takže jsem nemusela lovit v paměti spojitosti, ale ani tak mi úvodní rozšiřování informací, které byly shrnuté na konci druhého dílu, nijak nevadily, ráda jsem si to pročetla v detailech.
Karou a Akiva mají před sebou dlouhou cestu zpátky k sobě, pochopení, odpuštění – nejen jejich, ale i všech okolo. Nadbytečná mi nepřišla ani linka Steliánů a Eliza – koneckonců těžko očekávat, že staletí trvající nenávist a boje mezi národy by šly skončit jen tak, lusknutím prstů. Takhle po válce vyvstaly nové problémy, mnohem děsivější, než zdlouhavá obnova zničené země – a nic nespojuje tak dobře, jako společný nepřítel.
Jsem spokojená s tím, že autorka stihla uzavřít všechny linky, nevynechala ani pomsty, které v měřítku války vypadají drobně – myslím tím "babičku" Esther a Razguta i Morgana Totha. A oceňuju, že jako lidstvo jsme se tu projevili poměrně rozumně, nesplnili jsme požadavky návštevníků na první žádost, ale klasicky o tom pindali:)
Dny krve a hvězdného třpytu
Laini Taylor
Karou polapená povinostmi ve společnosti, která ji nenávidí tím víc, čím víc ji potřebuje. Sžírá jí vlastní vina a výčitky svědomí, nechává sebou manipulovat a trvá dlouho, než pochopí, komu věřit může a komu ne. Akiva se nevzdává a přátelé jí přinesou víc, než by kdy mohla čekat. Druhý díl není samá akce, ale odhaluje osobnosti a cíle jednotlivých aktérů, přerod snílků v muže (a ženy) činu, kteří už vědí, že nic není zadarmo. Závěr knihy mě navnadil na díl třetí a jsem zvědavá, jak (a kdo všechno) z celé situace dokáže vybruslit.
Ale ta obálka zase... jak tohle s čímkoliv z knihy souvisí?
Magie střelného prachu
Ilona Andrews
Střelný prach patří za 5. knížku v sérii – Magie zabíjí. Jsou to dvě povídky a časově se částečně prolínají, ta druhá (kratší s Kate) je o chlup dřív, ale mě to takhle bavilo. První povídka je o Andree a je delší, čteme děj z jejího pohledu, včetně toho, že vlastně neví, co Kate mezitím dělá. A když se pak dostaneme k druhé povídce, je to fajn doplnění k věcem, které jsme četli z Andreiny strany.
Opět je to detektivní zápletka – vražda členů smečky, zaměstnanců Rafaelovy recyklační společnosti, v trezoru spadlého mrakodrapu. K tomu zápletka milostná, Andrea se s Rafaelem v Magii krve ve zlém rozešli a on tomu tady nasadí korunu. Jejich bojůvky, k tomu Roman – toho mám moc ráda, škoda, že nepřipsali nějakou tu romanci i jemu.
A také mě mrzí, že nikdo nevydal i ostatní knihy, Hugh a Bílá čarodějka, Julie, Dali a Jim... Budu doufat!
Magie ničivá
Ilona Andrews
(SPOILER) Sedmička pro štěstí – Curran je odvolán za hranice a Kate spadne do klína nudná účast na Konkláve, která se změní ve zběsilý závod s časem po příchodu Huga s rozsápanou mrtvolou jednoho z kápů Lidu. Ghastek sice s Kate nechce bojovat, ale je malým pánem, je tedy na smečce, aby situaci zvládla. Mazlík je boží! Desandra a popisy švestek taky. Ascanio s Derekem vyrostli a pošťuchují Kate, až se chechtám nahlas. Rytíři řádu – Ted se na stará kolena zbláznil, chudák Mauro a chudák Nick. A když všechno dobře dopadne a Hugh ostrouhá, nastává to největší drama, Mišmar, Roland a nárokování Atlanty.
Magie krve
Ilona Andrews
(SPOILER) Nevím to jistě, ale tenhle díl mám asi nejradši. Dozvíme se o Kate opravdu hodně, vlastně snad už všechno, co tak pečlivě skrývala. Do Atlanty dorazí zlo a je to opět velmi osobní. Linka mezi Curranem a Kate se ještě zamotá, jejich ukřivděné kecy nemají chybu. Kate získá nového oddaného kamaráda, který umí zvracet a močit současně :) a když už vyřeší celou zápletku, ještě ji čeká boj o vlastní místo po Curranově boku.
Magie útočí
Ilona Andrews
(SPOILER) Třetí díl, třetí rozšíření informací o minulosti Kate a světě, ve kterém žije. Přichází Hugh a tentokrát velmi osobní detektivní pátrání – kdo tak příšerně ublížil Derekovi? Kate s hromadou hlášek prchá před Curranem do ilegality, aby mohla pátrat tam, kde to je mezi kožoměnci zakázané. Jim, Saiman, vegetariánka Dali, výlet pro Julii i samotné Půlnoční hry – romantická linka se už už chystá plně rozvinout a nad koncem musí každému srdce zaplesat.
