laura komentáře u knih
První díl byl lepší, o tom žádná. Taky jsem ho četla víckrát a postavy mi tím pádem jsou jaksi bližší.
Druhému dílu jsem tolik šancí nedala. Už napoprvé jsem měla spíš pocit hnusu, když jsem to četla. Nějak jsem nedokázala mít ty lidi v tomhle příběhu ráda. Nedokázala jsem je pochopit, nedokázala jsem se do nich vžít. Prostě mi to připadalo přes míru. Ale takový svět je. A i když ho nechápeme, i když se nám hnusí - žijeme v něm. A někdy je potřeba vidět i tu odvrácenou, zjizvenou tvář, vidět všechnu tu špínu, hnus, vidět dno lidské duše v celé jeho obnažené nahotě. Není to hezký pohled. A není lehké se na to dívat (v tomhle případě o tom číst). Ale dokud to lidi nepochopí, dokud proti tomu nezačnou bojovat, je potřeba takové knihy psát.
A je potřeba je číst...
Váhala jsem. Na tři hvězdičky to podle mě ani není, ale na druhou stranu - ani jsem při čtení této knihy moc netrpěla. Byla to trošku nuda, pořád tak nějak to samé - ona se bojí, on jí dodává odvahu... Fakt takoví chlapi někde rostou? No, nevím... Pro mě nereálné.
To ale neznamená, že takoví neexistují - třeba ano. Jen je nepotkáte v běžném životě ;)
Hezké na tomto příběhu bylo sžívání se s rodinou, vztahy s nevlastními sestrami, ten krůček po krůčku, kdy k sobě všichni nacházeli cestu. No a pár vtipných scén s Brianem - to tenhle příběh zachránilo od pádu do úplného zapomnění.
Přesto si myslím, že k této knize se už nevrátím. Protože číst o ničem podruhé prostě nechcete :)
I tenhle díl se mi líbil, ačkoli začátek byl takový nijaký. Pak se to ale zvrtlo a já jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Čtivé, napínavé, nepředvídatelné, ačkoli něco tušíte - jenže ono je nakonec všechno trošku jinak.
A napětí husté tak, že by se dalo krájet ;)
Tuhle knihu jsem doslova zhltla za dva dny, nemohla jsem se od ní odtrhnout, a myslím, že je to jedna z nejlepších knih od Lisy Jackson - a že jsem jich už přečetla fakt hodně. Série z New Orleans se mi líbí nejvíc, a její detektivové mi budou vážně moc chybět. Každopádně, kniha Absolutní strach, se autorce opravdu povedla...
Najdete tam napětí, bolest, tajemno, hrůzu i naději. Je na vás, co si vyberete...
Připadá mi, že napětí se stupňuje s každým dalším dílem této série a Chladná krev byla všechno - jen ne chladná ;)
A chladný nezůstal ani jindy tak nepřístupný Rick Bentz. Jo, líbilo se mi to. Moc. Tahle kniha mě dostala, odzbrojila a podmanila si mě. Napětí mě pohlcovalo stejně, jako se moucha chytá do pavučiny - víte, že je to váš konec, ale nedáte si říct. Musíte zkrátka za světlem.
A jestliže jste se s Lisou ještě nepotkali, věřte, že vás dokáže zaskočit. Ne všichni se dočkají těch šťastných konců. Ne všechno se vždycky vyřeší. Někde kolem pořád obchází to cosi, co nebylo řečeno - domněnky, nejistota, strach. Jde vám v patách stejně jako váš stín.
Nezbývá tedy než se vrhnout na další díl... Jestli jste doteď netrpěli závislostí, věřím, že čtením této série se to změní ;)
Tak dlouho jsem po téhle autorce pokukovala, až jsem jí zcela propadla. A detektivům z New Orleans jednoznačně také. Tuhle sérii už zřejmě nic nepřekoná ;)
První díl byl pro mě oťukáváním s prostředím, které dopadlo navýsost dobře. Vítr mi foukl do plachet a já letěla. Za měsíc přečtena celá série, protože prostě nešlo přestat. Horká krev byla sice maličko předvídatelná, ale mě to vůbec nevadilo. Styl mi sedl, příběh mě dostal a konec - hm, byl? Nebyl?
Jen si to přečtěte ;)
Mít víc času, tuhle knihu zhltnu na posezení... Téma trošku připomíná příběh V pasti lží, ale ne zase tak úplně, protože tady jsou snad podezřelí úplně všichni :) Měla jsem jeden tip, ukazovalo to tím směrem od začátku a nakonec jsem se nemýlila, ale nebyla by to Lisa Jackson, aby to nezkomplikovala :) Prostě, nemohlo to zkrátka být tak jednoduché, abychom na to snadno přišli.
Příběh Avy byl dech beroucí, mrzelo mě, že jsem knihu musela odkládat, protože byla vážně napínavá, plná zvratů, nečekaných odhaleních, trýznivé bolesti i naděje. Plná deště, větru, mlhy, moře i kvílivého dětského pláče. Plná intrik, zloby, čisté lidské zášti a nenávisti, která sahá až za hrob...
