Lef Skalni komentáře u knih

BRUSINKY

Opožděná recenze nezávislého amatérského čtenáře!!


Bylo vedro!
Jelikož každý den makám (fyzicky) jak černej (nerasistickej), tak jsem si řekl: Dej si KitKat – pardon, Dej si pauzu.
Tak jsem si ji dal - no nakonec z toho byl kompromis = vytáhl jsem elesekačku na trávu a k tomu si vzal BRUSINKY.

Bylo vedro!
V poslední době už toho moc nenačtu (pořádejc makám), natož abych si koupil knížku od Nesvadbové! Ale moje žena čte, na co padne, od bulváru po …. Bazaar ….takže když jsme tuhle před nějakým tím rokem putovali po jakémsi OC, a to zrovna vedle knihkupectví, navrhl jsem, že jí něco koupím. Hned se tou myšlenkou nadchla, ale proč si vybrala Nesvadbovou, to nevím (už je to dávno). Dal jsem za to víc jak dvě stovky! Za Brusinky, aby bylo jasno!
(Intermezzo I: Je to k neuvěření. Když si moje drahá drahá choť přečte /stačí, když rozečte/ knížku a vypráví mi, co přečetla /učetla/, jsou to historky k neuvěření – napínavé, zábavné, neskutečné; byť se jedná třeba o „pouhou“ Nanu (Zolovu) . Kdykoliv jsem se nechal zlákat a knížku začal také číst, nenašel jsem v ní ani polovinu toho, co mi žena vyprávěla. Když mi kdysi vyprávěla, co všechno je v Brusinkách, není divu, že jsem si je do toho vedra vzal!!)

Tak ještě jednou: Bylo vedro!
Na stole kdesi v patře naší haraburdy vezmu knížku Nesvadbové, přejdu na zahradu, vytáhnu elesekačku + kabel, zalezu do pergoly a začnu listovat v Brusinkách.
Nejdřív dlouho luštím, co to je vlastně za obrázek na přebalu. Až posléze pochopím, že si jakás obstojná brunetfotoženština vystřihla mužskýho a strká si ho za ňádra (Mácha, víte-li?). Ilustrátor vše obklopil všeobjímajícími srdíčky a já tuším, že ona fotoženština si na svá prsa klade svého vystřiženého = vyvoleného - - - no …. dobrý….
Už kdysi dávno jsem cosi četl od tatíka Báry, o Báře už i slyšel … nejspíš v souvislosti s Březinou …. A je mi jasné, že její psaní o fantasmagorii nebude (Sloupa v Blbcovi mám dodneška rád), neb asi nebude mít stejné kamarády (např. Součka) …
(Intermezo II.: Jak tak v poslední době už jen kácím stromy a přehazuju polena, už mi to tolik nepálí, ale: zrovna jsem přišel na to, že ta titulková ilustrace (i jiné další) vlastně není tak špatná: ta vystřihovánka má určitě skryty ony „zahýbací“ proužky ……. Takže až vyvolený mužský přestane ženštinu bavit, lehce ho odstraní a stejně lehce ho nahradí jinou vystřihovánkou = mužským, ženskou, psíkem …. Takže teď už otevřená pochvala panu ilustrátorovi ….. vono se má totiž vždycky nejdřív chválit!!!)

Bylo vedro!
Dávám dnes pracovní pauzu! Přesto elesekem nažnu první (zatím) zásobník trávy a vysypu ho do kompostu.
Přečtu první povídku! Nějaký krátký, ne???
Kouknu na ostatní povídky (fejetony?) – vono je to všechno stejný (tou dlouhostí, tedy krátkostí), kouknu dozadu na seznam nadpisů a jsem trochu zklamaný. Čekal jsem povídku (…. já vím, Báro, moje chyba!! …. moje žena by o tom klábosila minimálně patnáct minut!), a jelikož nijak nemiluju Babičku, nemusela být tak dlouhá …. Ale tyhle minisukňové minitexty mi tedy nesedí – (v)ony tedy v poslední době nesedí minisukně ani Báře – to jen tak mezi námi děvčaty.
Nejezdím metrem, autobusem, tramvají, trolejbusem ….. sedím v pergole, a když mám dost čtení, jdu sekat trávu – tak tři „fejetonky“ jeden zásobník trávy – je totiž vedro; taky k tomu vysosnu dvě láhevpiva (za celý dopoodpoledne, nejsem jeho milovník).
(Intemezzo III.: Tedy fejetony = podčárníky alias feuilletony … Báro, napadá vás Neruda?? Nic jiného ani nemůže. Všimněte se, že nenapíšu: Ten by se teda v hrobě obracel!! Nevobracel! Ale hlavou by kroutil určitě – a že to byl na svou dobu docela pokrokář. Což nerozpoznala jistá Holinová, ale to je jiná story, sorry … Vono je zřejmě zcela jedno, zda se jedná o povídku, fejeton či nějakou literární glosu. Je to text, který si mohou gramotní přečíst …. A vyrovnat se s obsahem, rádoby chytrostmi mezi řádky i jinými ženskými psycholapáliemi, musí sami …. „Mé čtenářky mi rozumějí“ /podle vzoru velkého M./… myslí si Bára a moje žena jí určitě bude dávat za pravdu.)