Vražedná pomsta
Suzanne Collins
(SPOILER) Druhý díl má poněkud dlouhý rozjezd a naopak krátké finále, za to ubírám jednu hvězdu.
Katniss se po návratu z Arény snaží znovu najít místo ve světě, ale není to jednoduché. Kapitol jí ze spárů jen tak nepustí. Vítěz Her se musí nadále ukazovat a být pod drobnohledem kamer, což jí nijak neusnadňuje řešení milostných patálií, ani běžný život doma, kde navíc začíná přituhovat. V Krajích sílí nespokojenost a Kapitol se odhodlá k nebývalému kroku – výroční 75. Hry budou mít účastníky vybrané z dřívějších vítězů. Katniss a Peeta jdou znovu do Arény a kolem nich se spřádá síť, o které nic neví, i když jsou jejím středobodem.
Dívka ve věži
Katherine Arden
Vasja si jde stále po svém, i když se jí rodina snaží nacpat do škatulky slušné ženy, pokud možno vdané a těhotné. Opět skvělé popisy tehdejšího způsobu života mužů i žen – ani se nedivím, že se jí to nezamlouvá. K tomu Mrazivě romantická linka, zbožný bratr kontra zákeřný kněz, tatarští padouši, pohanské postavy i úžasný Slavík. Vasja převlečená za chlapce riskuje označení za čarodějnici a upálení. Navíc člověka to úplně nutí osvěžit si dějiny carského Ruska a boje proti Tatarům a fandit hrdinům, aby to celé dobře dopadlo.
Jasným plamenem
Patricia Briggs
Pátý díl je opět temný, navíc na Charlese tentokrát padne odpovědnost za smečku, protože Bran zmizel. V obou prolínajících se sériích (Anna a Mercy) přituhuje a odhalujeme nečekaná smrtící tajemství. Je to možná protimluv, ale tenhle díl nemám až tak ráda právě pro tu temnotu a odhalení, která přinese. Je tu moc málo hezkých míst, případně vtipů, vždycky když ho přečtu, připadám si taková ubitá, otrávená...
Smrtící žár
Patricia Briggs
Čtvrtý díl je pro mě taková oddechovka. Anna a Charles jsou pro jednou v pořádku, detektivní zápletka se týká jejich přátel – je tu plno zvratů a nenadálých situací, závěr s Josephem a koňmi je moc pěkný. 5*
Dvojí spravedlnost
Patricia Briggs
Tohle je tak schizofrenní díl!
Na jedné straně šťavnatá detektivka s přesahem k soužití lidí a nelidí, spolupráce s FBI, samotné vyšetřování, vlkodlaci, fae, čarodějky...
Na druhé straně úplně, ale fakt na šrot rozložený Charles, který se chová jako pako a celý ten báječný příběh zabíjí.
Jasně, jeho duševní nepohoda je důležitá pro zápletku, ale i tak mě štve. Nebýt Beauclaira, dám dvě hvězdy, takhle tři.
Loviště
Patricia Briggs
Loviště mi tak úplně k srdci nepřirostlo. Děj je fajn, Anna s Charlesem, ostatní vlkodlaci a další protagonisté – ale začíná se tu objevovat to, co mi v této sérii vadí. Charles, špička predátorského ledovce, před kterým se třese celý svět kromě Brana – mi prostě zase tak špičkový nepřipadá. Když čtu jejich příběh, říkám si, jak mohl přežít těch 200 let, než Annu potkal? Stačí pak jedna zápletka a několikrát je málem po něm :( Ať je mazaný sebevíc, všechny ty jeho instinkty a schopnosti po matce i otci... je mu to nějak prd platné... to je tak, když někoho zveličíte do nebes a pak vám prostě nepasuje na židli. Vzhledem k celé sérii (zatím 6 dílů) 4 *.
Ztracené město
Natalja Ščerba
(SPOILER) Třetí díl je nejlepší. Táňa/Kavé v Čarodolu konečně našla kamarádku, co jí pro změnu nepodrazila a díky tomu, že jí tu celou dobu vodí za ručičku Morfar, podaří se jí všechno, co je potřeba.
Velké plus knihy je, že se konečně objevilo to dobré – opravdoví padouši zemřeli a ti sympatičtější padouši prohlédli a stali se normálními. Líbila se mi romantická linka (linečka) mezi Taj a panem Chřadem, škoda, že to nebylo víc rozepsané, to mě bavilo a chtěla bych vědět, co se s nimi stane.
Velké mínus knihy je, že když už se Táňa chová rozumně, naopak Alexej jako by zešílel. Co se stal knížetem, je jak mimino, vzteká se a dupe, div kolem nehází hračkami – nějaká diplomacie, prozíravost, umírněnost... nebo aspoň poslechnout si rady zkušeného strejčka... no a jak zase sedne na lep Kristě – auvaj, auvaj. V první knize to mezi Táňou a Alexejem jiskřilo a vypadalo to prima, po přečtení dílu třetího bych si rozhodně z těch dvou nápadníků vybrala jinak.
