Levis komentáře u knih

Knihu jsem četla několikrát,poprvé na střední škole a musím přiznat, že ač mě příběh celkově zhnusil, přece jen jsem tenkrát dost přemýšlela, co to ''háčko" musí navodit za cool pocity, že Christiane a její přátelé jsou ochotni obětovat doslova život, aby si šlehli.
Po pár letech jsem se už na to dívala jinak. Hlavně proto, že už jsem si dokázala reálně představit, co prostituti a prostitutky musejí podstoupit a jak hluboko klesnout,aby prodávali svá dětská těla. A i když jsem si myslela, že mě kniha nemůže už znova tak zasáhnout, dostavil se pocit po přečtení ještě intenzivnější než poprvé.
Nedávno jsem se ke knize opět vrátila a coby matka objevila další rozměr hrůzy a zoufalství. Matka hrdinky, vršící jednu chybu za druhou ,počínaje zaslepeností k průvodním příznakům narkomanie a opakovanou důvěrou v odvykání Christiany konče,jsem si uvědomila, že i ona si prošla peklem, jakého jsem si nebyla vědoma jako bezdětná. Nehledě na to, že v Berlíně, v této době a režimu se jí adekvátní pomoci také nedostalo.
Po každém přečtení bezpochyby silného autobiografického příběhu objevím vždy nový rozměr zoufalství.
Jako povinnou školní četbu bych to také zavedla, nejsem si ale jistá, jestli už na ZŠ. I když Christiane také začala s drogami ve dvanácti letech...