Bylo vedro a dávám práci vale a sobě čtenářskou chvilku – tedy celý den. Jen sem tam to naruším skosením nějaké té krásně rozkvetlé luční květinky a její proměnou v biomasu – je to stejné jako u Mršiny (Prach jsi a v prach se obrátíš!! Nejsem věřící, ale myslel jsem Charlese /ne Raye, ale Bau./).
Jak tak učítám ty literky psané Bárou, napadá mne mnohé.
Je možné, že většina lidí (rodu femini/ne/) doopravdy takhle žije?
Od mužskýho k mužskýmu?
Je možné, že ti mužský jsou tak uskuhraní??? A ať dělají, co dělají, jsou ženami zařazeni do nějaké škatulky, pokaždé jen v kategorii klaun??
Hrdě prohlašuji, že mě se nikdy nic takového nestalo! Tak to samozřejmě vidím ze svého ješitného pohledu! (Nevidí to Bára taky jen ze svého ješitného pohledu??)
Je možné, že se partneři v jakémkoliv uskupení (přátelé, milenci, manželé) vždy po nějaké době rozcházejí (i když spolu dále žijí??)?? Že jsou sami sebou znechuceni??
Je možné, že je to tak, jak Bára píše? Žijeme po restauracích, kavárnách, akcích … doma popíjíme vínko i drinky a meditujeme nad tím, proč ten má tuhle, proč tahle už nemá tamtoho … jak je možné, že děti těchhle se nesnáší s dětmi jiných … máme z toho stres a bolení hlavy … do toho ta práce ….
O tom všem si telefonujeme, probíráme to nekonečné hodiny s kamarádkami ….


Proč já mám vlastně tyhle starosti? Kdyby nebylo vedro, stavím kůlnu na úplně jiné zahradě a neberu si den (sekacího) volna …
Vlastně já nemám žádné starosti … ani ty, co trápí Bářiny kámošky, ani ty, které mne navádějí k psaní tohohle textu.
Píšu si jen tak, neb je večer po dni plném vedra a já četl Brusinky.


Tak tedy k těm BRUSINKÁM:
Autorka ty své piditexty založila na poznámkách, které získala v debatách se svými kámoškami. Kolik do toho vložila „autorského až autobiografického“, čímž zkvalitnila přitažlivost dílek, se rozpoznat samozřejmě nedá. Tváří se „to“, jako kdyby vše bylo získáno live. Možná, že i je … já být spisovatel, tak si taky každou blbost zapíšu, šak ona se hodí … pak to rozvinu a ejhle, text je na světě. Ani to nemusí mít pořádnou hyperbolu a pointu, stačí, když dospějeme k překvapivému závěru (že by to fakt byly fejetoníčky?)
Co sem to vlastně chtěl té Báře napsat?
Jo, že se mi ty Brusinky nelíbí. Že jsou to texty posbírané po kamarádkách, a jsou o ničem. Ony o něčem jsou, ale o takových tématech, že pokud se jimi ony dotyčné takto skutečně zabývají, měly by se léčit …
Hele, má drahá drahá ženo, tys tu Nesvadbovou přečetla celou?? Jo, přečetla a můžu ti říct, že co povídka, to perla. Přesně to mužský vystihuje. ….. To ty, jako Narcis, nemůžeš vůbec pochopit!
Tak, a mám to!!
Ještě, že jsem se nepustil do nějaké podrobnější analýzy textů. Byla by to škoda práce.
Báro, proč jste to vlastně napsala? Takové girlandy docela pěkně uskupených (nicneříkajících) odstavců! Já bych řek, že to nemá ani hlavu, ani patu! To bych byl ochoten dokazovat na jednotlivých textech.
Moje žena by řekla, že to jsou geniální (možná i genitální; zřejmě kvůli čtivosti, přitažlivosti, emočnosti a přirozené touze člověka po orgasmu je sexu všude trocha přimíchána, tak, jak se autorsky má!!) texty vystihující jsoucno i stávajícno.
Báro, přiznejte se!! Vy jste to napsala jen proto, abyste zase dostala nějaký peníz na konto! Zároveň jste se zbavila spousty poznámek po všelijakých papírcích a docela výhodně je uplatnila!!
A to ani nepíši, co jsem chtěl … že vy se ve všech těch literárních mikrocelcích tváříte, jako že jste nad věcí, že jste takový ten nezávislý arbitr, co to vidí dobře a správně (byť to jen zaznamenává), a tudíž má možnost psát objektivně, spravedlivě a přitom i šarmantně … všechny ty vaše přítelkyně a známé dělají tujaké a onaké soudy, především však chybné … a jen vy víte, jak to měly udělat lépe, lépěji až nejlépěji!! A vy, řízená instinktem dobré psycholožky a pod vlivem Golfského proudu, víte, jak na to ….


Bylo vedro, mám celodenní i večerní pracovní pauzu, …..
……..v emočním vzedmutí čehosi jsem chtěl napsat Báře, co si myslím o Brusinkách, a teď ani nevím, kam bych to poslal.
A to není to nejhorší!! Navíc si budu muset přečíst i Řízky a Bestiář … alespoň!! Netěším se na to, ale musím …. Jestli to bude stejně nanicovaté, jakože bude, tak pozdrav pánbůh …!!

Co na to Bára?
Já být jí, tak nenapíšu nic. Leda takovou glosu, jako že … Vaše žena vás zná nejlíp!!!!
Taky by se jí mohlo zdát, že na mne příliš působilo to vedro … ale určitě zná Vincenta, slunečnice a pálící slunko v Arles …
Nemůže napsat nic, protože si připadá nějaká vyšinutá …. Tedy anakolut se v těch textech najde, i elipsa (pochopitelně), zeugma téměř ne ….
Radějc končím.