A co mě velmi zklamalo – celá kniha je o chystání na velký závěrečný turnaj – abychom si pak v podstatě přečetli, že proběhl a má svého vítěze.
Karpatský kníže
Natalja Ščerba
(SPOILER) Druhý díl mě zklamal. U prvního dílu mi vadily dvě věci – že je Táňa naivní trubka a že je čarodějný svět vlastně komplet zlý, ale zatímco první kniha mě vtáhla a přečetla jsem ji jedním dechem, tady jsem se v půlce už musela nutit.
Karpatský kníže přitom začal slibně, v Anglii Táňa s čarodějným jménem Kavé dostala i trochu rozumu a vypadalo to, že se poučila a už se sebou nenechá tak orat. Přidaly se nové zajímavé postavy a mise v utajení.
Ovšem po návratu do Karpat jsme zase tam, kde jsme byli. Kdyby se to jmenovalo "Barbie v temném lese", tak to plně vystihne. Obklopena smrtelně nebezpečnými nepřáteli se Táňa/Kavé chová jako husa, nedokáže se snad ani minutu neprozradit a jen doufá, že si toho nikdo nevšiml... nechává se vláčet sem a tam a jen přijímá, co se jí děje. Na závěr (stejně jako u jedničky) to Táňa trochu spraví malou ukázkou sebevědomějšího chování, kdy všechny vyšplouchne – ale jinak žádný posun. Alexej je opět rozpolcený, ostatní postavy opět sledují jen své sobecké zájmy a něco dobrého opět stále v nedohlednu.
Třetí díl si snad přečtu už jen proto, abych zjistila, CO na ní je, že jí všichni muži tak chtějí a že jí magické věci jdou vyloženě na ruku. Má nějaké opravdu dobře skryté klady, nebo je to jen tou pokrevní linií s prabábou Máňou – která je (jaké překvapení) také zlá?
Hledání Uldanů
V. Mahaněnko (p)
Druhý díl mi bohužel přijde ještě o dost nudnější, než první. Je sice pravda, že akce střídá akci, je to takový fofr, že až trochu chaos. Jenže. Akce za akcí je vlastně naprosto zaměnitelná šablona, kterou používá už první díl – neřešitelná situace – úžasné řešení – nevídané odměny nebo informace. A zase znovu neřešitelná situace – úžasné řešení – nevídané odměny nebo informace. A zase... Ve třech čtvrtinách knihy už mě to ani nebaví, hrdina vlastně neukázal vůbec nic, jen pořád říká, jaký je borec a všichni mu na to skočí a zase všechno dobře dopadne... Navíc mu nikdo vlastně neškodí, nikdo ho nijak nepodrazí, neohrozí... Do třetího dílu se mi ani nechce, ale jsem zvědavá, jestli se to třeba nezlepší.
Hra začíná
V. Mahaněnko (p)
(SPOILER) Mahaněnko byl první, od koho jsem něco z LitRPG četla – Cestu šamana. Dost mě to nalákalo, je to přesně oddychovka pro mě, takže jsem pak přečetla všechno, co u nás vyšlo a musím bohužel za sebe říct, že ve srovnání s ostatními Mahaněnko klesl na nejspodnější příčku. A nevylepšil to ani Galaktogonem. Nebudu ho srovnávat s fantasy (Hraju, abych žil od V. Ruse, Temný bylinkář od Atamanova nebo Pouť mrtvého od Korněva), ale Atamanovi Obránci perimetru, to se přímo nabízí.
V obou sériích hrdina začíná hrát pro peníze a má předem danou postavu, která nepostupuje v levelech, ale v oblíbenosti, reputaci u dalších hráčů, klanů, planet. V obou jsou meziplanetární lety, bitvy, intriky... ale zatímco hrdina Obránců perimetru ve hře žije, bojuje a prohrává nebo vyhrává díky svému nasazení, intuici, strategickým schopnostem a také lidským emocím, v Galaktogonu dostává všechno pod nos na stříbrném tácku a tak nějak nezaslouženě. Udělá krok a šup, dostane se do situace, kterou herní mechanika všem ostatním neumožňuje. Dostane se do neřešitelné situace – šmahem jí vyřeší a dostane za to nehorázně úžasné odměny, vybavení, informace... cokoliv. I něco, co původně vypadá jako chyba, se změní v náramnou výhodu. A když náhodou neví, nebo letí hyperprostorem a nudí se, tak se prostě odpojí, udělá si kafíčko a zeptá se svého geniálního domácího počítače, co že má dělat – a je to zas OK.
V reálném světě mimo hru se rýsuje možný konflikt, ale kdeže, zase je to vlastně super... finále prvního dílu je trochu dramatické, ale jinak je to vlastně nuda a do druhého dílu se musím trochu nutit.