lordchaos
komentáře u knih

Zajímavý nápad a hezká kresba. Ale je to dost krátké. Než se do toho člověk stihne trošku zavrtat a porochnit, je konec.


Taková Kniha džunglí ze hřbitova, zápletka tedy není sice úplně originální, ale to knize nikterak neubírá na půvabu! Příběh, prostředí i ilustrace, mají své jedinečné kouzlo. Ideální pro milovníky lehce strašidelných příběhů se špetkou tajemství a nějakým tim hořkosladkým poučením do života (a asi i do smrti).


Zábavné a pozitivní vzpomínky nesporně nadaného, inteligentního a úspěšného člověka, který zůstal člověkem!


Milé vzpomínky! BZ musel být veskrze pozitivní člověk, neboť ačkoli zmiňuje i dramatičtější osobní zážitky, nikdy jsem neměl pocit, že by na mě házel "deku".


Zpočátku jsem byl nadšený, vše bylo zahaleno lehkým tajemstvím a těšil se na každou další stránku. Pak mi ale přišlo, že se začalo nějak přešlapovat na místě. Původní atmosféra se vytratila a mě přestalo zajímat, jak to celé dopadne. Bonusy nakreslené jiným stylem mě vůbec nevzaly a ani se mi nezdálo, že by celý příběh nějak obohacovaly. Škoda, kdyby byl příběh kratší a hutnější a nesklouzlo by se do předvídatelnosti, mohlo se jednat o mnohem originálnější a zážitkovější počin. Nicméně jsem samozřejmě dočetl, když už to stálo takové prachy.


Jednoduchý příběh, ale bavil mě a těším se na pokračování.


Nevím, zda to bylo momentálním rozpoložením, ale trvalo mi, než jsem se začetl. Druhý příběh, který vznikl, až jako následek čtenářské reakce na příběh první (jak uvádí sám autor), se mi líbil více. Oceňuji vhled do osudů autorových rodičů vržených do víru historických událostí. Přesto mě to hlouběji nezasáhlo. Když se totiž podíváme do životů našich bezprostředních či vzdálenějších předků, kamarádů, sousedů..., zjistíme, že dvacáté století, zejména v naší kotlině, je podobných osudů plné. A ty jsou mi pochopitelně bližší. Ale dozvěděl jsem se něco o Španělsku a byl ve mně vzbuzen zájem najít si další info k některým "významných" postavám.


Ostatní díly ze série jdou mimo mě, ale tohle jsem si pořídil hlavně kvůli KJ, nápad s dinousary mi přišel geniální. Funguje to daleko lépe, než kdyby byly postavy pojaty tradičně, k atmosféře srpnových událostí roku 1968 mi to prostě sedí.


Tak logicky je to trochu poplatné době vzniku, ale viděl jsem už daleko poplatnější díla. Navíc si myslím, že ilustrace jsou opravdu vydařené a celou knihu pozvedají na daleko vyšší úroveň. Souhlasím s názorem, který jsem někde četl, že to stylově trochu připomíná Fischerovy ilustrace z Rychlých šípů.


Musím přiznat, že jsem dostal daleko více, než jsem původně od Lanďáka čekal. V pozitivním slova smyslu.


Sborník předkládá různé pohledy konkrétních oborů z výzkumů na téma jihomoravských šibenic. Některé příspěvky mě zaujaly více, jiné méně, ale to spíše otázkou osobních preferencí. Říkám si, že by určitě nebylo špatné, kdyby existovala i publikace pokrývající celou republiku.


Nesnídalovy obrázky prostě žeru! Navíc se jedná o ne zcela tradiční (ale přesto zábavný) cestopis s milým odkazem na učitele národů.


Kniha se mi moc líbí po výtvarné stránce, která k tématu a zvolené formě vyprávění sedí jak hýždě na hrnec.


Kdo má rád místní pověsti a hezké obrázky, nesáhne vedle.


Určitě bych knihu neoznačil za shit, ale číst z ní dětem před spaním bych rozhodně nedoporučoval. Kdo hledá zvrácenosti určitě si počte. Otázkou samozřejmě zůstává, co je a není pro koho zvrácené. Podobné věci nevyhledávám, ale bylo to psáno způsobem, že jsem vše vlastně jen tak z povzdálí pozoroval. Děje a prostředí mě nedokázaly vtáhnout, tudíž ani pohoršit. Po několika povídkách už mi to dokonce přišlo vcelku monotónní. Věřím však, že kdybych četl někdy v pubertě, mé nadšení a snaha knihu doporučovat mým vrstevníkům (nejen), by byly mnohem větší než nyní. Protože, co si budeme namlouvat, přece jen se nejedná o úplně mainstreamové dílko.


Určitě zajímavé. Šikovný poznámkový aparát. Škoda, že občas nejsou i nějaké notičky. Kdo hledá více košilatosti, měl by však raději sáhnout po Obrátilovi.


Kdo čeká pořádné tvrdé porno či šokující přepepřená odhalení ze života známých osobností, bude zklamán. Kdo má ale rád, historii a místopis (Prahy), v jejich méně akademických polohách, příjemně si počte.


Navnaděn předchozím Dopisem 44, pořídil jsem si s velkým očekáváním i toto. Člověk nemá mít velká očekávání, je pak pravděpodobnější, že nebude tolik zklamán. Třeba je chyba ve mně, ale tohle mě nechytlo. S hlavními postavami jsem se nedokázal ztotožnit a bylo mi celkem jedno, co se s nimi stane. Zmatenost děje dávala tušit nějaký svůj hlubší smysl. Každopádně, když byla odhalena hlavní podstata celého příběhu, žádný "wow!" efekt se u mě nekonal. Asi mě taky zmátla anotace, zejména pak: "Co vlastně dělá člověka člověkem? Tělo? Vědomí? Vzpomínky? City?" Mám pocit, že by to chtělo být filozofické, ale za mě prostě není. Děj, motivace a ani jednání postav, ve mně tyto otázky nevyvolávají (natož aby na ně přinášely odpovědi). Oproti tomu, Dopis 44, který podobné existenciální otázky neinzeroval, ve mně rozdmýchal mnohem více pocitů, námětů k zamyšlení i paralel k naší přežhavené současnosti.


Fajn čtení, které hezky odsýpalo. Má to takové své malé universum. Ačkoli jeden obrázek v určité části knihy mi silně napověděl (nevím, zda to není úmysl autora), kdo je vlastně zahradníkem.
