levac
komentáře u knih
Doktore, fofrem, jde o život!
Patrick Taylor
V tomto případě musím zcela souhlasit s dalšími čtenáři zde. Je to příjemná oddechovka, kde se člověk občas zasměje, i něco dozví a lehce se mu po ní spí. Ke konci už opravdu dost přitažené za vlasy, ale budiž.
Občas velmi vtipné hlášky, moje oblíbená je: "Víte vy, kdo já jsem?!" - "Cože, vy sám si to už nepamatujete?"
Příjemné čtení i díky dobrému překladu (i když s množstvím chyb, proč to proboha nakladatelé nedají někomu před tiskem přečíst?!!!), což se bohužel nedá říct o všech dalších dílech této řady :(
Bůh, Jahve, Alláh
Michel Kubler
Kniha dá i dospělému čtenáři dobrý přehled o všech třech světových náboženstvích, jejích společných rysech i rozdílech a lze díky ní trochu více pochopit, proč nacházejí tak těžkou společnou řeč. Moc se mi líbil respektující přístup ke všem těmto náboženstvím, žádné z nich nepreferuje, přináší nezainteresovaný pohled na věc. Kniha je napsána velmi srozumitelně, někdy trochu zjednodušeně, vzhledem k cílové skupině je to vhodné.
Hvězdičku jsem ubrala jen za to, že díky způsobu, jakým je kniha napsaná - jako odpovědi na otázky - má čtenář na konci ze všeho celkem guláš a už vlastně neví, co patří ke kterému náboženství. Chce to asi číst jen občas a ne naráz, aby ta fakta člověk vstřebal.
Dítě v předškolním období
Ilona Špaňhelová
Ač velice útlá kniha, kterou pročtete za hodinu, přesto jsem tam našla pár dobrých tipů. Nicméně toto téma by si jistě zasloužilo jít do mnohem větší hloubky, než tato kniha poskytuje.
Létající jaguár
Josef Formánek
Od knihy jsem neměla žádná očekávání, říkala jsem si, že by mohla splnit kategorii "Přečteno za jeden den" v rámci čtenářské výzvy. Přečetla jsem ji za hodinu a bavila mě.
Ženy na pranýři
Naďa Horáková
Dle mého názoru nejlepší díl série. Dle názvu jsem se děsila brutálních popisů mučení, ale vše bylo vylíčeno jemně, krev nestříkala, autorka nechala velký prostor pro čtenářovu fantazii. Opět báječný zážitek.
Manželka 22
Melanie Gideon
Červená knihovna není můj nejoblíbenější žánr, ale dočíst se to dalo a oceňuji zajímavý a originální styl psaní.
Mezi červenou a černou
Jan Guillou
Knihu jsem chtěla v půlce vzdát s tím, že třetí díl je ještě horší než druhý. Děj se téměř zastavil, kniha byla plná pseudo-intelektuálních debat o panelákové výstavbě a keců o ničem. Naštěstí se pak autor vrátil k líčení dějin a mě zaujalo alespoň zevrubné vysvětlení, jak se stane, že se inteligentní vyspělý národ nechá strhnout k takovým hnusárnám.