UCC Dolores 1 a 2
Didier Tarquin , Lyse Tarquin
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521562/bmid_ucc-dolores-1-2-C8b-521562.jpg
4
35
35
Modrá Crew - světové komiksy česky série
< 30. díl >
Přežít na Trase...? Vyloučeno! Leda… leda že na ni vyrazíte na palubě lodi UCC Dolores a doprovází vás zabiják robotů věčně s flaškou po ruce a milosrdná sestra, která sotva vyšla z kláštera. Pak máte šanci dostat se až do cíle… snad. Svižný příběh Didiera a Lyse Tarquinových vás vtáhne do světa kosmických bitev, vesmírných korzárů a dobrodružství na podivných planetách.... celý text
Přidat komentář
Bavilo mě to. Kresba je skvělá, příběh není nic zvláštního, ale nenudí. První kniha čili první dva svazky se mi líbily o něco víc, i když druhé dva byly zase méně klišovité - teda asi, vlastně nevím, příběh mi uběhl tak rychle, že jsem se nad ním skoro nezamyslel. Ne, že by mi trocha klišé vadila, zvlášť v žánru space opery. Ona i opera jako taková žije z různých klišé a nic jí to neubírá (ne že by mezi nimi bylo tolik společného, ale opera jsou emoce a space opery jsou taky spíš patos než promyšlený svět a intelektuální stimulace).
Bohužel je celý komiks zoufale krátký. Přál bych si lepší prokreslení postav, strávit s nimi víc času, prohloubit vztahy mezi nimi. Víc postav, protože autoři mají zjevně spoustu dobrých nápadů a dokážou stvořit zajímavou postavu. Takto ale většina postav (především hlavní padouši) zůstává plochá jako kartonové postavy Evy a Vaška, které mi od dětství straší v hlavě. Celou dobu jsem si přál, aby tenhle příběh byl "epičtější", vlastně i pomalejší. I tenhle svět má díky kresbě silný charakter a zasloužil by si víc času a větší pozornost.
Bavil jsem se. Ale zároveň musím říct, že je to lépe nakreslené než napsané. UCC Dolores je space opera. To znamená, že je to více Star Wars než Star Trek. Z počátku se zdá, že je to jen další variace na Ostrov pokladů, nebo spíše na Planetu pokladů, ale nabere to zcela jiný směr. Některé věci začnou být poměrně brzy zřejmé, ale odpovědi na některá tajemství si příběh nechá až na konec. Nejsem si jistý, zda se mi ty odpovědi líbily, ale konec jako takový byl dostatečně šokující a akční.
Co se týká mé kritiky scénáře, tak zápletka, a také některé části děje, nejsou až tak originální. Není to na závadu, ale během čtení jsem si to několikrát uvědomil. Druhou připomínku mám k přechodům mezi místy a osobami, anebo ke skokům v čase. Není to matoucí, jak tomu občas v některých komiksech bývá, ale něco mi na nich nesedělo. Neumím říct co.
Zároveň musím ale také chválit. Je to vtipné, umí to překvapit a místy je to i docela kreativní. Třeba když v rámci příběhu dostanete kompletní novou mimozemskou mytologii. Od stvoření světa až po spasitele.
Nejvíce ale UCC Dolores vyniká úžasnou kresbou. Jde do parádních detailů a zároveň nepostrádá dynamiku. Celostránkové scenérie jsou doslova epické. Navíc jsou v kresbě schované popkulturní odkazy, které vás pobaví, když si jich všimnete.
Příběh UCC Dolores vyšel ve 4 albech, tedy ve dvou svazcích Modré Crwe. Hlavní příběh je ale jen v prvních třech albech a je plně uzavřen. Čtvrté album je jen dodatečný sequel.
Akční space opera s vychytanou snůškou postav. Ono nezamilovat se do příběhu, ve kterém hříchem nepolíbená jeptiška zdědí pirátskou kosmickou loď, pilota jí dělá gladiátorský ztroskotanec, co v nejlepších letech holýma rukama drtil roboty v arénách a v útrobách lodi se pohybuje podivný android s nejasným posláním, je řečeno dvěma slovy - hodně těžké. A i když se Didier Tarquin proslavil hlavně jako kreslíř, proti jeho scénáři nedokážu říct ani popel – od první strany perfektním způsobem stupňuje napětí, po celou dobu udržuje tajemství a finále zakončuje přesně v tom nejnapínavějším, aby čtenáři nezbylo nic jiného, než zahrnout koupi dalšího alba do svého okamžitého finančního plánu. Stylizace galaktického impéria do kulis Divokého západu je pak pro fanoušky seriálu Firefly Josse Whedona zbožštěnou třešničkou na dortu. Samozřejmě čekáte-li od toho filozofický přesah à la Alejandro Jodorowsky, USS Dolores pravděpodobně zklame. Já si ji naopak pro tu dobrodružnou sci-fi náturu zamiloval.
Je to zábavné a svěží. Co se nevejde do jedinečnosti světa, to autor nahrazuje postupným odkrýváním a odhalováním tajemství kolem Mony a UCC Dolores samotné. Celek je rychlý a dostatečně akční, byť na pár oslích můstků, kde se v podstatě nic neděje (a mnoho se nedozníte) narazíme i zde. Mě osobně to netrápilo. Po výtvarné stránce je totiž UCC Dolores opravdu pěknou a svižnou podívanou, kde dvě stránky tréninku střelby na kytky v pohodě vydržíte. Nečekejte tedy žádné hluboké myšlenky a hrozivá, nečekaná odhalení.
