leami komentáře u knih
První kniha od Kinga, kterou jsem četla. Četla a četla, nejedla, nepila a nekomunikovala s okolím. Bezva. I když nevím, jestli slovo "bezva" je to správné. Úžasné, hrozné, mrazivé. Jo, od té doby tohohle autora můžu.
Pro mne po "Dolores" druhá nejlepší. Pohádka, ale jiná. Vždycky se k ní ráda vracím.
Dolores mám z Kingových knih nejraději. I jako film byla podařená. King vykreslil ženské hrdinky jako by sám byl žena. Život, práce, pomsta. Z těchto ingrediencí namíchal úžasný příběh.
Tuhle knížku mám ráda od dětství. Silný příběh dívky, která sice nebyla dokonalá, ale byla překrásná uvnitř.
Přečetla jsem to. Čtivé, to ano. Jen strašně moc nepravděpodobné. Parta lidí v utopickém světě. A nepoznají, že jejich přítelkyně je někdo jiný. Chtěla jsem vědět, jak to dopadne. Ale teď, po nějaké době, si vlastně ani nepamatuji, kdo byl vrah a proč.
Nemám ráda knihy, kde někdo někoho systematicky ničí a není proti tomu obrana a navíc nezbývá moc času. Musím číst rychle, aby to hrdina knihy stihl. První půlku knihy jsem sice hlavnímu hrdinovi držela všechny palce, ale zároveň jsem si přála, ať se raději zabije, protože tohle nedá. Ve druhé polovině jsem se jen pohodlně uvelebila v křesle a užívala si, jak pěkně ten příběh pokračuje a spěje ke zdárnému konci. Katzenbach to prostě umí, co více k tomu říkat...
Ano, je to detektivka. Ale kromě detektivní zápletky jsem našla spoustu věcí, díky kterým se kniha četla sama. Život naprosto odlišný od toho našeho mě místy naplňoval úžasem. Bála jsem se, že to bude další kniha o týraných ženách v muslimském světě, ale není. Ženy jsou tam různé, tak jako na celém světě. Opravdu doporučuji. Druhou knihu autorky si seženu co nejdříve.
Z této knihy jsem se poprvé dověděla o papouškovi, kterému se říká kakapo soví. V době, kdy ji autor psal, se ani nevědělo, zda je nějaký exemplář naživu. Dnes, po mnohaleté práci je jich celkem 125. I ostatní kapitoly jsou krásné a poučné. A díky autorovi i veselé. Určitě doporučuji. Je to jiné kafe než klasický Adams, Marvin se tam neobjeví.
Herriota člověk musí milovat. A všechny jeho knihy jsou tak krásné - veselé, dojemné a plné lásky.
Prvních 200 stran jsem přečetla jedním dechem. Napětí, mráz po zádech a zajímavý příběh. Poslední část knihy jsem si šetřila, protože jsem z toho světa nechtěla ven. Tajemné a vzrušující čtení.
Tak tuhle knihu jsem brala jako pomstu od toho, kdo mi ji daroval. Příběh člověka, který je k ničemu a ještě o tom píše. Nemá peníze, podnik mu krachuje, tak odjede do světa a tam zmoudří. Spousta filozofických myšlenek a spousta prázdna. Jo, a pro zájemce samozřejmě trochu sexu. Dočetla jsem jen proto, že jsem doufala, že nakonec umře, protože co s ním...