Lmslaver komentáře u knih
Knížka mých klukovských let. Četl jsem několikrát a snil, že podobné dobrodružství zažiju taky. Letní prázdniny, přehrada, skrýš v jeskyni a tajemný kapitán Nemo. Tuhle knížku vřele doporučím i svým vnukům.
Mystery Press nám umožnila po pár měsících vrátit se do australského Melbourne za Jackem Irishem. Na cca čtyřech stovkách stran jsem navštívil hospodu se štamgasty a fanoušky fotbalového klubu Fitzroy, zjistil, co je nového v Taubově uměleckém truhlářství a trochu zase nakoukl pod pokličku drsných dostihových praktik. Co se týká detektivní stránky, Jack Irish se zapojil do hledání zmizelého syna, starého přítele svého otce. Počáteční banální pátrání se změnilo v odhalení závažných okolností, které se staly pro hlavního hrdinu otázkou přežití. Kniha má pomalejší rozjezd, ale s přibývajícími stránkami napětí exceluje. Peter Temple potvrdil, že umí vytvořit skvělou detektivní zápletku, kterou jsem následně společně Jackem na stránkách Temného přílivu s chutí rozmotával.
Harry Bosch se na stará kolena rozhodl jít do akce v utajení, aby vyřešil případ dvojnásobné vraždy. Druhá dějová linie se týká třicet let starého případu, který se vrací k soudu a vrhá špatný stín podezření na Bosche, že tehdy zfalšoval důkazy. Oba děje spolu nesouvisí, ale dokonale se prolínají. Tento příběh byl zfilmován v televizním seriálu Bosch – pátá série, který jsem zhlédl několik měsíců před čtením knihy, ale nijak mi to nezkazilo požitek ze čtení. Connellyho Bosch je vždy sázka na jistotu.
Příběhům s notářem Barbaričem, kapitánem Steinem a kaprálem Jarošem nechybí napětí, akce a záhadný zločin v zajímavých historických lokacích. Ani Ohnivé znamení není výjimkou, tři vyšetřovatelé arcivévody Matyáše Habsburského pátrají v Prešpurku a okolí po únosci dívek a šetří záhadná úmrtí měšťanů. Juraj Červenák je zkušený autor, ví, jak čtenáře zaháčkovat od prvních stránek a provést ho s dychtivostí celou knihou až k samotnému závěru. Tak jako v předchozích dílech nemohu slevit z plného počtu hvězdiček.
Jeden z těch sešitů, které jsem měl za Husáka uložené ve skříni a čas od času se k nim vracel, abych unikl z všední reality do světa dobrodružství. Příběh je rozdělený do dvou částí, ta první je dobrodružná, popisuje osudy legionáře Horna a jeho druhů. Těžkou službu ve Francouzské cizinecké legii, honbu za pokladem, zradu. Druhý díl nás zavede o pár let později do Londýna, kde inspektor Scribe vyšetřuje záhadné vraždy, které mají samozřejmě souvislost s minulostí legionářů v Africe.
Western zahalený do fantasy roucha, nebo fantasy ve westernových kulisách. Jak je komu libo. Bezbranní farmáři, krutý, bohatý rančer lačnící po jejich půdě, divoši utlačovaní osadníky a samozřejmě tajemný cizinec s rychlými reflexy. Jen místo pistolí, mají aktéři příběhu u pasu meč. Jednoduchý příběh, u kterého nemusíte namáhat mozkové závity i kratší rozsah se shoduje s westernovými rodokapsy, kterým autor tímto způsobem skládá poctu. Jako plus lze přičíst oku lahodící grafické zpracování včetně pěkných vnitřních ilustrací.
Začátek vypadal hodně slibně, pak se ale děj posune asi o patnáct let a z nadějné policistky Kate Marshallové je přednášející na univerzitě a léčená alkoholička, která nedokáže vychovávat vlastního syna. Její asistent a parťák při soukromém vyšetřování připomíná pro změnu pouhou karikaturu muže, který když může uplatnit v případu chlapskou stránku, vyjde najevo jeho panický strach z výšek, zvrací při pohledu na mrtvá těla a celkově působí pravděpodobněji jako přívěšek, se kterým Kate pouze v dialozích probírá aspekty případu. Oba dva mi přirostli k srdci stejně, asi jako pracovní pondělí po prodlouženém víkendu. Vyšetřování a pátrání probíhá vcelku logicky, případ není postavený špatně, ale závěr se bohužel zvrhne v podivnou, nepravděpodobnou grotesku. Většinou nemívám autorům za zlé, když použijí svou fantazii, malinko překombinují nebo zdramatizují zápletku, ale tohle? Abych ale jen nekritizoval. Že to není úplně špatné čtení svědčí to, že jsem knihu dočetl až do konce, přibližně čtyři sta padesát stránek docela uteklo (taky proto, že jsou velké mezery mezi řádky). Autor už má něco odepsáno, takže ví, čím zaujmout čtenáře/čtenářky. Já už si ale další případ Katky Marshallové asi nedám.
