Lightbringer
komentáře u knih
Bezpečně nešťastní
Petra Baštanová
Znáte ten pocit, že vám v životě něco chybí? Zvláštní prázdno tam, kde nejvíc bolí? A často zjistíte, že vlastně ani nevíte, co hledáte, co byste měli hledat, jak nebo jak dlouho. Pak možná najdete to neurčité něco v symptomatických projevech, jen abyste vzápětí řekli, že to není ono.
Hotový existencialismus marnosti.
Tento pocit znají i ženy v této knize. Když čtu jejich příběhy, tak bych to neurčité cosi paušalizoval na propojení. Řečeno skoro pohádkově jednoduše, láska.
Láska zní skoro jako nechutné klišé, ale jen dokud to není právě to poslední, co postrádá váš jinak objektivně úspěšný život. Možná vás nemusí milovat "ten Pravý", ale měl by k němu mít nebezpečně blízko. A tak hledají, převážně neúspěšně, přes své plány, svody, intriky i využité náhody, a většinou velmi brzy přes postel. Hledání naplnění, které končí za nejbližším rohem.
V příbězích je humor, ale je pozoruhodně sebe-reflexivní, ironický a bez finálního uvědomění úplně stejně nekompletní, jako samo snažení. Humorem podtržená prázdnota. Můžete cítit znechucení, stud i tragikomiku jejich snažení. Můžete mít na tváři škleb i úsměv. Ale pokud prohlédnete své pocity a úsudky nad jednotlivými ženami za fasádu zdánlivé individuality, pocítíte jejich hluboký smutek.
Ať už si to uvědomujeme, popíráme, nebo žijeme v chaosu vlastní ignorace, tak možná můžeme připustit, že k nim máme blíž, než si myslíme. Že nám všem něco chybí a hledáme čím zaplnit prázdnotu v marnosti pozlátka a rozptýlení pozornosti. A ucítíme lítost. Už ne lítost svrchovaného pohrdání, ale lítost spojujícího porozumění, ve kterém jsme baladicky osamělí. A tak se hledáme, nacházíme a ztrácíme.
Po většinu svého dospívajícího života jsem si myslel, že my chlapi to máme těžké. Do třiceti jsme pro všechny kluci. Ženy z nás chtějí mít všechno možné, všechno možné najednou, sami neumí říct, co to má být, ale hlavně máme být "chlapi" a k tomu "chlapi, kteří vědí, co chtějí". Nikdo nám už ale neřekne, ani neukáže, co to vlastně je a jak se to dělá a všechno je špatně. Vcelku s radostí jsem se díky této knize mohl připomenout, že ženy, alespoň tedy některé, to mají vlastně podobně.
Tato kniha má své vady, ale možná o to lepším je zrcadlem. Nabízí zajímavou perspektivu. Poutavě propojuje příběhy hrubé reality s jemností ženské duše, schované v malichernosti. Perspektivu, která dokáže vytrhnout myšlenky ze zajetých kolejí.
Autorce děkuji a jsem za tuto knihu vděčný.