Kam až člověk zajde v touze po moci, bohatství, v touze po pomstě? Možná by nás mělo děsit, že takové hranice v podstatě neexistují - ne v této knize. Takže, máte se na co těšit, vy, co jste ještě nečetli. Řadím k těm nej od této autorky. A to jsem měla strach, že se budu nudit...
Ale to se samozřejmě stát nemohlo. Naopak, trošku je mi líto, že už to skončilo. Možná jsem nakonec taky "nechtěla nic vědět" ...
Pro mě jeden z příběhů, na který nezapomenu. Při čtení se mi svíralo srdce, bolelo mě číst o bolesti, ale zároveň to bolelo tak nějak krásně. Nemůžu říct, že by mi kniha přišla nudná, protože mě bavila od prvního slova až k tomu poslednímu. Dokonce mě štvalo, když jsem měla jiný program a knihu musela odložit. Příběh o umírání, o vyrovnávání se se ztrátou blízkého člověka, o zodpovědnosti, již teď musíte čelit, o tom, že se nemůžete zhroutit, protože tu zůstaly děti - a ty vás potřebují. O tom, že každý se s bolestí vyrovnává jinak a nikdo další mu to nemůže ulehčit, i když by moc chtěl. O kráse vztahu, kde nemilujete to, jak člověk vypadá, ale to, kým je, a že ta láska nemůže umřít jen proto, že nemoc člověka změní tak, že už ho skoro nepoznáváte...
O tajemstvích, které se skrývají v každém z nás - a bolí. Bolí stejně jako smrt, jako láska, jako všechno v životě, s čím nepočítáte. O tom, že naděje se někdy skrývá někde poblíž a vy ji nevidíte, protože máte už dlouho zavřené oči, zatímco se potácíte v tom začarovaném kruhu, do kterého vás osud nečekaně hodil...
A tak nezbývá, než doufat, že všechno má svůj smysl, že všechno, co se stane, nám má něco dát - kromě toho, že nám i něco vezme. Že všechny bolesti, rány, jizvy, které v nás zůstávají, nás krůček po krůčku postrkují vpřed a tam někde čeká nová naděje, nová láska, život, který jsme si kdysi dávno sami vybrali...
Nezbývá než doufat, že se jednou zase všichni setkáme.
Brzy nashledanou...
Přečteno na dvě skousnutí, taková letní oddechovka, i když jsem tedy už na 3 straně bulela a říkala si: Petro, co mi to děláš? Já chci salvy smíchu... Tady tak úplně nebyly, ale i tak se to moc hezky četlo, jako všechny příběhy naplněné láskou, romantikou, dobrodružstvím a sny, které se někdy plní a jindy zase ne. Prostě život, který se nedá obehrát...
Tohle prostě můžu ;) K některým knihám této autorky se ráda a často vracím, tady to bylo teprve druhé setkání, ale proběhlo stejně nedočkavě a rychle, jako to první. Příběh Lenky, jejích spolužáků ze sportovního gymnázia, její nejlepší kamarádky Jolany i Vítka, kluka, do kterého se obě zamilují, si mě prostě podmanil a kouzlo nevyprchalo, nýbrž zůstává. Lenka a její příhody s DDT mě dokázaly rozesmát, autorka má zkrátka nadání na popis humorných scén. Na léto přesně ta správná dávka romantiky, snění a bláznivých, životních kotrmelců...
Příběh se nečte lehce, už vzhledem ke způsobu, jakým je napsaný, ale jde o hluboký, bolestný příběh dvojčat, která rozdělí tragická událost v dětství, kterou zavinily. Jak moc člověka ovlivní jedno špatné rozhodnutí, jak moc ho stravuje vina, jak moc mu výčitky podráží nohy a jak moc to bolí - vědět a nedokázat vrátit zpátky čas... Líbilo se mi to, cítila jsem ten smutek, tu beznaděj, tolik zničených životů pro jeden hloupý nápad... Bohužel, nikdy nevíme, co nám změní život, nikdy nevíme, co se v příští minutě může stát.
Tak tady to je zase o něco víc než jen na tři hvězdičky, ale na pět to podle mě není, už pro všechny ty knihy, které jsou prostě lepší. Ale byla hezká, první půlka mě bavila moc, říkala jsem si, jen nakouknu a rázem bylo půl jedné ráno a sto stran za mnou :) Bavilo mě to rozhodně víc než první díl, ale kouzlo první poloviny se v té druhé prostě někam ztratilo a mezi top knihy ji bohužel nemůžu zařadit, i když se mi moc líbila...