Pomalý rozjezd, hodně pomalý rozjezd. Víc, než detektivka je to zpočátku vyprávění soukromého očka Marlowa o tom, jak se motá od jedné záležitosti k druhé a dostává se do nepříjemných situací. Příběh se opravdu mnohdy táhne jako čerstvý med, až v poslední třetině knihy začíná být jasné, proč Marlowe chodil kolem horké kaše, děj nabírá obrátky a spěje k překvapivému závěru. Z Chandlerových detektivek tuhle řadím mezi ty slabší, ale stejně obdivuji, jak dokázal svým osobitým, barvitým stylem popsat éru Ameriky padesátých let.
Poutavé čtení v pro mě přitažlivém horském prostředí. Dva neústupní policisté, zabývající se zpočátku zdánlivě odlišnými pátráními, které nakonec svede jejich cesty dohromady. Stránka letěla za stránkou a celkový zážitek mi kazilo pouze to, že jsem dřív viděl film, který byl taky dobře zpracován, a proto mi jeho obsah uvízl v paměti. Proto pro mě případné zvraty už nebyly takovým překvapením. Méně než pět hvězdiček jsem dát nemohl.
Všeho moc škodí, i když si už mezi jednotlivými díly nechávám větší odstupy, Reacher u mě dosáhl určité devalvace. Opakování jeho průpovídek mi občas vadí, mám dojem, že ubylo akčních scén, přibylo filosofování. Půlnoční linka nás opět přiveze do amerického zapadákova, kde si Reacher z vlastní zvědavosti šťouchne do místních nelegálních aktivit. Jak to dopadne tuší každý, kdo si přečetl alespoň tři díly z této série. Tenhle příběh je prostě rutina, ale ti, kdo sérii bez výhrad milují, dostanou své. Ačkoli mé nadšení nějak vyprchalo, stále se jedná o nadprůměrné, svižné počtení.
Infico upoutalo mou pozornost od první do poslední stránky, vždy když jsem musel knihu odložit, jsem se těšil, až se k ní vrátím. Autor dokázal pokaždé odměřit přesnou dávku napětí, akce i humoru a servírovat v příběhu nenuceně v pravý čas. V jisté chvíli mě hodně pobavila inspirace jednou českou politickou aférou (kabelky). Po devíti letech je tohle teprve druhá kniha, kterou jsem od Petra Heteši četl a zjevně jsem udělal chybu, ten skluz budu muset dohnat…
Dva drsní ochránci zákona, krásná žena, zákeřný padouch, najatí pistolníci, a dokonce i indiáni. To jsou všechny ingredience pro správný western a Robert B. Parker se je nebál použít, dobře použít. Autor dokázal výborně popsat atmosféru divokého západu na konci devatenáctého století a vtáhnout mě do děje. Od Parkera jsem přečetl pěknou řádku detektivek a jsem rád, že jsem na základě zdejšího hodnocení sáhnul i po westernu napsaného jeho rukou.
Harry Bosch v této knize řeší dva případy, jako dobrovolník pracuje na policejním oddělení San Fernanda, na případu muže, páchajícího násilí na ženách a zároveň pátrá jako soukromý vyšetřovatel po možném potomkovi kalifornského miliardáře. Obě vyšetřování spolu nesouvisí, ale vzájemné proplétání v ději je provedeno s precizností se zachováním dynamiky a napětí jaké mám u Connellyho rád. Detektiv Bosch postupnými a logickými kroky kráčí nesmlouvavě vpřed k odhalení jakékoli zápletky, a aniž by musel autor přepalovat děj akčními scénami, morbidními popisy obětí, nebo úkladnými spiknutími a dokáže si neúprosně udržet moji pozornost až do finále. Plně zasloužených sto procent.
