Lenikg komentáře u knih

Po prvních stranách mě napadalo - báseň v próze. Ale později mi došlo - ano, i když je děj "pouhou" vedlejší nitkou - že mám v ruce naprosto unikátní dílo. U prózy si často říkám: Nemá to děj, je to nůďa. JENŽE! Něco mi nedovolilo knihu odložit, četla jsem dál a dál. Nemusím dlouhé filozofické pasáže, příliš lyrické opisy a popisy, ztrácím se v tom a hlavně to svou naprosto průměrnou hlavou nepobírám. Takže v čem je tato kniha jiná? Snad tou nádhernou barvou slunce, která na mě sálala z každé strany. Nejen slunce, i oranžová zář ohně, barevná paleta na křídlech kohouta Pedra. To, jak autor popisuje rozdíl mezi tím, jak vypadá sluneční světlo v létě a jak na podzim. Prostě jsem se v tom našla! Přesně takhle vnímám přírodu, denní světlo - jen to neumím tak mistrně pojmenovat, vlastně se ani ten můj pocit nedokáže zhmotnit v myšlenku, a tak mi unikají některé nádherné asociace, které byl ovšem autor schopen tak mistrně popsat.
O doktorovi, jakožto hlavní postavě, je psáno na různých internetových portálech mnohé. Vnímám ho trochu jako morouse, trochu jako životem zklamaného a ubytého člověka, který už vidí smysl jen v tom, že se s kohoutem Pedrem prochází po vsi a zná tajemství i sny prostých obyvatel vesnice. Vidí je jaksi z nadhledu, poznává v nich dramatické postavy - Hamleta, Romea, Julii. Celá vesnice je vlastně velkým jevištěm. Důležitá je i změna, kterou doktor projde: po jeho nemoci začíná vidět svět i trochu z Pedrova pohledu. Nechává si stále svou moudrost, své povědomí o životě, ale zároveň má v žilách trochu toho nového optimismu. Vždyť když se vzhlédl v mladé učitelce Haně a ta dala přednost jinému, pocítil žárlivost. Od smrti své ženy poprvé něco pocítil. To ho zarazilo nejvíc, ne ten samotný pocit, ale ta MOŽNOST toho pocitu. To je změna dosti patrná v životě takového člověka.
Pár řádků musím věnovat i Pedrovi. Teda, řeknu vám, tak optimistické zvíře...!:) Ano, je to přehnaně jásající, ale jen když jsem si uvědomila, jak blaženě se Pedro musí ráno cítit, když: "Už jen vyjde slunce je zázrak" a "Vstávej, je krásný den!" a hlavně "Každý den je krásný už jenom proto, že začal!" To mě tak neuvěřitelně posílilo, že každému, kdo si říká, že by měl udělat něco ze svým životem nebo mu nestíhá haldy běžných denních starostí - alespoň si o tom Pedrově přístupu přečtěte. A opakujte si to každý den!

Naprosto ucelená a JEDINEČNÁ publikace o autorovi z mých nejmilejších. Když přihlédnu k tomu, jak málo pramenů (ke všemu se stále se opakujícími informacemi) se k dílu a především k životu Václava Hraběte vztahuje, tím je tato kniha pro mě cennější. Pan Žák dal skvěle dohromady faktické údaje, paměti Hrabětových kamarádů a zároveň přimkl ke knize jistý kus sebe, svého pohledu a svého nadšení pro poezii. Píšu bakalářskou práci o Václavu Hrabětovi a tento pramen je pro mě stěžejním v tom, jak bych svoji práci chtěla pojmout. Pět hvězdiček!

2 06.03.2012

Přistupovala jsem k této veskrze filmové látce zpočátku s despektem. Film jsem neviděla (i když to před přečtením doporučuji - nebo i po přečtení :) ). Děj odpovídá filmařskému řemeslu - rychlé střihy, střídání pohledů hlavních postav, místy až akční spád. Kdo ale není vyznavačem tohoto žánru, o nic nepřijde. Přečetla jsem to víceméně z nutnosti, je ale potřeba dodat, že i když mě to ze začátku nebavilo, tak jsem knihu neodložila. Potřebovala jsem vědět, jak to skončí, byla jsme tak nějak neklidná.
Pokud se do čtení pustíte, radím věnovat se podrobněji postavě Armina von der Heide. Všechny postavy (včetně té hlavní - Ondřeje) jsou zajímavé, ale v podstatě "klasicky". Ale Armin? Řeknu vám, ta nejasná představa, co nám o něm autor podává, mě tak dráždí, že ještě dnes přemýšlím o Arminových činech, o jeho myšlenkových pochodech. Jeví se jako postava negativní, ale je jí skutečně? Oběť víry, tak to vidím já.