První díl se mi z celé série líbil asi nejvíc - byl plný očekávání, co se bude dít, a i když to předpokládáte, baví vás to, čekáte zvraty, překážky, první jiskření, prostě dobře namíchaný guláš, který splnil mé očekávání... Dost dobře jsem nechápala v podstatě jedinou zápletku, dle mého postavenou na vodě: Jak můžou být dva lidé, kteří mají zcela jiné rodiče, nevlastní sourozenci jen proto, že se jejich rodiče vezmou? Ano, možná se jim tak říká, ale není to podle mě překážka, aby se do sebe mohli zamilovat a žít spolu... Takže tohle jediné mi připadalo maličko přitažené za vlasy... Něco, co tam autorka dala, aby vlastně měla na čem celý příběh postavit...
Příběh Jace a Nellie se mi moc líbil. Křehký, tajemný, opatrně našlapující, plný bolesti, nedůvěry a zklamání, ale i odvahy, naděje a hlavně lásky. Kdyby se to obešlo bez kouzel, líbilo by se mi to víc, bylo by to víc uvěřitelné. Přesto ta něžná láska, se kterou se Jace snažil získat Nellii, ta mě prostě vzala za srdce...
A bylo mi hodně smutno z toho, jak lidé dokáží zmanipulovat druhé, aby někomu uškodili - bohužel, tohle není jen fikce. A možná proto ten smutek. Skoro mě bolelo o tom číst... Bylo mi Nellie tak líto a tak moc jsem jim fandila - aby to nevzdal, aby konečně pochopila, že láska může být věčná - a opravdová...
Úžasné zakončení skvělé série... Kniha mě pohltila a nepustila, prsty mě svrběly, jako už dlouho ne, abych otáčela stránky pořád dál, abych už "věděla"... Bylo tolik těch, o které se člověk bál - a o některé z nich oprávněně. Bylo tolik míst, kdy mě tiskla bolest u srdce a já si říkala: To ne... Nečitelný, tajemný Rafe, nepředvídatelný, jizvami poznamenaný Kaden, zraněná, opuštěná Pauline... A hlavně Lia. Lia, kterou jsem někdy nechápala a někdy zase chápala až moc. Pro kterou mě bolelo srdce a kvůli které se mi hrnuly slzy do očí. Každý z nich a všichni ostatní jako by měli ne jednu, ne dvě, ale hned několik tváří a někdy dalo dost zabrat poznat, kdo se za jakou tváří skrývá... Autorce se podařilo napsat strhující román o lidech, kteří nebyli tím, za jaké jsem je pokládala, o lidech, kteří mě překvapili, zaskočili svým chováním, které jsem tak docela nedokázala odhadnout - a to se mi moc nestává. Tahle kniha prostě neměla chybu a mě mrzí jediné: že příběh skončil. Ale možná že neskončil. Možná že na konci ještě stále čeká - naděje...
Tak tahle kniha se autorce moooc povedla... Po předchozí knize "Klejinčino tajemství" jsem se maličko obávala zklamání, ale nedostavilo se. Jsem nadšená a knihu jsem doslova zhltla během tří večerů (mít víc času, byla by přečtená za den). Je napínavá od samého začátku, jiskří to v ní tajemstvím, náznaky, láskou, napětím, a když už si myslíte, že jdete po té správné nitce, která vás dovede k rozuzlení, zjistíte, že z těch nitek je utvořen spletitý gordický uzel, do kterého jste se nepochopitelně zamotali :) Překvapení v knize na čtenáře čeká víc než dost. Řadím k těm nejlepším od této autorky.
Pořádně zamotaný děj, kdy se v tom klubku ztrácíte tak, až pochybujete o všem a o všech... Ve chvíli, kdy čtenář odhalí pohlaví vraha se okruh podezřelých smrskne, ale... I tak mi mozkové závity šrotovaly div se nezavařily. I když mě nakonec nepřekvapilo, kdo je vrah (protože jsem už tušila), stejně to byla tedy jízda... Spousta návnad a nitek, které se uprostřed roztrhaly a zase jste tu stáli s prázdnýma rukama a ústy údivem otevřenými do ooo....
Když jsem ji četla poprvé, na rozdíl od jiných knih této autorky, mě příliš neoslovila. Teď, o pár let později, při repríze, nechápu proč. Protože i tahle kniha se řadí k vrcholům tvorby Zdenky Hamerové. A já jsem do posledních stránek netušila, kdo je tím tajemným vrahem, co ostatní ohrožuje... Prostě jsem se do těch intrik, lží a pavučin dokonale zamotala...
Tuhle knihu jsem před lety četla pořád dokola. Milovala jsem je. Fandila jsem jim. Přála jsem si, aby to pro všechny dobře dopadlo...
Snivé, čtivé, dobrodružné, plné nástrah, intrik, lásky i víry. Svět, jak ho neznáme. Drsný, syrový, bezohledný a krutý. I tehdy lidé milovali. Doufali. Věřili a bojovali. Nevzdávali se.
Příběh plný odvahy, nezlomné vůle, cti, zrady i pomsty.
Četla jsem jen abych dočetla. Příběh, který se mě nedotkl a který mě nudil. Snad příště...