Více v recenzích.
Sirota
vychovaná církví
Nových průkopníků
je vždy zralá
čelit vnějšímu světu!
Postarej se o Dolores.
Vůbec jsem netušil, co se stane, když jeptiška zdědí kosmickou loď. Tak trochu jsem se obával, aby nezačala hledat Boha. Ale jinak to zní jako vtip, že jo? (Jeptiška zdědí kosmickou loď . . . ) A hned, jak jsem Mony zahlídnul, na první stránce (Mony je ta jeptiška), tak jsem si říkal; Ta svatozář nad hlavou, to bude průser! A když jsem uzřel její zelený voči a zrzavý vlasy, už mě Mona měla. A když jsem uzřel Dolores, už mě Dolores měla. Zní vám to jako božské ikony? Tak to vám zní velice správně. Protože já se právě dvakrát zamiloval. Halelujááá!!!!
Malá ochutnávka.
Vykroč do temnot a beze strachu v mžiku,
najdeš stopu Nových průkopníků.
Ukaž světu pravdu čirou,
požehnej jej svojí vírou.
Od vzniku až do zániku,
stopou Nových průkopníků . . .
(Tohle prostě nezvládnu!)
Á já si naopak říkal, že tohle prostě zvládnu. Nadšení hned od první stránky. A navíc jsem se hluboce zasmál. Když Mona se svou Dolores a svým novým pilotem, opouští planetu Neo-Gay. Je v orbitu této planety šrotiště a v něm je kousek trupu U.S.S. Enterprise NCC-1701. Fakt Boží! Kresba (Lye Tarquinová) je perfektní. Nejsou tu žádné extrémní barvy, jen zrzavé Moniny vlasy. Kresba je celkově moc povedená. Scénář (Didier Tarquin) je také slušný. Žádné chození okolo, rovnou začne akce. A ke konci dokonce zažijeme čistou vesmírnou bitvu. Pro mě zatím nejlepší Modrá crew. Myslím, že dvojka UCC Dolores to však překoná.
Citát: Charitu? S bitevní lodí! HAHAHA!!
Modré Crwi se celkem straním, protože bych asi raději jednu pěknou knihu s celým příběhem, než nutnost kupovat si předplatné a jednotlivé tenoučké díly, ale Dolores mě nalákala svým vizuálem a tématem. No a nezklamala!
Celý svět se nese tak trošku mezi Incalem a Kronikami Pandarve. Na jednu stranu krásný neprobádaný vesmír a mnohá tajemství a opravdu originální nápady na různé kosmické momenty a lokace, na druhou stranu krvežíznivý sobecká impéria, zničené neekologické světy a destrukce a smrt. A do tohohle světa je vržena naše holubička sirota Mony, která se možná až překvapivě rychle adaptuje. Je zajímavé sledovat, co vše je pro ni nové a jak si poradí v neznámém světě, ale možná bych s tím pracoval ještě o kapku víc. Její rodinné problémy jsou zajímavé a ponechávají si tajemnost, i když tak nějak tuším, že válečný zločinec možná nebude tak úplně tatík, naopak Kashova kamarádka, Monina dvojnice, tam v tom bude nějaký háček. kash je docela dobrý týpek, který je sice drsný a alkoholik, ale vlastně mi vůbec nijak nevadí. No a třetí člen týmu Tork, ten mi asi trošku vadí, je nudný a otravně tajemný.
Jinak příběh je pěkný, sice taková klasická kosmická odysea, ale zatím udržela mou pozornost a potěšila mě řadou krásných lokací. Příběh okolo Moniny minulosti a původu je dobrý, stránka kosmických válek a bojí tolik ne, ale dá se to přežít. Jsem vcelku naladěný na další díl! :)
Zápletka o mníške, ktorá zdedí vesmírnu bojovú loď má niečo do seba a dobre som sa bavil. Vadilo mi však nevyrovnané tempo príbehu, inak je UCC Dolores zábavnou sci-fi so sympatickými postavami a vydarenými hláškami. Celé to je svojim štýlom humoru, spracovaním príbehu a aj vizuálom podobné komiksom od Arlestona (u nás známy hitom Ekhö). Čo je však logické, keďže autor Didier Tarquin s Arlestonom dlhé roky spolupracoval.
V prvních dvou sešitech čeká čtenáře akční dobrodružná jízda plná zvratů, přestřelek a soubojů. A to nejlepší nás teprve čeká, neboť Mona zatím jen tuší kdo je jejím pravým otcem, ale zároveň nemá ani zdání jakou hru s ní hraje matka představená, která ji na misijní cestu vesmírem vyslala. A jaké plány má se sice krásnou a střelné zbraně skvěle ovládající jeptiškou samotná Dolores? No, to ví zatím jen Didier Tarquin.
Já mohu jen dodat, že v prvních dvou dílech navštívíme s Dolores hned několik zajímavých a propracovaných světů, zažijeme přestřelky ve vesmíru i na povrchu planet a dozvíme se něco i ze zdejší mytologie.
Na to, že je UCC Dolores prvním samostatným autorovým dílkem, není v něm o zajímavé nápady nouze, a kdo si libuje ve steampunkové estetice, ocení i výtvarnou stránku. Tarquin rozehrál na poměrně malém prostoru epický dobrodružný příběh, který potěší jak fanoušky Johna Cartera či Valeriana, tak i milovníky Hvězdných válek.