Česká kriminálka, z které jsem se sice neposadil na zadek, ale určitě bych ji hodnotil jako nadprůměrné čtení. Miko Syrový je normální chlápek, žádný superman, ani výstřední alkoholik, nebo jinak vyšinutý jedinec okopírovaný ze severské krimi. Zápletka je přímočará, bez krkolomných zvratů, tudíž uvěřitelná i na naše poměry, na druhou stranu by ji určitě prospělo přidat trochu víc fantazie a napětí, aby občas nepůsobila dojmem přepisu z policejního sborníku. Taky je škoda, že hlavní postava přispěje k vypátrání pachatele nepatrně, a to hlavně za pomocí informací z policejního zdroje a taky bohužel dílem náhody. A na finále se taky mohlo více zapracovat. Na autorovu prvotinu je to ovšem víc než dobrý, je v tom potenciál a brzo jistě zase sáhnu po knížce od Martina Goffy.
Don Aprile byl už tři roky na odpočinku, žil v ústraní od všech zločineckých aktivit, a přesto ho před kostelem dostihla kulka nájemných zabijáků. Takhle slibně začíná Omerta od Maria Puza. Potom bohužel následuje popisný, dokumentární a řekl bych i komisní popis osob s návraty do jejich minulostí a vzájemných vztahů, kterým jsem se stěží prokousával a nedokázal jsem si najít cestu k žádné z postav. Mou houževnatost vydržet až do konce naštěstí odměnila druhá polovina knihy, kdy se otěží chopí mladý donův synovec Astorra, aby se vydal cestou pomsty a ochránil rodinu. V Omertě se pohybuje plno zajímavých postav a zápletka je precizní, ale něco tomu stále chybí a na stránkách dostáváme jen slabší odvar slavného Kmotra. U mě 70%.
Kmotr, bible všech, které zajímá a baví téma mafie. Charismatický don Corleone je dnes nesmrtelná kultovní postava stvořená Mariem Puzem a kdo nečetl tuhle knihu, tak určitě zaznamenal alespoň Coppolovu neméně slavnou filmovou adaptaci. Je to už knižní klasika, ke které se po letech rád vracím.
Knihu jsem dostal pod stromeček před mnoha lety, coby absolvent základní školy, nejvýrazněji na mě tehdy zapůsobily povídky Vzpoura genů od Aldisse, Guinové Svět je les, les je svět a série detektivních příběhů z blízké budoucnosti Copak nohy se kradou? napsané Gertem Prokopem.
Třetí Kurtzův výstřel a znovu trefa do černého, akce, napětí, špetka humoru, prostě jsem se opět při čtení královsky bavil. Není to žádná novinka, Joe Kurtz je v Krutém osudu po krk ve sr…, postřelí ho, má na krku šibeniční termín vyšetření mafiánské zakázky a čím víc kolem sebe kope, tak se propadá ve svém osobním septiku hlouběji. To by ale nebyl ten pravý buffalský čmuchal bez licence, aby všem nakonec nenakopal do pr…, nebo ne?
S Jackem Irishem jsem se setkal poprvé před několika měsíci ve stejnojmenném seriálu s Guy Pearcem v hlavní roli, který byl skvělý, takže jsem si nemohl nechat ujít knižní předlohu, když vyšla v češtině. Bylo to dobré rozhodnutí, Peter Temple stvořil zajímavou postavu Jacka Irishe, svérázného advokáta (příležitostného truhláře, detektiva, dostihového spekulanta), který se začne vrtat do dvanáct let starého případu. Všude tam, kde se Irish obrátí se svými dotěrnými otázkami, se najednou objevují mrtvoly, jako houby po dešti. Když to shrnu, jsou Staré dluhy výborně vystavěný detektivní příběh plný napětí, se zajímavými postavami, které nešetří vtipnými dialogy a v ději je i špetka akce, která ho dokáže zpestřit.
Mark Hardin má přezdívku Likvidátor a je známý ve státech jako mstitel, který na mrtvých protivnících nechává hrot indiánského šípu. Zneškodňuje teroristy, zabijáky a dokáže zadupat do prachu celé zločinecké organizace. V knížce 2x Likvidátor najdeme do češtiny přeložené dva z jeho celé řady příběhů (přes padesát), které vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech v angličtině, napsal je Chet Cunningham alias Lionel Derrick. Jde o klasickou literaturu do vlaku, kde jde v prvé řadě o akci a Cunningham si s akčními scénami opravdu dokázal pohrát. I detektivní, nebo spíše pátrací linie se odehrává ve stylu, někam vniknout, prostřílet se, zajistit informace, vymlátit je z někoho a zase beze stopy (nepočítám do toho mrtvá těla) zmizet. Oproti jiným šestákovým románům, které u nás na počátku devadesátých let houfně vycházely se Likvidátor může pyšnit slušným překladem a solidně vystavěnými příběhy. Rád se občas k téhle knížce vracím.