laurdes
komentáře u knih
Papírová princezna
Erin Watt
Obsahuje spoilery: Nemůžu si pomoct, ale Papírová princezna se mi zdá být velice nešťastným a nebezpečným počinem v žánru NA, jelikož je plná násilí a mužské dominance, v čem bych neviděla sebemenší problém, pokud by tyto dva před chvílí zmíněné prvky nebyly v průběhu celé knihy velice umně schovávány, zametány pod koberec a prezentovány stylem „tak je to, milé dívky, naprosto správné“. Mně osobně (a věřím tomu, že i řadě dalších dospělých čtenářek) přečtení žádnou psychickou újmu nezpůsobilo, ale nelíbí se mi představa, že se tahle knížka může dostat (a díky věku hlavní hrdinky se i velice pravděpodobně dostane) do rukou nevyzrálých dívek, která ještě nemají zformované názory, životní postoje a co hlavně – chybí jim zdravé sebevědomí, sebeúcta, a celkem reálně hrozí, že právě tyto nevinné čtenářky po přečtení nabudou dojmu, že muži ženám věci prostě oznamují a neptají se jich na názor, že proti šikaně se bojuje pěstmi v laciném krajkovém spodním prádle (nejlepší způsob, jak si získat respekt spolužáku, srsly?), a že výchova stylem „pravidelně si to VEŘEJNĚ rozdávám se svojí o hodně mladší přítelkyní“ je to nejlepší, co může otec pěti synů po smrti jejich matky dělat.
Ne jako vážně, vrátím se ještě jednou k tomu neustálému „oznamování něčeho“ – vždyť Elly se ani jednou nikdo nezeptal, co si doopravdy myslí a co chce, Elle pořád někdo jenom oznamoval (nebo spíš přikazoval?), že víkend stráví na jachtě, že teď se jde koupat a bla bla. Pokud by někdo chtěl argumentovat tím, že Ella proti těmto v rychlosti vyštěknutým rozkazům a zákazům rebelovala, tak ano, máte pravdu, občas šla někam, kam jít neměla nebo nešla někam, kam jít měla, ale vždy se vzepřela pouze proti OBSAHU sdělení, ale ani jednou se nevzepřela proti FORMĚ, jakou jí byl ten obsah sdělen.
Dále tradičně jenom v bodech, pár postřehů:
POZITIVA
- dynamika všech pěti Roayalů mě fakt bavila, Easton je poměrně dobře napsaná postava, pár scén bylo lepších než ostatní – konkrétně hodně se mi líbila tancovací scéna mezi Eastonem a Ellou (str. 174), byla taková upřímná, stejně tak autoscéna a „Nebreč.“ (str. 119), dvojčata a jejich střídání se u jedné přítelkyně taky dobrý
- tohle je vhodná myšlenka sedmnáctileté holky, která po většinu svého života neměla peníze ani na večeři, poté, co uvidí rodinné sídlo Royalových:„Možná byl architekt, který tenhle zámek navrhoval, alergický na zdi nebo měl strach z upírů.“ (str. 37)
- je to strašný page-turner, díky kterému jsem šla spát ve čtvrt na čtyři ráno (to prostě chceš!)
NEGATIVA
- moc jsem Elle nevěřila ten skok z chudoby do bohatství, párkrát se podivila, že je v jejím novém domově hodně oken a vestavěná lednička, a za kratičko jí už i výlet na jachtě připadal jako něco mezi samozřejmostí a otravou; prestižní Aston Park (škola) zvládala levou zadní, přestože dříve bývala zvyklá trávit svůj volný čas na střídačku ve třech zaměstnáních (kolik času asi tak stíhala věnovat domácím úkolům?) a stěhovala se častěji než tažní ptáci (než se v nějaké škole rozkoukala, už byla zase jinde) vs. na zlatém podnose naservírovaná informace, že Elliny známky z přírodních věd dělají na ostatní dojem (str. 108, jakože wtf?)
- minimálně v první polovině knihy mi přišlo, že to intenzivní jiskřivé napětí mezi Reedem a Ellou, které bylo čtenáři neustále podsouváno, tam prostě jako fakt vůbec není a jenom o něm Easton žvaní a Ella na něj myslí
- Easton často před Ellou mluvil o Reedovi jako o bráchovi, tak je docela škoda, že Ella ani jednou nereagovala: „A kterého bráchu z těch čtyř, které máš, myslíš?“
- první Ellino setkání s Dinou nedává vůbec smysl, ale jako fakt vůbec !!! – nejprve Callum řekne „Dina mi připomněla, že moje vazba na tebe je mnohem chatrnější než ta její.“ (str. 133) a vzápětí se seznámíme s Dinou jenom proto, abychom se dozvěděli, že „Steve byl neplodný“ (str. 137), čímž v podstatě říká – nejsi dcerou mého zesnulého manžela, takže moje vazba na tebe (a tvůj nárok na moje peníze) je nula nula nic, načež se Ella několik dní intenzivně trápí (really?)
A poslední poznatek, který si objektivně nezaslouží být zahrnut do negativ, přestože mně osobně to asi do budoucna tak trochu kazí čtenářský požitek a sladkou nevědomostí při rozuzlování všech tajemství, které Rayalové mají, je takový, že vzhledem k tomu, že mám za sebou čerstvě zkoušku z farmakologie, mám nějakou mlhavou představu o tom, co by mohlo být pointou celé série. Tak uvidíme, přestože posílám Papírové princezně "pouhé" tři hvězdičky, do dalšího čtení se, předpokládám, někdy v budoucnu pustím, protože když člověk vypne mozek a jenom čte, tak to zatím vypadá, že tahle série by mohla být poměrně fajn oddechovou záležitostí. Ale ségře (16,5 roku) ji půjčovat nebudu.
